Leden 2022
Dnes se rodí ten, Jenž existuje věčně, a stává se tím, čím nikdy nebyl…
„Andělé opěvují, archandělé velebí, zpívají cherubíni a oslavují serafíni. Všichni vespolek jásají, protože vidí Boha na zemi a člověka na nebesích.“
Ze slova sv. Jana Zlatoústého o Kristově Narození
Stojím před podivuhodným a paradoxním tajemstvím. Hlasy pastýřů doléhají až k mým uším.
Na svých hudebních nástrojích dnes totiž nehrají náhodou. Jejich ústa zpívají píseň nebeskou.
Andělé opěvují, archandělé velebí, zpívají cherubíni a oslavují serafíni.
Všichni vespolek jásají, protože vidí Boha na zemi a člověka na nebesích.
Dnes se Betlém podobá nebi: namísto hvězd přijal anděly, namísto slunce přijal světlo spravedlnosti.
Nesnaž se pochopit jak, protože „kde Bůh chce, může změnit i zákony přírody“.
On však chtěl. A učinil tak.
Sestoupil na zem a zachránil člověka.
Všechno s ním kvůli tomuto cíli spolupracovalo.
Dnes se rodí ten, jenž existuje věčně, a stává se tím, čím nikdy nebyl.
Je Bůh a stává se člověkem. Stává se člověkem, a přitom zůstává Bohem.Pokračovat ve čtení →
Veřejný dopis otce Jakuba Jacečka otci Janu Baudišovi ve věci PCO v Brně…
Nenávist a dezinformace na adresu brněnských věřících a pastýřů šíří kněží a laici, kteří odpadli od živého Pravoslaví!
Vážený otče Jane Baudiši!
Snažím se Vám psát česky, protože mám rád češtinu i českou zemi, podobně jak mám rád slovenštinu i svou rodnou rusínštinu. Nedá mi to, abych se, otče, neozval, když vidím a slyším, jak dlouhodobě reagujete na situaci v Brněnské církevní obci.
Vy si však bohužel skutečně mnohem více vážíte svého českého občanství a české národnosti nežli příslušnosti ke Všeobecné, tj. soborné pravoslavné církvi, která je ve své podstatě nadnárodní, jak o tom svědčí mnohá poslání svatého apoštola Pavla.
Otec Jozef Fejsak, který si Vás vždy podobně jako my mnozí mladší kněží vždy vážil a nič špatného Vám neudělal, je pro Vás už jen „pan Fejsak“.
Nemůžeme uvěřit tomu, co se s Vámi stalo. Namísto moudrého a rozvážného otce Jana Baudiše z Jihlavy, který velmi pozitivně ovlivnil mnoho osob na jejich cestě k pravoslaví, vidíme apologetu zcela nepravoslavného chápání biskupské služby v Církvi.
Z otce Jozefa jste uměle vytvořili jakýsi symbol buřiče a lotra, doslova psance a ničemného člověka, a to jen proto, abyste obhájili nesprávné a v podstatě nepravoslavné kroky biskupa Izaiáše, ale možná i svoje vlastní postoje k otázce směřování takzvaného českého pravoslaví. Ano, píši „takzvaného“, protože ve skutečnosti existuje jenom jedno pravoslaví, jeden duch, jedna víra, jedno myšlení, jedna láska… Nezdravý etnofiletismus v Církvi napáchal mnoho zla v historii nejen Řeků, ale dnes již i Ukrajinců, a může se stát, že mnoho zla napáchá také zde, v českých zemích.Pokračovat ve čtení →
Významné životní jubileum 75 let oslavil Jeho Vysokopřeosvícenost Michal, arcibiskup pražský a českých zemí!
Srdečné blahopřání drahému vladykovi Michalovi
k jeho životnímu jubileu!
Blahopřání k životnímu jubileu Jeho Vysokopřeosvícenosti Michala, arcibiskupa pražského a českých zemí
Drahý vladyko, požehnejte!
