Toto je den, který učinil Hospodin, a proto radujme se a veselme se v něm…

Den, kdy naše farnost znovu povstala ve vší své kráse a „zaplesala“ a „rozveselila se“!

Skvěj se, skvěj se, nový Jeruzaléme, neboť vzešla nad tebou sláva Hospodinova.
Plesej nyní a vesel se, Sione! Ty pak Přečistá Bohorodice,
raduj se ze vzkříšení Syna svého!

Kristovo Vzkříšení přineslo světu Radost, Světlo a Pokoj!

Kdy jindy jsou tyto božské a nadpřirozené dary lépe cítit než v den Vzkříšení.

Kristus svým učedníkům přál, aby se radovali.Pokračovat ve čtení →

Děkujeme ti, Pane, Bože náš, že jsi snížil řády andělů a pozvedl jsi nás do nebe…

Nejsme tady, jsme tam nahoře se Svatými

Starec Emiliános Simonopetrsský

Kde je Kristus? Tady a všude! Kristus, druhá osoba Nejsvětější Trojice, je především usazen ve Svatyni svatých po pravici Otce nebeského. Takže si nemyslete, že když jdeme do chrámu, jednoduše vstupujeme a vystupujeme z běžné budovy. Místo toho vystupujeme nahoru a vstupujeme do Svatyně svatých, do samotného nebe. Když otevíráme oponu Královských dveří a Kristus je přítomen ve Svatém kalichu, tak i my hříšníci otevíráme nebeské dveře a vstupujeme! I když jsme hříšníci, vstupujeme do svaté liturgie, a tím vstupujeme i nahoru do nebeského Jeruzaléma. Právě tehdy si uvědomíme, jakou slávu mohou naše duše zažít! Usedáme po pravici Otce, přijímáme čest ze cti Krista a přijímáme Tělo našeho Pána a Boha.Pokračovat ve čtení →

Ty, která jsi nazvána Životodárným Pramenem blahodatných uzdravení…

Ikona Matky Boží „Životodárný pramen“

(řec. Ζωοδόχος Πηγή)

 

památka v pátek Světlého týdne a také 4. / 17. dubna

V 5. století se v Konstantinopoli, blízko Zlaté brány (Χρυσεία Πύλη), nacházel háj, který byl zasvěcený Přesvaté Bohorodici. V tomto háji byl pramen, který se od dávných časů proslavil mnohými zázraky. Postupem času však toto místo zarostlo křovinami a pramen vody, kdysi tak slavný pro své zázraky, byl pokryt řasami a zaplněn bahnem a blátem.

Jednou se stalo, že voják Leon (budoucí císař Leon I.) na tomto místě potkal slepce, bezmocného poutníka, který se ztratil. Voják Leon mu pomohl vyjít na cestu a posadit se do stínu, aby si cestou znavený mohl odpočinout. Potom se vydal hledat vodu, aby mohl dát slepci napít. Pojednou uslyšel hlas: Leone! Nehledej vodu daleko, abys uhasil slepcovu žízeň. Překvapený a udivený tajemným hlasem, který uslyšel, začal voják hledat vodu, ale žádnou nenašel. Zastavil se a zůstal stát, zamyšlený a zarmoucený kvůli tomu, co se stalo. V tom okamžiku se znovu ozval ten samý hlas a pravil:Pokračovat ve čtení →

Své dětství prožil mezi klášterem, mořem a rybáři…

Stručný životopis Fotise Kontoglou

Fotis Kontoglou (řec. Φώτης Κόντογλου, pseudonym Φώτης Αποστολέλης) se narodil 8. listopadu 1895 v maloasijském městě Aivali (Ayvalık v dnešním Turecku) a zemřel 13. července 1965 v Aténách. Byl významným řeckým spisovatelem, malířem a ikonopiscem.

Vychovala ho jeho matka Despina Kontoglou a jeho strýc Stefanos Kontoglou, který byl igumenem v nedalekém klášteře Svaté Paraskevy.

Své dětství prožil mezi klášterem, mořem a rybáři.

V roce 1913 se zapsal na Aténskou školu výtvarných umění. V roce 1923 pobýval nějakou dobu v klášterech Svaté Hory Athos, kde objevil techniku byzantské ikonografie.

O dva roky později se oženil s Marií Chatzikambouri, která byla také z Aivali (Kydoniai) a která se v roce 1922 přestěhovala do Řecka.Pokračovat ve čtení →

„Papa Nikolaos Planas“ – Když svatí opěvují svaté…

Osobní svědectví Fotise Kontoglou
o velkém athénském světci 20. století!

„Papa Nikolaos Planas“

Přesvatá a přesladká ústa, která vše, co pronesla, byla pravda, vyslovila také tato slova, která přinášejí pokoj srdci každého člověka:

„Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.“ (Mt 5,8-9)

Jak únavný je zlý a lstivý člověk, zatímco člověk dobrý a zbožný šíří do svého okolí pokoj a ztišení.

