Už za svého života byl nositelem velkých duchovních darů…

Ctihodný starec Jakovos Tsalikis

27. listopadu (2017)

Den kanonizace dalšího velkého pravoslavného světce
a starce v jedné osobě

Ctihodný starec Jakovos byl oficiálně kanonizován svatou pravoslavnou Církví dne 27. listopadu roku 2017.

Je tomu v těchto dnech již jeden rok, co Posvátný Synod Ekumenického patriarchátu vydal k této příležitosti své potvrzující prohlášení.

Medailon starce Jakova Tsalikise

Starec Jakovos Tsalikis se narodil 5. listopadu 1920 v rodině zbožných rodičů ve městě Livisi v Malé Asii (v dnešním Turecku).

Pocházel tedy z podobných míst jako mnoho dalších zářných osobností a světců naší Církve (vzpomeňme např. na svatého starce Paisije Svatohorce).

Mladý Jakovos se již ve svých sedmi letech naučil nazpaměť zpívat svatou božskou liturgii, aniž by ještě tehdy uměl číst a psát.

V roce 1925 musel s rodinou opustit svou vlast a přestěhovat se do Řecka, konkrétně na ostrov Evia.

V roce 1927 začal chodit do školy, kde si okamžitě povšimli jeho vzácných duševních darů. Jeho láska k Církvi byla rovněž zřejmá. Ve stejném roce se mu zjevila svatá Paraskeva a odhalila mu jeho zářnou církevní budoucnost, neboť už tehdy mladý Jakovos často četl modlitby, modlil se za své nemocné příbuzné a bližní a svým přispěním uzdravoval věřící ze své rodné obce.

Od roku 1938 byl jeho život zasvěcen čistě asketickému zápasu. Jedl málo, spal málo, zato se neustále modlil a tvrdě pracoval. Utrpení a obtíže spojené s těžkou národní porobou v době německé okupace sužovaly všechny obyvatele Řecka. V červenci 1942 navíc zemřela jeho milovaná matka, která mu předpověděla, že se brzy stane knězem.

Jeho opatrovník si ho také vysoce cenil a byl jedním z mála, kteří pochopili jasnou budoucnost mladého chlapce. Po propuštění z armády (1949) ztratil mladý Jakovos ve věku 29 let i svého otce.

Jeho snaha a péče o jeho sestru, kterou chtěl zaopatřit, byla vytrvalá, současně však neztrácel ze zřetele ani své poslání, po němž od malička toužil.

Již brzy se měl stát mnichem.

Ve věku 32 let se Jakovos stal mnichem-novicem a 19. prosince 1952 ho metropolita Grigorios Chalkidský rukopoložil na jeromonacha (kněze).

Dne 25. června 1975 převzal starec Jakovos igumenství v Monastýru svého pokání čili v Monastýru ctihodného Davida Evijského (na ostrově Evia).

Od roku 1990 už starec Jakovos postupně ztrácel své fyzické síly a také jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval. V září 1991 se po několika srdečních příhodách ocitl na lůžku v nemocnici Geniko Kratiko.

Ráno 21. listopadu 1991 se naposledy zúčastnil svaté liturgie, při níž také zpíval a přijímal svaté Dary.

Jakmile k němu přišli po svaté liturgii další otcové mniši, starec Jakovos se pokusil vstát, ale udělalo se mu nevolno. Jeho dýchání se začalo horšit, jeho puls postupně slábl. Nakonec bylo slyšet, jak z jeho úst vychází jakoby závan dechu… Starec Jakovos v té chvíli opustil tento pozemský svět a odebral se ke svému blaženému životu v Pánu na nebesích.

Pohřební bohoslužba se konala pod otevřeným nebem a po pronesení všech pochvalných slov a rozloučení se zesnulým starcem přikázal bývalý metropolita Prokopios Kefalonský, aby byla jeho rakev vyzdvižena vysoko na ramena přítomných otců, aby také věřící ještě jednou naposledy viděli svého svatého starce Jakova.

Když věřící zahlédli do výše vyzdviženou rakev se starcem a jeho svatými ostatky, zaznělo tehdy ve vzduchu jako elektrický náboj z tisíců úst přítomných ohlušující a přitom vítězné zvolání: „Svatý, Svatý“.

Zdroj: Proskynitis Blogspot (o. Georgios Konispoliatis)

Užitečné prameny (k zesnutí a kanonizaci starce Jakova):

 

Ikony svatého Jakova:

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.