Čas a prostor jsou bez Krista strašným břemenem

Svatý Justin Popovič

Čas a prostor jsou bez Krista strašným břemenem!

Když se od času odstraní hřích a smrt, pak je čas skvělou předehrou k božské věčnosti, vynikajícím úvodem do boholidskosti v souladu s velepravdivým slovem toho, Který je věčný, Bohočlověka (Krista), který praví: „Kdo věří ve mne, má život věčný.“ (Jn 6,47)

Hořkost času vychází ze smrti a hříchu, a naopak, čas se stává sladkým skrze nesmrtelnost a bezhříšnost.

Bez Krista, jediného Všemohoucího, je však čas přemnoze těžkým břemenem. Spolu s Ním se naopak stává lehkým.Pokračovat ve čtení →

Bolest očišťuje duši, činí ji pokornou a citlivou k bolesti a k dobru

Duchovní poučení
starce Efrema Filothejského-Arizonského

* Žádná lidská radost nezůstává bez následné lítosti a zármutku. Pouze radost pocházející od Boha je pravou a upřímnou radostí. Sláva a peníze, to vše je falešné. Tyto všechny věci přivádí smrt na jejich pravé místo.

* Náš nebeský Otec nás vyučuje tím, jak nás kárá, ale nikoli, aby nás přivedl do zoufalství, nýbrž abychom začali činit pokání a napravili se.

* Bolest očišťuje duši, činí ji pokornou, citlivou k bolesti a k dobru, a tím vším v ní vzdělává základy k božskému navštívení.

* Všechen zármutek je posílán beze všech pochybností jako terapie naší duše, která je nemocná.

* Kristus zachraňuje člověka nezištně, a naše námaha naznačuje dobrý úmysl člověka.Pokračovat ve čtení →

Raduj se, vyznavači a přední pastýři krymské země!

Nalezení ostatků svatého Lukáše Krymského

 5. (18.) března

Od roku 1946 do roku 1961 byl vladyka Lukáš hlavním archijerejem krymské eparchie.

Svatý Lukáš Krymský zesnul v Pánu 11. června 1961 v den Všech svatých, kteří zazářili v zemi ruské.

Jako pastýř však nikdy neopustil své věrné stádce: díky jeho mocným přímluvám byli lidé zázračně uzdravováni i po jeho zesnutí. Dodnes jsou známy četné zázraky a podivuhodná uzdravení na přímluvy tohoto světce a lékaře-nezištníka.

V roce 1996 byly nalezeny (tj. vyzdviženy) svaté ostatky arcibiskupa Lukáše, které nyní spočívají v chrámu Nejsvětější Trojice v Simferopolu.

Bůh udílí na přímluvy sv. Lukáše i dnešnímu člověku pomoc a podporu v nesení jeho kříže i v dobrém a bohulibém vyznávání svaté pravoslavné víry.Pokračovat ve čtení →

Pravoslavné ikony jsou oknem do věčnosti a napomáhají nám k utvoření pravé představy o Vtělení Syna Božího…

Ikona – Okno do věčnosti

 

Kristus Pantokrator
(kolem roku 1260 – 1270 po Kr.)
Posvátný monastýr „Chilandar“ na Svaté Hoře Athos v Řecku

Síla pravoslaví

V čem spočívá ve skrze přitažlivá síla pravoslaví? Co pravoslaví tolik století pozdvihuje a chrání, co jej věčně obnovuje? Esence, srdce pravoslaví, jeho neporazitelná síla je skryta v podivuhodné a jedinečné osobě Krista, Syna Božího, s nímž se setkal Nathanael a tisíce dalších jeho následovníků.

Hlavní starost pravoslaví vždy spočívala v tom, aby přes celou svou dějinnou pouť až do dnešního dne donesla zvěst o Kristu ke každému člověku, uchránila onu nepopsatelně krásnou tvář (čili obraz – ikonu) evangelního Krista a správně jej uctívala.

Jak ale správně vymezit pravoslaví na pozadí dávno zaniklých říší, bouřlivých historických epoch a náboženských sporů, které vznikaly a opět zanikaly? Jedině tak, že nalezneme počátek vzniku pravoslaví a budeme sledovat jemnou, ale zcela reálnou a hmatatelnou linii toho, čím je Ortodoxie v křesťanském smyslu tohoto slova.Pokračovat ve čtení →

Aby nám ikony vždy připomínaly, že také my se musíme stát „obrazem Božího obrazu“!

Homilie při příležitosti Neděle Pravoslaví

 Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského

V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos

 

Drazí bratři a sestry v Kristu,

„Velké bylo hoře a utrpení, které prožívala svatá Církev Kristova v průběhu sto dvaceti let, během nichž trvalo pronásledování ikon (tzv. ikonoborectví).“ Těmito slovy uvedl kdysi své kázání dnes již v blahé paměti zesnulý starec Georgios Grigoriatský ze Svaté Hory Athos.