Prorok David hovoří o člověku zlém takto: „Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.“ (Žalm 10,7)

I starověcí Řekové nazývali takového zlého člověka někým, kdo je „záštiplný“, někdo, kdo druhé unavuje. A takový vpravdě nešťastný člověk není únavný pouze vůči ostatním, nýbrž tak působí také vůči sobě samému kvůli svým lstivým starostem a znepokojujícím myšlenkám, zatímco člověk dobrosrdečný a dobrodušný působí díky své prostotě na druhé utišujícím způsobem.

Pokračovat ve čtení →

Fotis Kontoglou hovoří o neopakovatelném zázraku naší víry!

O jedinečnosti a neopakovatelnosti
Kristova Vzkříšení

Ikona Krista „Spasitele Duší“, dílo Fotise Kontoglou 
(1962)

Všechno, co se ve světě děje, se děje mnohokrát znovu a znovu, stejně jako dříve.

Pouze jedna věc se stala jen jednou, a už se nebude opakovat.

Jedná se o Kristovo vzkříšení.

Toto je jediný zázrak všech zázraků, nevyjádřitelný zázrak, který obrátil svět vzhůru nohama a dal naději zoufalému lidskému pokolení.

Fotis Kontoglou ve svém ateliéru při práci nad ikonami

Slavný řecký ikonopisec a pravoslavný křesťan Fotis Kontoglou prizmatem svých poučení!

Neboj se, bratře, zůstat sám se sebou!

Neboj se, můj bratře, zůstat sám se sebou!

Snaž se, abys nebyl přemožen jednou a tisícem různých věcí, abys nakonec nezapomněl sám na sebe!

Protože kdokoli ztratil sám sebe, sedí uprostřed stínů a s duchy v poušti smrti.

Zamiluj si proto Krista a evangelium více než mrtvou moudrost lidí, více než veškerou čest a slávu tohoto světa!

A teprve potom se budeš radovat z každé hodiny svého života.

Žádná cesta nevede ani nepřináší srdci pokoj, kromě Krista, Který tě bolestně volá a říká ti:

„Já jsem cesta.“Pokračovat ve čtení →

Neříkáme, že Kristus „byl vzkříšen“, ale říkáme, že „vstal z mrtvých“!

V Bohu moudrá poučení otce Epifania (Theodoropoulose)

Vlevo mladý Eteoklis (pozdější o. Epifanios) krátce poté, co byl postřižen metropolitou messinijským Chrysostomem (Daskalakisem) na žalmistu, vpravo již otec jeromonach Epifanios.

Kristus vstal z mrtvých! Christos anésti! Christos voskrése!

Neříkáme, že Kristus „byl vzkříšen“, ale říkáme, že „vstal z mrtvých“.

Pokud bychom říkali, že Kristus „byl vzkříšen“, znamenalo by to, že ho vzkřísil někdo jiný.

Pán Ježíš však vstal z mrtvých sám, svou vlastní mocí.

A to je zásadní rozdíl.

Připravil Michal Dvořáček.

„Buď prvním, kdo uzří odvalený kámen (od hrobu), možná i anděly (zde stojící), a možná i samotného Ježíše!“

Dva svatí Otcové při rozhovorech o Vzkříšení

Překlad textů z archaické řečtiny:

Evangelos Lekkos

řecký pravoslavný teolog, právník a spisovatel

S ohledem na to, jak nyní my, pravoslavní křesťané, vyhlížíme letošní oslavu slavného Kristova Vzkříšení, zastavme se na chvíli a věnujme pozornost tomu, jak dva velcí svatí Otcové naší Církve, Jan Zlatoústý (354-407) a Řehoř Theolog (328/330 – 389/390), zakoušeli tajemství a kázali o Vzkříšení Krista a člověka, protože jak vyznáváme v Symbolu víry, věříme a „očekáváme vzkříšení mrtvých a život věku budoucího“.

První z nich, svatý Jan Zlatoústý, ve své řeči „O vzkříšení z mrtvých“ říká následující:

„A neptej se: Jak může být tělo vzkříšeno a stát se neporušitelným? Když zasáhne Boží moc, nestarejme se o to jak. Protože i semena, pokud před tím nezemřou, nezetlejí a nebudou zničena, žádné obilné snopy z nich nevyrostou. Když tedy vidíte, že semeno tleje a rozpadá se, nepochybujte o jeho vzkříšení, a podobně uvažujte i o lidském těle.

