Homilie svatého starce Sofronije z Essexu o významu modlitby!

Neskláněj svou mysl před nepřítelem

Přepis originální magnetofonové nahrávky starce Sofronije

Dnes bych rád pohovořil o věcech ve všeobecném pořádku. Každá myšlenka, která není v souladu s duchem evangelních přikázání, jest hříchem. A je třeba, abychom od ní utekli pryč. Ale jak můžeme utéct od myšlenky?

Když se u nás projevuje činnost nějaké myšlenky, pak musíme zvolat:

„Pane, uzdrav moji mysl! Pane, uzdrav moje srdce! Pan, uzdrav mě celého! Ty dobře vidíš, jakou bolest působí myšlenka, která dokonce nemá ani žádný smysl, a jak mě mučí jako nějakého otroka. Modlím se k Tobě, abys mě ochránil. Ty přece víš, že nemám jinou touhu než žít podle Tvých přikázání. Neboť Tvá přikázání jsou tím nejvyšším zákonem mého bytí: jak toho dočasného, tak onoho věčného. Ty jsi mě podnítil svou inspirací, abych miloval Tvá přikázání. Ty jsi mi dal své světlo, abych mohl patřit na krásu božského života. A proto mě nyní zachraň před mocí vášnivé touhy!“Pokračovat ve čtení →

Aby se mohl někdo zdokonalit, jsou zapotřebí těžkosti…

Ctihodný starec Paisij Svatohorec

Milovaný starec, který ještě za svého života udělil duchovní rady nesčetným zástupům lidí a který v této duchovní útěše pokračuje díky Boží blahodati dodnes…

(+ 12. července 1994)

Duchovní poučení starce Paisije:

O svobodě

Starec řekl: To není svoboda, když lidem říkáme, že je vše povoleno. To je otroctví. Aby se mohl někdo zdokonalit, jsou zapotřebí těžkosti.

Vezměme si příklad. Máme malý strom. A staráme se o něj. Přiložíme k němu kůl a obvážeme ho provázkem. Přirozeně, že kůl nepřipevníme nějakým drátem, neboť to bychom mohli strom zranit. Lidé, kdyby postupovali podle svých zvyklostí, tak by strom nijak neomezovali, avšak stromeček by nemohl růst správným způsobem.

Nebo pohleďme na malé dítě. Jeho vlastní svobodu omezujeme už od počátku jeho života. Ještě než je počat na tento svět, je to malé chůdě omezeno v matčině lůně, kde přebývá dlouhých devět měsíců. Později se narodí a okamžitě ho zavinují do zavinovačky, kterou kolem něj pevně uvážou. A dále. Jakmile začne růst, omezí ho zábradlím atd. To vše je nezbytné pro jeho růst. Zdá se, že všechna tato opatření ho zbavují svobody, ale bez těchto ochranných opatření by dítě zemřelo hned po narození…Pokračovat ve čtení →

Svatí a všechvalní následovníci Kristovi

Svatí a všechvalní apoštolové
Petr a Pavel

Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského

V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos

Přínos svatých, všeslavných a všechvalných apoštolů Petra a Pavla svaté Kristově Církvi je tak velký, že zaslouží náležitou pozornost všech, kteří je pravoslavně uctívají.

Ctihodný starec Georgios Grigoriatský v jednom svém kázání při příležitosti památky těchto předních apoštolů pravil, že každý musí mít vpravdě chrysostomovská ústa, aby důstojně velebil a oslavil jejich význam.

Mnozí z nás vědí, jakou úctu a lásku projevoval sv. Jan Zlatoústý, tento velký církevní Otec, k oběma svatým apoštolům, zejména pak ke svatému apoštolu Pavlovi, jehož obdivovatelem a následovníkem po celý svůj život byl.[1]

Nejlépe můžeme zhodnotit přínos obou dvou velkých apoštolů při pohledu na jejich dílo, jak skromně začalo, jak bylo na jednu stranu rozporuplné, jak se vyvíjela jejich úcta ke Spasiteli, na jedné straně od nedůvěry velkého „rybáře“, na straně druhé od nenávistného pronásledování všeho s křesťanstvím spojeného, až po oddané následování, ba až k mučednické smrti obou předních apoštolů, položené pro „Jeho“ jméno.Pokračovat ve čtení →

Během vaší modlitby jsem pocítil zkušenost Boha, a to je pro mě důležitější než uzdravení…

Vše záleží na základě, na němž stavíme své životy

Svatý starec Sofronij z Essexu

Vy všichni, moji bratři, jste znali někoho, kdo trpěl progresivním ochrnutím – nevyléčitelnou nemocí. Přišel jsem za ním také a společně jsme se za něj modlili. Seděl na invalidním vozíku. Tehdy, po modlitbě, jsem mu řekl:

„My nečiníme zázraky. Jsme prostí a hříšní lidé, ale modlíme se k Bohu, aby vám zjevil své milosrdenství.“

A on pak najednou, s jasným a šťastným pohledem, pravil:

„Ale během vaší modlitby jsem pocítil zkušenost Boha, a to je pro mě důležitější než uzdravení.“Pokračovat ve čtení →

„Neexistuje žádná oběť, kterou bych neučinil pro skutečné dobro a záchranu Ruska.“

Svatí carští mučedníci ve světle dějin
a Boží prozřetelnosti

Za všemi válkami, revolucemi, pády království – zkrátka za všemi politickými událostmi vnější historie – vidíme skryté fungování duchovních zákonů a v konečné analýze Boží prozřetelnost, která ovlivňuje osudy národů a lidí. Jakékoli jiné vysvětlení důvodů revolucí z let 1905 a 1917 v Rusku by bylo nepochopitelné a nepřesné. Jedno je jisté: apostaze ruské společnosti od Boha a Církve strhla Boží hněv na Rusko. Stejně jako v mnoha případech starodávné apostaze od Boha, o které víme z Písma Svatého, tak ani ruská choroba nemohla být vyléčena běžnými opatřeními. Kvůli poučení a nápravě Bůh předal Židy do rukou nevěřících; stejný osud postihl také Rusko na začátku 20. století.

