Celá se stala světlou a průzračnou. Slavná nevěstka se stala největším asketou všech dob…

Ctihodná Matko Marie, pros Boha o nás!

Ctihodná matka Marie Egyptská nás v našem životě provází a něžně nás vede k proměně a změně směru od hříchu ke svatosti. Zklamala jako prostitutka a uspěla jako asketa. Jde o nesmírně statečnou ženu. Navýsost inspirativní v jejím křesťanském zápase, ačkoli se mu asi nikdy nemůžeme zcela vyrovnat. Svým životem usvědčuje a současně přesvědčuje všechny hříšníky, aby zanechali skutky tmy a běželi vstříc svatosti.

Ať se proto nikdo nebojí slov, ale nesmiřitelných a odhodlaných (hříšných) skutků.

Svatá čtyřicátnice se pomalu blíží ke svému konci. Ctihodná Marie nám jistě pomůže, abychom se beze strachu pohybovali kupředu. Vyzývá nás, abychom znovu ve svém životě nalezli správný směr, zorientovali se, a důvěrně k nám promlouvá a svědčí o tom, že i nevěstky se chtějí stát světci…Pokračovat ve čtení →

V době 2. světové války probděl celé noci na modlitbách za svůj národ…

Ctihodný Sáva Nový z Kalymnu
(1862–1948)

památka v den vyzdvižení jeho svatých ostatků 25. března / 7. dubna
a pátou neděli Velkého půstu

Narodil se roku 1862 ve vesnici Herakleia ve východní Thrákii (dnešní Turecko) jako Vasileos. Jeho rodiče byli chudí a prostí lidé a jmenovali se Konstantinos a Smaragda. Už od dětství jej charakterizovala hluboká víra a láska k Církvi. Rodiče však v žádném případě nechtěli, aby jejich syn odešel do monastýru, chtěli, aby se stal prodavačem v obchodě. Nehledě na maminčiny hrozby, mladík utekl z domu a přišel do kalyvy Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve svatohorském skytu svaté spravedlivé Anny.Pokračovat ve čtení →

Čemu nás učí současná pandemie…

Z duchovní besedy kyperského biskupa s farníky

Metropolita Athanásios z Lemesu

Církev má svůj vlastní způsob, jak překonat výzvy

My všichni uděláme to, co lidsky závisí na nás, a poděkujeme všem, odpovědným stranám, vědcům, politikům a vládě – všem těm, kteří nám vysvětlí, jak se chovat v této obtížné situaci. Aniž bychom ignorovali objektivně obtížnou realitu, my, jako lidé náležející k Církvi, máme však svůj vlastní způsob, jak si pomoci, abychom mohli posoudit, vyhodnotit a využít pro dobro všechny ty zkoušky, se kterými se setkáváme na naší životní cestě. Pojďme tedy k tomuto procesu přistupovat obezřetně a dodržovat všechna opatření – tj. ta společenská, vědecká a další, ale především mějme důvěru v Boha, Matku Boží a svaté naší Církve. Církev nás vždy učí a vyzývá nás, abychom se v těžkých dobách úpěnlivě modlili.Pokračovat ve čtení →

Oznámení o bdění a společné modlitbě ke cti svatého mučedníka Charalamba!

Drazí bratři a sestry v Kristu,
Bůh nám pomáhej!

S požehnáním svatohorských otců se bude v pátek večer 27. března v 19.00 hod našeho času konat ve všech svatohorských monastýrech a mnišských přibytcích bdění ke cti svatého světitele a mučedníka Charalamba.

Zveme Vás, abyste spolu s námi ve svých domovech a v tomto naznačeném čase soustředili svou mysl a pozvedli ji k modlitbě svatému Charalambovi, a tímto blahým a tolik potřebným skutkem společně povznesli prosby k tomuto velikému služebníku Božímu, aby zbavil lidské pokolení od nynější pandemie.

Svatý Charalambos díky své zázračné pomoci již jednou zbavil Svatou Horu Athos od ničivé morové epidemie. Od té doby se každoročně v Protatu Svaté Hory slouží na svátek svatého mučedníka Charalamba církevní bdění a ve všech svatohorských monastýrech se jeho jméno každodenně vzpomíná při závěrečném završení bohoslužeb (tzv. odpustech).

Pro Vaši potřebu zde uvádíme „Modlitbu“ ke svatému Charalambovi a taktéž „Život“ tohoto podivuhodného světce.Pokračovat ve čtení →

Srbská pravoslavná církev na své řecké hrdiny nezapomíná

„Jednal jsem plně podle svého svědomí, neboť Boží zákon stojí nade vším“.

Marinos Ritsoudis, poručík námořnictva řecké armády, který se odmítl účastnit se svou posádkou útoků NATO na Srbsko, zvěčněn na jedné ze zdí v Bělehradě.

