Upadnutí to stereotypu a bezduchého návyku jest největším nebezpečím v duchovním životě

Starec Eusebios Giannakakis

Jedna věc představuje skutečně velké nebezpečí pro náš duchovní život. Je jím návyk, strašný a nebezpečný návyk a upadnutí do stereotypu.

Nedovolme, abychom si navykli ani na svatou liturgii, ani na čtení žalmů, ale ani na Kalich života…

Snažme se pociťovat úctu a bázeň vždy, když se koná svatá liturgie. S velkou odevzdaností, citlivostí a vděčností Bohu. Buďme tehdy velmi opatrní.

Je něco takového vůbec možné?

Možné to je, nicméně návyk a jistý stereotyp v modlitbě a při konání svaté liturgie je velkým nebezpečím.

Když se ale člověk snaží cítit Pána ve své blízkosti a žije pro svůj duchovní ideál, nikdy se mu tato aktivita nestane pouhým návykem.

A když někdo naplňuje například své modlitební pravidlo, a byť by to bylo jen neúplně, pokud to však činí s hlubokým uvědoměním, zápalem, ale současně s citlivostí, vážností a čistotou, Bůh jeho duchovní práci přijme jako deset dlouhých modlitebních pravidel.

Jen mějme neustále naši mysl a myšlenky obrácené k Bohu, snažme se Ho cítit na blízku.

Pak Hospodin naši duchovní práci požehná a posvětí.

Usilujme, aby naše životní cesta a ideál vedly mimo slabosti a ústupky, mimo jakékoli kompromisy ve věcech duchovních. Hledejme život čistý a tajemný.

Ať se náš život provoní po duchu modlitby, úcty a služby Bohu, po duchovním zápasu, který bude Bohu milý.

Nechť nás toto všechno ujistí o tom, že jsme v našem duchovním povolání vytrvalí a že zachováváme onu svatou závěť, kterou nám Pán zanechal.

připravil a přeložil MD

Zdroj: Diakonima.gr a Romfea.gr

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.