Prostřednictvím cara Mikuláše II. – bezúhonné, čisté a obdivuhodné osoby – se ve světě projevila Boží vůle. Jeho osud byl v podstatě hluboce tragický. Narodil se v den svatého Joba Mnohostrádajícího a byl si dobře vědom, že jeho život byl podobný Jobově trpitelské cestě.

Jeho znalost vlastního osudu byla skutečně prorocká.Pokračovat ve čtení →

O tom, jak „Bílé šátečky“ zachránily Ruskou církev…

Pronásledování posiluje víru

Skutky víry pravoslavných žen v sovětských dobách jsou srovnatelné se skutky evangelních Žen myronosic, které neopustily Krista ani během Jeho utrpení ani po Jeho smrti.

Díky věrnosti (a víře) ruských žen, které nesly drahocenné myro víry v Rusku, zde byl někdo, kdo mohl později křesťanskou víru obnovit.

„Byly to ony, kdo zachoval kontinuitu až do doby, kdy vyznat Krista už nebylo něčím, co nahánělo strach. Ženy myronosice ruské země předávaly tuto víru dál…“Pokračovat ve čtení →

Panagie se zlobí, když neděláme znamení kříže správně…

Ctihodný starec Gabriel Gruzínský (Urgebadze)

Panagie se zlobí, když neděláme znamení kříže správně.

Znamení kříže musíš konat správně. Když to neuděláš správně, zlí duchové nejen že tě neopustí, ale navíc se ti budou vysmívat.

A Přesvatá Bohorodice se bude zlobit.

Když děláš znamení kříže, musíš položit pravou ruku nejprve na čelo, pak na pupek, pak na pravé rameno a nakonec na to levé.Pokračovat ve čtení →

V Církvi je všechno boholidské

Ctihodný Justin Popovič

V Církvi je všechno boholidské

Ve jménu Církve a boholidských svatyní a pravd není možné, aby došlo k sebemenšímu kompromisu.

Apoštolská a svatootcovská věrnost všemu, co vychází z Církve, je tím nejvyšším pravidlem v našem vztahu k ní.

Věrnost znamená akrivii (přesnost).

Není dovoleno žehnat žádnému druhu hříchu, žádné věci, která by vyprázdnila a potřela Pravdu, Všepravdu naší Církve, její boholidskou existenci. Nic takového se nesmí stát.

V Církvi je všechno boholidské: to jest život, prostředky, účel, nesmrtelnost, věčnost. Není zde místo pro ikonomii (shovívavost), čistě lidskou, humanistickou a feministickou, protože to by byl odklon od teologické pravdy Církve, od její boholidské  apostolicity, svatosti, jednoty a univerzality.

Původní zdroj:

Άγιος Ιουστίνος Πόποβιτς, Δογματική, σελ. 681, Ορθόδοξη φιλοσοφία της Αλήθειας

Převzato: Το μέγα Γεροντικόν

Pravoslavné podobenství a příběhy

Zázrak svaté Euthýmie

Starec Paisij Svatohorec procházel v jednu chvíli velmi obtížnou fází svého života.

V té době v Církvi vznikl problém a ke starci přicházelo mnoho biskupů, kteří ho žádali o pomoc.

Byl to však velmi komplikovaný problém, a přestože by si to starec přál, nebyl schopen v této věci pomoci; jak říkal, bez ohledu na to, ze které strany se na problém díváte, vždy narazíte na duchovně bezvýchodnou situaci.

Proto se rozhodl při řešení tohoto problému obrátit své úsilí k modlitbě.

Během této doby se starec Paisij neustále modlil, aby Bůh vyřešil vzniklý církevní problém; a zvláště se modlil ke svaté Euthýmii Všechvalné.

„Svatá Euthýmie, ty, která jsi zázračně vyřešila vážný problém, kterému Církev tehdy čelila, pozdvihni Církev ze současné bezvýchodné situace!“Pokračovat ve čtení →

„V trpělivosti vaší vládněte dušemi vašimi.“

Co udržuje svět v jeho trvání…

Z rozhovoru s Metropolitou Athanásiem Lemesským z Kypru, jehož duchovním učitelem na Svaté Hoře Athos
byl starec Paisij Svatohorec

Svatý starec Paisij (uprostřed), starec Josef Vatopedský (vlevo)
a metropolita Athanásios (vpravo)

Když se starec Paisij vrátil ze své cesty po Austrálii, kam odcestoval na pozvání tehdejšího australského arcibiskupa, zeptal jsem se ho, jaký druh lidí v Austrálii žije. Jak vedou duchovní zápas, jak bývají spaseni a zda milují Boha?

Starec odpověděl, že se v Austrálii setkal s úžasnými lidmi, protože tam jsou lidé spaseni prostřednictvím bolesti, ale také pokorou, trpělivostí a modlitbou.

Myslím, že se to týká všech lidí, kteří žijí v současném světě.

Bolest je přítomna v životě každého člověka – v našem osobním životě, v životě naší rodiny, v životě naší země, na celém světě, v celé společnosti.

Kamkoli se podíváte, všude je bolest, válka, smrt a problémy. Stačí si poslechnout nějaké zpravodajství, a vaše srdce se naplní bolestí.Pokračovat ve čtení →