Christos raždájetsja!
Kristus se rodí!
Dovolte, abychom Vám za celou naši církevní obec brněnskou ze srdce popřáli k Vašemu krásnému životnímu jubileu, aby Vás Hospodin zachoval ve zdraví, radosti, duchovní spokojenosti a vždy v pravoslavném způsobu života i myšlení na mnohá a blahá léta!
Nechť Vás Pán a Bůh náš ve všem chrání, dodává potřebných sil a udržuje Vaše zdraví pevné pro blaho naší místní Církve.Pokračovat ve čtení →
Palestina jako země, o niž se sváří množství národů a ke které se upírají oči celého světa…
Vybrané kapitoly z Průvodce po Svaté zemi!
Historická fotografie Betléma
Část druhá!
Křesťanský poutník si vždy přál na vlastní oči spatřit místa, po kterých kráčela Pánova noha a která byla zkropena Jeho krví.
Už je tomu více než tisíc šest set let, co se svatá Helena, první poutnice v dějinách křesťanství, vydala do Palestiny, aby navštívila svatá místa a obnovila jejich uctívání. Od té doby, přestože čas pokročil a Palestina se mnohokrát od základů změnila, následuje její kroky každoročně množství poutníků, kteří jsou vedeni stejnou touhou jako ona: na vlastní oči spatřit místa, na kterých se odehrávaly veliké události Starého i Nového zákona a v duchu je znovu prožít; útrapami cesty očistit tělo, vytrhnout se alespoň na pár dní ze zaběhnutého způsobu života a najít si čas na upřímnou modlitbu v místech, kde sama plyne ze rtů, kde myšlenka na Kristovo utrpení plní slzami oči i těch nejotrlejších lidí. Být cele s Bohem: to je největší přání každého křesťanského poutníka.
Pouť skutečně v lidském životě vždy představovala cosi výjimečného. Chtěl-li se poutník v dávných časech vydat na vzdálené svaté místo, nestačilo mu najít si volný týden či měsíc. Musel počítat s tím, že bude cestovat možná řadu let, že bude muset projít stovkami nebezpečných situací, že bude tisíckrát okraden, zbit nebo uvězněn, než se konečně dostane k cíli. Musel počítat s tím, že opouští své blízké a možná už se s nimi víckrát neshledá, že zanechává svou obživu a od nynějška se bude živit z přispění milosrdných lidí, které na cestě potká. Musel vědět, že nadobro opouští celý svůj předchozí život a že, i když se jednou třeba vrátí, už nikdy nebude tím, čím byl před svou poutí. Přesto se v dějinách vždy našli lidé, kteří všechny tyto podmínky přijali a vydali se na cestu. Každý z nich byl jiný a každý měl k tomuto rozhodnutí své vlastní důvody. Jeden nebyl spokojen se svým dosavadním životem a toužil po změně, která by ho více přiblížila Bohu, jiný pociťoval v duši prázdnotu a toužil po naplnění. Někteří lidé se na pouť vydávali proto, že spáchali těžký hřích a útrapy cesty si uložili jako pokání. A další prostě jen chtěli na vlastní oči spatřit místa, po kterých kráčela Pánova noha a která byla zkropena jeho krví.Pokračovat ve čtení →
Koledování velkých i malých zpěváků Brněnské PCO pod betlémskými hvězdami…
Ó, blahé noviny, ó, blahé noviny!
Raduj se, Přečistá, Přečistá, Ty,
která jsi nám porodila Krista!
Zaplněný husitský chrám svědčil o jednomyslné lásce věřících naší brněnské farnosti!
Oslavy slavného Kristova Narození…
Jak jsme je letos u nás v Brně nezapomenutelně prožili!