„Přesvatý Bůh však proměnil tuto bolest v radost a útěchu, když se definitivně obnovily (doslova vztyčily) svaté ikony za vlády císařovny Theodory.“ Tuto radost bylo podle starce Georgia možné „spatřit“ (a zaslechnout) také dnes večer během zpěvu posvátných žalmů a hymnů, v nichž byl oslavován Trojslunečný Bůh, „neboť Církev znovu přijala svou krásu“ (řec. κόσμον[1]), to jest svou ozdobu, kterou měla od počátku.

Pravoslavný chlapec v Jeruzalémě

Starec Georgios považuje za tuto „krásu“ Církve její svaté, konkrétně „osoby (a jejich tváře) Krista, Panagie a svatých, pravoslavně na ikonách zobrazené“.Pokračovat ve čtení →

Příspěvek při příležitosti Neděle Pravoslaví!

Pravoslavná víra a její étos

Metropolita Jeremiáš Gortynský

Náš vztah s Bohem, moji milovaní, je vyjádřen slovem „víra“. Jde o mocné slovo, které vyjadřuje pevný a silný vztah, doslova pouto. Pochází z řeckého slova „důvěřovat čili spoléhat se“ (εμπιστεύομαι). Když pravíme „věřím“ v Boha, tak to znamená, že Mu plně důvěřuji, vkládám svůj život do Jeho rukou, patřím Mu.

My křesťané jsme podepsali posvátnou úmluvu, že patříme Bohu, a ve skutečnosti jsme také učinili sliby a přísahali, že patříme Jemu (jsme Jeho děti, synové a dcery) a že budeme žít podle Jeho vůle. Tyto přísliby a přísahy se uskutečnily v okamžiku, kdy jsme vstoupili do Boží rodiny, která se nazývá „Církev“. Ano! Ježíš Kristus, Syn Boží, se stal člověkem a přišel na tuto zemi, aby zde založil svou Rodinu. A do této posvátné Boží rodiny jsme vstoupili také my, když jsme byli pokřtěni. Tehdy jsme dali slib, že se odříkáme satana a všech skutků jeho, a sjednotili jsme se naopak s Kristem.Pokračovat ve čtení →

Svatá Čtyřicátnice aneb Jak nás může přivést blíže k našemu Pánu!

Homilie k Neděli Syropustní a příprava
ke svaté Čtyřicátnici

Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského

V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos

Drazí bratři a sestry v Kristu,

„Dnes je Neděle před Velkou Čtyřicátnicí. Od zítřejšího dne začíná doba velkopostní, období zasvěcené půstu, askezi a usilovné modlitbě.“ Těmito slovy uvedl starec Georgios Grigoriatský svou homilii před začátkem svatého
a velkého půstu před svátkem Paschy v roce 1991.

Církev dnes všem věřícím připomíná vyhnanství našich předků z Ráje, prvních stvořených lidí na této zemi.

Jak k tomu došlo? A proč vlastně, když, zatímco žili v Ráji, byli šťastni? Do té doby, dokud milovali Boha a milovali také jeden druhého, byli opravdu šťastnými lidmi. Když ale nechali, aby do jejich nitra vešel egoismus a přeslechli přikázání svého nebeského Otce, „od té chvíle už nemohli žít v Ráji,“ jak dodává starec Georgios.Pokračovat ve čtení →

Hřích je podvodný, zrádný a plný falešnosti

Svatý Jan Kronštadtský

Hřích je podvodný, zrádný a plný falešnosti

Hříšný člověk neuspěje v odpuštění svých hříchů do té doby, než pocítí celým svým srdcem, že tyto hříchy jsou hloupé, ničivé a falešné. Podobně jako dříve učinil hřích, který považoval za něco příjemného a uspokojivého, tak nyní musí litovat a vyznat, že takový hřích je podvodný (zrádný) a vede k záhubě.

Zdroj: Pemptousia.gr

Pane Ježíši Kriste, uděl nám pravé pokání, které přináší slzy vyznání…

Duchovní poučení starce
Efrema Filothejského-Arizonského

* Žádná lidská radost nezůstává bez následné lítosti a zármutku. Pouze radost pocházející od Boha je pravou a upřímnou radostí. Sláva a peníze, to vše je falešné. Tyto všechny věci uvádí smrt na jejich pravé místo.

* Náš nebeský Otec nás vyučuje tím, jak nás kárá, ale nikoli, aby nás přivedl do zoufalství, nýbrž abychom začali činit pokání a napravili se.

* Bolest očišťuje duši, činí ji pokornou, citlivou k bolesti, dobrou, a tím vším v ní připravuje základy k božskému navštívení.Pokračovat ve čtení →