Nikdy neopustil ty, k nimž byl připoután celým svým srdcem…

Svatý strastotěrpec Jevgenij (Botkin),
oddaný lékař svaté carské rodiny

27. března 1865 (Petrohrad) – 17. července 1918 (Jekatěrinburg)

 

Slovo úvodem

Petr Sergejevič, bratr svatého Jevgenije Botkina, nedávno kanonizovaného světce Ruské pravoslavné církve, vzpomínal na svého bratra těmito slovy: “(Jevgenij) byl neskonale dobrý (člověk). Snad by bylo možno říci, že Jevgenij přišel na tento svět kvůli lidem a také proto, aby se obětoval pro druhé.”

Jak jinak a jak lépe uvést tento nový farní příspěvek, který symbolicky uvádí naše staronové téma svatých carských strastotěrpců, obzvláště v těchto výročních dnech, kdy si připomínáme tragickou smrt svaté carské rodiny a těch, kteří jí zůstali věrni až do smrti. (4./17. července).

K nim patřil, ačkoli nebyl členem rodiny, také jejich oddaný lékař – Jevgenij Botkin, jenž byl připočten k zástupu našich pravoslavných svatých a má u Boha smělost přimlouvat se i za nás!

Svatý starozákonní prorok Nehemiáš ve své knize praví: „By pak někteří z Vás až na kraj světa zahnáni byli, i odtud shromáždím je, a přivedu zase na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo jméno mé.“ (Nehemiáš 1,9)

Až na samý kraj světa, do vyhnanství spolu se svatou carskou rodinou, byl zahnán také jejich lékař, doktor Botkin. Byl opuštěn všemi… Zůstaly mu pouze jeho děti, ty však musel také zanechat v Tobolsku, když se rozhodl oddaně doprovázet svatý carský pár do Jekatěrinburgu.

Dobře víme, jaké je nejvyšší Pánovo přikázání a jaké je největší milování, jehož člověk může dokázat: „Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.“ (Jan 15,13) A doktor Botkin takové Pánovo přikázání o lásce k bližnímu naplnil bezezbytku.

Svatý Jevgenij (Botkin) si svatost získal svou něžnou, ušlechtilou povahou, silnou vírou, dobrými skutky a láskou k těm, kterým oddal svůj život.

Zanechal za sebou to nejcennější, co měl, své děti, které s ním zůstaly i poté, co ho opustila jeho manželka. A Jevgenij neváhal projevit svou povinnost, která byla jen jiným vyjádřením jeho sebeobětující se lásky k bližnímu.

Rozhodl se proto následovat cara Mikuláše a jeho trpící rodinu až do samého jejich pozemského konce.

Jeho život byl naplněním Pánova proroctví o „dědičném požehnání“, které získají ti, kteří dají najíst těm, kteří hladověli, kteří dají napít těm, kteří žizní… a kteří navštíví ty, kteří jsou nemocní. Svatý Jevgenij se proto ocitl po Kristově pravici, spolu s vyvolenými svatými, s beránky, které Pán požehnal a pochválil.

„Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa. Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne; Nah jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně…“ (Mat 25,34-36)

Čtveřice služebných, včetně doktora Botkina, je na ikoně svatých carských strastotěrpců zobrazena v levé horní části
(Sv. Jevgenij Botkin je hned nad postavou svaté carevny Alexandry)

Pokračovat ve čtení →

S vírou v našeho Pána a s bílou růží na srdci se postavil proti bezbožným silám nepřítele…

Svatý mučedník Alexandr Schmorell
(1917 – 1943)

Jsem přesvědčen, že můj život, jak se zdá, musí skončit dříve, protože jsem již naplnil poslání, které jsem v životě měl. Už bych nevěděl, co dalšího bych mohl
na této zemi učinit…

Tak zněla slova sv. Alexandra Schmorella, adresovaná jeho právníkovi krátce před popravou v procesu s protifašistickým hnutím s názvem “Bílá růže”.