„Vládce světa a Král nade všemi králi, Jehož jest věčná sláva a chvála,
přišel na tento svět, aby završil dílo spásy rodu lidského,
které nemohli završit jeho služebníci.“
(Svatý Nikolaj Velimirovič)
Malé dítě a současně předvěčný Bůh.
Prostí pastýři a na druhé straně andělé s nebes.
Hvězda putující po nebi a pod ní mudrcové putující po zemi…
Scenérie těchto převratných historických událostí se změnily, to podstatné však zůstává již déle než 2000 let stejné a nepohnutelně platné: zázrak vtělení Božího Syna jako nedocenitelný dar celému lidstvu.
Všichni, kteří toužili poznat Slunce spravedlnosti, se Ho dočkali, ba i ti, kteří o něm nevěděli… Ti všichni ale pochopili, díky tehdejším vědám a filosofii, že staré věroučné formy vyprchaly, ztratily na své kráse a přestaly přivádět v úžas i moudré muže starověku. Židovský národ byl v tu chvíli očekávanému Mesiáši nejblíže, protože ho Bůh vyvolil, aby se z Něj celému lidstvu zaslíbený Spasitel narodil.
Díky Kristovu Narození vzešlo celému světu světlo, „Světlo ze Světla“, „Pravý Bůh z Pravého Boha“, „rozený, nestvořený, jedné bytosti s Otcem, skrze Něhož vše učiněno jest“ (srov. Nicejsko-cařihradské vyznání víry).
Až nastala „plnost času“, tehdy Bůh poslal svého Syna (srov. Gal 4,4), „aby spasil lidský rod“, jak říká sv. Nikolaj Velimirovič ve svém nádherném díle „Ochridský prolog“.
Všichni tehdy odešli do svého rodného města, aby se nechali zapsat kvůli sčítání lidu v tehdejší Římské říši. Také naše farnost odešla z místa, kde dlouho přebývala, na jiné místo, aby zde dočasně vyznala svou víru, prožila znovu a znovu opakované události slavného Kristova Narození, které si z Boží milosti připomínáme v souladu se starobylým Juliánským kalendářem.
Spravedlivý Josef přišel z Přesvatou Bohorodicí do Betléma, města Davidova, neboť oba pocházeli z rodu slavného krále Davida. Ale proto, že už nenašli ani jeden volný pokoj k přenocování, „usadili se v jeskyni“, která se stala místem, kde se jednou provždy vtělil předvěčný Bůh, Druhá Osoba Svaté Trojice, Bůh Slovo…
„Jenž pro nás lidi a pro naše spasení sestoupil s nebe, vtělil se z Ducha svatého a Marie Panny a člověkem se stal.“ Tak zní slavné křesťanské Vyznání víry o slavném sestoupení a narození Kristově z Ducha Svatého a Marie Panny!
Svatý Nikolaj Velimirovič ve svém Výkladu na Narození Kristovo dále uvádí:
„Přesvatá Panna porodila Spasitele světa, Pána Ježíše Krista, bez bolesti, neboť Jej počala bez hříchu, z Ducha Svatého, ne z člověka. A sama Jej zavinula do plenek. Poklonila se mu jako Bohu a položila Jej do jesliček. Potom přišel spravedlivý Josef a také on se Kristu poklonil jako božskému plodu panenské útroby. Dále přišli pastýři, z polí, kterým o Kristu zvěstovali andělé Boží, a také se mu poklonili jako Spasiteli. Pastýři slyšeli velký počet andělů Božích, kteří zpívali: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle (Lk 2,14). Nakonec přišli i tři mudrci z Východu, vedeni podivuhodnou hvězdou, se svými dary: zlatem, vonným kadidlem a myrhou, a poklonili se mu jako Králi nade všemi králi a předali mu své dary (Mt 2,11). Takto přišel na svět Ten, jehož příchod byl zvěstován proroky, narodil se tak, jak bylo prorokováno, z Přečisté Panny, ve městě Betlémě, z rodu Davidova, a v čase, kdy nebude v Jeruzalémě krále z rodu Judova.“
Vánoční slovo našeho duchovního otce a pastýře Jozefa Fejsaka pro útěchu a povzbuzení všech věřících PCO v Brně!