Srbský patriarcha ocenil bývalého řeckého důstojníka
Marinose Ritsoudise

(Původní zpráva ze dne 23/01/2018)

Srbský pravoslavný patriarchát udělil před rokem bývalému námořnímu důstojníkovi Marinosovi Ritsoudisovi při zvláštní příležitosti Řád Konstantina Velikého.Pokračovat ve čtení →

Nikdo nezískává Boží blahodať jinak než bez náležité námahy…

Duchovní poučení ctih. starce Efréma Arizonského
k probíhajícímu období Velké čtyřicátnice

„Zápas Velké čtyřicátnice“

V těchto dnech jsme vstoupili do významného duchovního období[1], požehnané a svaté Čtyřicátnice. Svatá a velká čtyřicátnice (řec. Τεσσαρακοστή) je vpravdě obdobím duchovního dojetí[2], obdobím naplněným pokáním, slzami, vnitřní proměnou člověka směřujícího k novému předělu v jeho duchovním životě.

Naše Církev jako něžná matka, pečující o své děti, křesťany, určila toto období Svaté čtyřicátnice jako dobu obzvláštního zápasu, aby svým dětem – věřícím pomohla ještě více v jejich osobním zápase, aby se dostatečně očistili a dosáhli ještě těsnějšího vztahu s Bohem a byli učiněni důstojnými oslavit velký den světlého Vzkříšení.

Křesťané a obzvláště mniši měli toto duchovní období vždy ve zvláštní úctě a považovali ho za něco velmi posvátného, neboť se jedná o období, které představuje jak zápas duše, tak i zápas těla. Máme na mysli především zápas půstu, zápas bdění, zápas očištění a zápas za naplnění duchovních povinností, přičemž lze říci, že tento zápas je nesrovnatelně náročnější ve srovnání s jinými obdobími roku.Pokračovat ve čtení →

A jak žít? Počítat každý den svého života za ten poslední…

Poslední zápis poslušníka Simeona Elpidinského
(† 1918)

V čase epidemie španělské chřipky¹ na Valaаmu² v roce 1918, poslušník Simeon navštěvoval nemocné mnichy. Když se vrátil do své mnišské kelie, učinil zápis do svého deníku s pocitem předzvěsti své blížící se smrti. Přesně za pět dní na to náhle zemřel na stejnou nemoc.

Snažme se, aby každá minuta našeho života nebyla zbytečná, aby byla využita k získání věčné blaženosti.

Pocity z návštěvy nemocnice

Je dnes 11. září 1918 a navštívil jsem otce Paisije. Přinesl jsem mu rybíz. Celý otekl, sotva se hýbá. Začíná ztrácet paměť. Ptal se mne, jaké budou nyní svátky. Poslal mě poté, abych pozval i otce Daniela, aby s ním pojedl rybíz. Šel jsem za ním, ležel v horním pokoji, nalevo. Bolela ho hruď. To bude tuberkulóza.

Přes postel sedí na svém lůžku mnich Varnava, lokty opřený o stůl a zády obrácený k nám. Když jsem vešel a začal mluvit s otcem Danielem, ani se nehnul. Pohroužený do svých myšlenek a zcela lhostejný k tomu, co je kolem něj. Žlutý, strašně vyhublý, působí jako živá mrtvola. O čem přemýšlí? Zda o své blízké smrti a přechodu do věčnosti, nebo znovu prožívá všechny ty dojmy a pocity ze svého života, co prožil?

Ještě přes jedno další lůžko sedí a čte knihu schimonach Inokentij, který trpí tuberkulózou v jejím posledním stadiu.

Ti všichni, když byli zdravými a mladými, měli své životní cíle a naděje, ze kterých se jedny naplnily, ty druhé nikoli. Měli své radosti a zármutky, kterými se velmi znepokojovali. Jedli, pili, spali, pracovali, odpočívali… A jejich život protékal v obvyklém řečišti lidské cesty, dokud jednou nepřišla nemoc, která je přikovala k posteli. Teď jsou nemocnými, budou trpět a potom jeden za druhým odejdou do věčnosti …Pokračovat ve čtení →

Modlitba a kříž svatého Nektária zachraňují všechny…

Zázračná událost při plavbě na rozbouřeném moři

Další vskutku podivuhodná událost ze života svatého Nektária Eginského, a můžeme říci, že doslova zázračná, se udála tehdy, když světec ještě jako malý Anastásios plul ke svatým místům do Svaté země. Cestovat musel lodí. A zde, na palubě malého korábu, se všechno událo…

Zpočátku se plavba odvíjela hladce, vítr byl příhodný a moře poklidné. Občas se vyskytly i menší bouře, ty ale lodi ani její osádce nikterak neublížily. Jednou se však dostala jejich loď do silné bouře, která moře roztančila tak, že se vlny podobaly spíše horám, než čemukoli jinému. K tomu se přidaly temné mraky a blesky nad obzorem, které dodávaly celému dramatu na vážnosti. Dvě noci a dva dny zápasil kapitán s rozbouřenými vlnami, ale třetí den začínal i on klesat na mysli a přestával věřit, že se loď i její cestující ještě vůbec nějak zachrání.