Žádná jiná země mi nikdy nemůže nahradit Rusko

Když bychom se dnes vydali na mnichovský hřbitov Perlacher Forst, po určitém pátrání bychom jistě nalezli hrob Hanse a Sofie Schollových, sourozenců, kteří byli jako první členové “Bílé růže” odsouzeni k smrti ve veřejném a zinscenovaném procesu proti odpůrcům režimu Adolfa Hitlera. Kousek dál se nachází hrob dalšího z členů této pacifistické skupiny mladých studentů, a sice Christofa Probsta, který byl rovněž odsouzen k smrti a popraven na gilotině ve stejný den jako Hans a Sofie – 22. února 1943. Na stejném místě se dále nachází také hrob Alexandra Schmorella, dalšího se spoluzakladatelů tohoto protinacistického studentského hnutí, jež mělo za cíl probudit mezi svými spoluobčany víru ve svědomí a rozum a přimět společnost k odmítnutí dobyvačné a antihumánní politiky německého kanceláře a současně říšského vůdce Adolfa Hitlera a jeho strany.Pokračovat ve čtení →

Provinil ses něčím? Pros o odpuštění. Neprovinil ses ničím? Znovu pros o odpuštění…

20 rad pro náš život v Kristu

  1. Zapomněli na tebe? Ani ti nezavolali? Nevadí. Co je hlavní, nestěžuj si kvůli tomu.
  2. Nařkli tě nespravedlivě? Zapomeň na to.
  3. Opovrhovali tebou? Raduj se.
  4. Odsuzují tě? Neodporuj jim.
  5. Vysmívají se ti? Neodpovídej jim.
  6. Ponižují tě? Mlč a modli se.
  7. Berou ti slovo? Přerušují tě, když mluvíš? Nebuď kvůli tomu smutný.
  8. Osočují tě? Zlořečí ti? Neodporuj jim.
  9. Viní tě za něco tvoje vlastní děti? Tvoji příbuzní? Tvoji bližní? Neprotestuj proti tomu.
  10. Hněvají se na tebe? Ty zůstávej klidný.
  11. Zjevně tě okrádají? Dělej, že to nevidíš.
  12. Dobírají si tě? Buď trpělivý.
  13. Tvoje děti neposlouchají tvé vlastní rady? Poklekni na svá kolena a modli se za ně.
  14. Existuje nervozita mezi vámi manžely? Ty za to můžeš. Ano, ty za to můžeš. Ne ten druhý.
  15. Provinil ses něčím? Pros o odpuštění.
  16. Neprovinil ses ničím? Znovu pros o odpuštění.
  17. Jsi zdravý? Oslavuj Boha!
  18. Jsi nemocný? Máš rakovinu? Trápíš se kvůli něčemu? Trpíš? Mučíš se? Oslavuj Boha!
  19. Stěžuješ si, jsi bez práce, vaše domácnost je na tom bídně? Posti se. Konej noční bdění. Modli se!
  20. Za všechny a kvůli všemu se modli. Modli se mnoho. Mnoho se modli. Zachovávej půst a modli se, neboť pokolení vášní a démonů nevyjde jinak než skrze půst a modlitbu (srov. Mat 17,21)

Zdroj:

Protopresbyter o. Stefanos K. Anagnostopoulos. „20 συμβουλές για μία εν Χριστώ ζωή“.
Vydání: ΕΦΑΡΜΟΓΗ «ΒΗΜΑΤΑΡΙΣΣΑ»

https://www.orthodoxianewsagency.gr/orthodoxes-provoles/20-symvoules-gia-mia-en-xristo-zoi/

Starec Paisij vydechl naposledy dne 12. července roku 1994

Uběhlo již 25 let…

Poslední okamžiky a setkání se starcem Paisijem

Svědectví očitého svědka

Starec Paisij v posledních letech svého života onemocněl rakovinou a byl hospitalizován v nemocnici v Soluni! V nemocnici se o starce starali se vší péčí, jak jen mohli. Rakovina však postupovala tak rychle, že jeho konec se blížil každým dnem. Odchod z tohoto světa do nebes byl již jen otázkou času. Svému odchodu z tohoto pozemského života, na který se starec celý svůj život připravoval, chtěl věnovat poslední chvíle, které mu ještě zbývaly. A přál si je strávit v Monastýru sv. Jana Theologa v Souroti.