Pomysli na to, jak tě (Bůh) stvořil na začátku, a už vůbec nepochybuj o Vzkříšení. Nevzal snad Bůh prach země („hlínu“) a nestvořil tě? Existuje snad něco těžšího, než aby se z prachu země stalo „tělo“, maso a žíly, anebo aby se něco, co podléhá tlení, stalo nesmrtelným? Anebo jiným slovy, můžeš mi říci, jak (Bůh) stvořil nebeské síly a zástupy andělů? „Protože ani já nejsem schopen ti říci způsob (jak to bylo učiněno) kromě toho, že k tomu stačila Boží vůle.“

Na jiném místě ve stejném Slově (svatý Jan Zlatoústý) zdůrazňuje:

„Pokud tělo není vzkříšeno, ani člověk není vzkříšen. Protože člověk není jen duše, ale duše a tělo. Pokud je tedy vzkříšena pouze duše, je vzkříšena pouze polovina člověka, a nikoli člověk celý. Koneckonců, v případě duše nelze mluvit o vzkříšení, protože vzkříšení se týká něčeho, co zemřelo a bylo rozloženo. Rozkládá se však tělo, a nikoli nesmrtelná duše… Otázkou a tím, co je předmětem naší žádosti, tedy není to, jak být vzkříšen a získat nesmrtelnost, ale poté, co jsme vzkříšeni, jak se stát nesmrtelnými. Nenechme se tedy zbavit slávy a smělosti před Bohem.“

Druhý velký svatý Otec, Řehoř Theolog, hovoří ve svém Kázání o „Svaté Pasše“ tímto krásným a poetickým způsobem:

„Pokud jsi Šimon Kyrenejský, zvedni kříž a následuj (Pána). Pokud jsi ukřižován jako lupič, poznej Boha s vděčností. Pokud byl Kristus připočten k nešlechetným (tj. zločincům, nebo ještě přesněji: k těm, kteří přestupují zákon)[1] pro tebe a tvé hříchy, staň se pro Něj člověkem zachovávajícím zákon. A pokud jsi Josef z Arimatie, požádej o Jeho (Pánovo) tělo toho, jenž Ho ukřižoval. Jsi-li Nikodém, jeho noční spolubesedník, pohřbi Ho s myrhou. A pokud jsi jednou z Marií, nebo jiná Marie[2], nebo Salome, nebo Jana, pak ráno plač. Buď prvním, kdo uzří odvalený kámen (od hrobu), možná i anděly (zde stojící), a možná i samotného Ježíše.

Řekni něco, poslouchej hlas. Pokud uslyšíš ono Nedotýkej se mne[3], stůj opodál, respektuj Slovo, ale nebuď smutný. On (Pán) ví, komu se má zjevit jako prvnímu. Ty jen zvěstuj Vzkříšení. Pomoz Evě, která padla jako první, aby nejprve ona pozdravila Krista a zvěstovala o tom Jeho učedníkům. Staň se Petrem nebo Janem. Běž ke hrobu, předběhni (další), soutěž ve smyslu dobrého soupeření. A pokud tě někdo ve spěchu předběhne, překonej ho tím, že vstoupíš jako první do Hrobu. A pokud budeš chybět jako Tomáš na shromáždění učedníků, kterým se zjevil vzkříšený Pán, až Ho uzříš i ty, nepochybuj. Věř v Něj.“

Vstal z mrtvých Kristus,

smrtí smrt překonal

a jsoucím ve hrobech

život daroval.

Kristus vstal z mrtvých!

Χριστός ανέστη! Αληθώς ανέστη!

Přeložil a s osobním svolením autora překladu
(pana Evangela Lekkose)
zveřejnil Michal Dvořáček.

„Jest vzkříšení den, zaskvějme se slavností, lidé! Pascha je, Hospodinova pascha, neboť Kristus Bůh nás vyvedl ze smrti do života a ze země k nebi, nás, kteří zpíváme vítěznou píseň: „Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval!“

Poznámky pod čarou:

[1] Lk 22,38: „Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.“

[2] Mt 27,61: „Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu.“

[3] Jn 20,17: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“

Zdroj: 

Překlad vybraných pasáží z archaické řečtiny: Evangelos Lekkos.

Překlad do češtiny: Michal Dvořáček.

(Ze „Slova“ sv. Jana Zlatoústého o Vzkříšení, Μigne E.Π. 50, 427.; ze „Slova“ sv. Řehoře Theologa o Vzkříšení, Migne E.Π. 36, 656.)

Další užitečné odkazy:

Třetí příspěvek k „trilogii“ o Řeckém národním povstání roku 1821…

Poznejme spolu se starcem Efrémem, že mírnost je plodem pokorného srdce…

Nehněvej se a buď čistého srdce

Ctihodný starec Efrém Arizonský

Starec říkával: Nehněvej se!
Buď mírný, klidný a pokorný, a nedopusť, aby tě ovládl hněv, protože hněv je ovocem sebelásky a neústupnosti, zatímco mírnost je plodem pokorného srdce a popření naší vlastní vůle.
Když se člověk hněvá, ztrácí jeho mysl veškerou rozumnost, a ta je v důsledku toho unášena a vystavována útokům nevhodných myšlenek a obrazů.
Zdroj: Αγιορείτες Πατέρες