Nebojte se, bratři a sestry v Kristu, Bůh nás neopouští. Také Syn člověka neměl, „kde by hlavu složil“!
Místo narození našeho Spasitele v Betlémě
Drazí bratři a sestry v Kristu,
milí věřící Brněnské pravoslavné církevní obce,
srdečně Vás pozdravuji naším překrásným vánočním pozdravem:
„Kristus se rodí, oslavujte Ho!“
„Christos raždajetsja, slavitě Jeho!“
„Χριστός γεννάται, δοξάσατε Τον!“
Nikdy v životě bych si nepomyslel, že na sklonku své pastýřské a duchovní služby pro blaho věřících a ke slávě naší svaté Církve budu svědkem tak nechvalných útoků na svou osobu. A nejen to, nikdy bych si nepomyslel, že v naší eparchii, v naší farnosti budou věřící takovým hanebným způsobem pronásledováni za svou svatou víru, lásku a oddanost svým věrným pastýřům.
Duchovní zkušenost, kterou jsem získal, mě však naučila, že nic se neděje bez důvodu a že každá taková nesnáz, pohana, ba i pronásledování je jen další duchovní zkouškou na naší cestě do Nebeského království.
A že nejvíce záleží, jak se takové duchovní zkoušky zhostíme, bez ohledu na to, zda jsme kněží či laici. Dobře totiž víme, že ani našeho Spasitele lidé z jeho vlastního národa, představitelé duchovní i světské moci, neušetřili a „pronásledovali“ (Jn 15,20) „bez důvodu“ (srov. Ž 69,5)!
„Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.“ (Jn 15,20)
„Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé!“ (Ž 69,5)Pokračovat ve čtení →
Program bohoslužeb PCO v Brně při příležitosti svátků Kristova Narození!
Oznámení pro věřící
Brněnské pravoslavné církevní obce
Při příležitosti svátků Kristova Narození
Slavnostní bohoslužby se budou konat
v Chrámu Spasitele CČSH.
Adresa: Karáskovo náměstí 2711 v Brně Židenicích
Mapa:
Spěchajíce za hvězdou, vyhlížíme příchod našeho Vykupitele, který přišel, „aby obnovil kdysi padlý obraz!“
„To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:
‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.“
(Mt 1,22-23)
Boží prorok Izaiáš
Neděle svatých Otců před svátkem Narození
Neděle svatých Otců je poslední nedělí před slavným svátkem Kristova Narození.
Při čtení dnešního Apoštola a Evangelia získáváme velmi jasné poznání nejen o rodokmenu samotného Mesiáše, Božího Pomazaného, který měl přijít na svět, aby „obnovil kdysi padlý (lidský) obraz“, nýbrž býváme díky tomu poučeni o tom, „jak se vše událo“:
„Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.“ (Mt 1,18)
Jak nás poučuje svatý starec Efrém Arizonský, tak onen první, tělesný Příchod našeho Spasitele na svět se udál „pokorně, prostě a nepozorovaně“. Starec doslova přirovnává Pánův příchod k „něžné kapce“ či „jemné sněhové vločce“.
„Ó božské Nemluvňátko! Jak prostě, pokorně a nepozorovaně jsi přišel mezi nás! Tvé neslyšné Narození se podobá něžné kapce, jemné sněhové vločce, která bezhlučně padá v noci na zem, tak neslyšně, že celé přírodě předává takovou světlost a bělost a tak velkou radost a jásot každému člověku. Kolik jen jiných nemluvňat se v tu dávnou a současně stejnou noc narodilo! Toto (božské) Nemluvně je však vtělenou Pravdou a Láskou, jde o vtěleného a před věky jsoucího Boha!“