Blažené paměti Christofor Oikonomou byl v těchto posledních dnech, před zesnutím starce Paisije, v jeho blízkosti, a ve svém dopise popisuje odchod starce z nemocnice. Poslechněme si jeho vyprávění.

„Dnes odešel starec Paisij z nemocnice. Čekaly na něj zástupy věřících a nám řekli, že ho brzy propustí do hlavní haly, aby všem požehnal. Konečně se všichni dočkali. Starec konečně vyšel z nemocničního oddělení, kde byl hospitalizován. Všichni přítomní, ženy, sestřičky, lékaři, pacienti, ti všichni ho rázem obklopili. Starec pozvedl svou ruku na znamení pozdravu a už ode dveří zdravil všechny nemocné v přilehlých pokojích. Jeden pacient, který stál na chodbě a měl na ruce připojenou infuzi, šel ke starci, aby mu políbil ruku, ale starec Paisij ho předešel a sám první políbil ruku nemocnému.“Pokračovat ve čtení →

Dne 6. července 1930 byl položen základní kámen našeho brněnského pravoslavného chrámu sv. Václava

Hospodine, Bože náš, snažně Tě žádáme a prosíme,

rozpomeň se na všechny pravoslavné křesťany, zde i všude jinde odpočívající, na naše bratry a sestry v Pánu, kteří usilovali o obnovení naší místní Pravoslavné církve i naší místní farnosti v době přelomové a nesnadné, a upokoj jejich duše tam, kde všichni svatí odpočívají!

Při příležitosti nedávného výročí posvěcení základního kamene našeho chrámu sv. Václava, si dovolujeme učinit krátkou vzpomínku na počátky vzniku naší farnosti, na stavbu chrámu, nezapomenutelné osobnosti a všechny ty aktivity, menší či větší, které se zapsaly nejen do naší farní kroniky, nýbrž také dějin našeho města.

Více zde:

https://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=648

Další užitečné odkazy:

Příloha z Dobrého pastýře, čísla 4 z roku 2004, v níž jsme se věnovali počátkům vzniku naší farnosti, posvěcení základního kamene našeho chrámu a jeho dostavbě.

Dobrý pastýř č. 5_výběr_historie farnosti

Po celé zemi se rozléhá zvěst jejich a do všech končin světa hlas jejich…

Medailon o svatých a všemi chválených
Apoštolech Kristových

Příspěvek při příležitosti jejich slavného svátku!

Pozemský skon svatých Apoštolů
Víme, jak zakončili svůj život svatí Apoštolé?
Zmiňuje se Písmo Svaté o smrti svatých Apoštolů?
Jak, kde a kdy vlastně zemřel každý z nich?

Jediný apoštol ze Dvanáctera (v odlišení od těch ze Sedmdesátera), o jehož mučednické smrti se Písmo Svaté zmiňuje, je Jakub (viz Sk 12,2), přičemž jde o Jakuba, který byl bratrem Jana Zebedea.
Král Herodes zabil Jakuba „mečem“ – pravděpodobně s odkazem na popravu. „A při tom času dal se v to Herodes král, aby sužoval některé z církve. I zamordoval Jakuba, bratra Janova, mečem.“

Okolnosti úmrtí ostatních svatých apoštolů mohou být vystopovány pouze pomocí církevní tradici, a proto není nutné klást silný důraz na jiné teorie mimo prostor svatého podání.