„Tento zápas prohrajeme, neexistuje žádná naděje,“ pomyslel si.

Předal kormidlo jednomu z námořníků a přešel na kapitánské místo.

„Záchranné čluny! Připravte čluny!“ zavolal na posádku.

„Zachraňme všechny!“ pravil zoufale.Pokračovat ve čtení →

Kristův Kříž a jeho význam v našem životě

Archim. Georgios Grigoriatský (+2014)

 

 Slovo úvodem

Slova svatých a bohonosných Otců, „vdechnutá Duchem Svatým“, byť by byla napsána dnes anebo v dávné minulosti, mají věčnou platnost, a podobně jako svaté Evangelium budou navždy promlouvat do duší těch, kteří se sytí stejným pramenem poznání a pravdy, v němž nacházejí smysluplnost své existence.

Slovo archim. Georgia (Kapsanise) Grigoriatského (+2014) o svatém Kristově Kříži uvádí čtenáře do reálného duchovního života, naplněného živoucí zkušeností tohoto pastýře a bývalého igumena svatohorského monastýru, který po více než 40 let nesl svůj vlastní kříž, po vzoru Krista, aby se svému božskému Učiteli připodobnil nejprve v utrpení, prošel cestu kříže prostřednictvím pokání, odříkání a askeze, a poté aby dosáhl cíle svého života, který spatřoval ve vzkříšení své duše a jejím sjednocení
s Ženichem Kristem. K tomuto poznání nás svým dílem a učením povzbuzuje.

Nechť úryvek a výběr myšlenek z jeho díla o svatém Kříži, mírně zkrácený a drobně upravený, pomůže také nám, dnešním pravoslavným křesťanům, zachovat bázeň před Bohem, úctu k „nástroji jeho spásy“, svatému a ctihodnému Kříži, a prohloubit naši teoretickou znalost a praktickou zkušenost víry, „jednou provždy předanou (Božím) svatým“ (Jud 1,3).

 

Kříž našeho Spasitele spolupůsobí a opakuje se i dnes v životech svatých, v životě věřících čili Kristových učedníků. Archim. Georgios praví, že Kristův Kříž nás „činí krásnějšími“, „tvaruje nás v Kristu“, „pomáhá nám duchovně dozrát“ a konečně nás také připravuje na „Vzkříšení ve věčném životě“.

Není ničím překvapivým, že lidé mimo Církev se Kříže obávají, ale nejen to, někteří se tomuto svatému nástroji naší spásy dokonce vysmívají a zapírají ho. Kříž tak pro tyto lidi zůstává bez skutečného významu a smyslu, postrádá pro ně moc a ztrácí v jejich očích naději jak pro současný, tak pro budoucí život.

„Pokorní učedníci Pána nicméně s velkou trpělivostí zvedají svůj Kříž po Jeho vzoru den co den, byť s vlastními nemocemi a slabostmi.“

Těmito pokornými učedníky našeho Spasitele jsou podle archim. Georgia všichni ti, kteří dokáží opravdově milovat v Kristu, kteří mají pochopení pro své bližní i s jejich hříchy a slabostmi, a přijímají je takové, jací jsou, i když této lásky tito jejich spolubližní nejsou hodni, „plně podle vzoru Ježíše Krista, který si také nás zamiloval, aniž bychom si to zasloužili“.

Celá publikace uložena zde: Archim. Georgios o ctihodném Kříži Kristově

Jáť jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední…

 

V chemii

Změnil vodu ve víno.

(Jan 2, 1-11)

V biologii

Narodil se, aniž by byl počat v lůně své matky podle přirozených zákonů.

(Matouš 1, 18–25)

Ve fyzice

Popřel zákony gravitace, když chodil po vlnách a když vystoupil na nebesa.

(Marek 6, 49-51)

V ekonomii

Popřel teorii matematiky, když nasytil 5 tisíc lidí pouhými pěti chleby a dvěma rybami, takže nakonec zůstalo ještě 12 plných košů.

(Matouš 14, 17–21)

V medicíně

Léčil nemocné, ochrnuté a slepé bez jakýchkoli léků.

(Matouš 9, 19-22 a Jan 9, 1-15)Pokračovat ve čtení →