Zde jsou některé z dochovaných „tradic“ týkajících se smrti jednotlivých apoštolů, zejména z řad Dvanáctera.Pokračovat ve čtení →

Světlé oslavy 25. výročí kanonizace svatého Jana Šanghajského a Sanfranciského

Oslava výroční památky ve svatých otce našeho a divotvůrce Jana (Maximoviče), světitele Šanghajského a Sanfranciského

 Uplynulo 25. let ode dne proslavení v zástupech svatých velkého divotvůrce 20. století

Ve dnech 28.–29. června 2019 se v katedrálním chrámu ke cti Přesvaté Bohorodice Všech zarmoucených radost (Всех скорбящих радость) ve Východoamerické eparchii Ruské pravoslavné církve v zahraničí ve městě San Francisko konala modlitební oslava památky 25. let uplynuvších ode dne proslavení v zástupech svatých světitele a divotvůrce Jana (Maximoviče), arcibiskupa Šanghajského a Sanfranciského.

Slavnostní bohoslužby k této příležitosti vedl metropolita Východoamerický a Newyorský Ilarion (Kapral), prvohierarcha Ruské pravoslavné církve v zahraničí, přičemž s ním sloužili arcibiskupové: Berlínský a Německý Mark (Arndt), Sanfranciský a Západoamerický Kyrill (Dmitrieff), Montrealský a Kanadský Gavriil (Chemodakov), jakož i mnozí biskupové: Londýnský a Západoevropský Irinej (Steenberg), Nižnětagilský a Nevjanský Evgenij (Kulberg), Lugožský Paisij (George), Seattlský Theodosij (Ivaščenko) a Manhattanský Nikolaj (Olchovskij).Pokračovat ve čtení →

Jak vysoké je umění výchovy našich dětí. Běda, když neuspějeme…

Starec Tadeáš Vitovnický

Rodiče nesmí výchovu dětí zanedbat

Rodiče by měli své děti naučit naprosté poslušnosti ještě před tím, než dosáhnou věku pěti let.

Když jeden z rodičů něco řekne, odpověď dítěte musí být: „Amen. Staň se.“

Dnes to však rodiče bohužel nevědí, a učí své děti úplně něčemu opačnému, a ony, jelikož jsou takto vychovávány, nadále takto rostou.

Zdroj: Pemptousia.gr

Současní obyvatelé Svaté Hory Athos promlouvají o nestvořené Boží blahodati…

Starec Efrem, igumen Monastýru Vatoped
na Svaté Hoře Athos

Dotkne se jí a zakusí ji…

Posvěcení je účastí člověka na nestvořených božských energiích buď ve stavu očištění od vášní, buď v osvícení mysli nebo ve fázi závěrečného zbožštění.

Člověk, který usiluje o posvěcení, neustále roste, duchovně se rozvíjí, dotýká se a zakouší apathii.

Ten, kdo zakouší apathii, posvěcení, ten prožívá zcela ojedinělou a intenzivní duchovní zkušenost.

Tuto zkušenost, která je zkušeností božské blahodati, nelze přirovnat k žádné pozemské radosti, k žádné zkušenosti tohoto světa.

Zdroj: Pemptousia.gr

Chitón čili svrchní oděv Přesvaté Bohorodice v Gruzii

Vzácná tunika (chitón) Přesvaté Bohorodice
je dodnes uchovávána v Gruzii

Jedná se skutečně o čestný oděv čili chitón (starořecky Εσθήτα), který byl uchováván ve Vlachernách (v Konstantinopoli)?

Pravděpodobně nikoli, pokud se ovšem nejednalo o tzv. maforion (řec. μαφόριο), to jest purpurovou pokrývku hlavy, a nikoli o chitón.

Spíše se ale jedná o druhý oděv Přesvaté Bohorodice, který někomu darovala ještě před svým zesnutím.Pokračovat ve čtení →