Svaté ostatky vždy byly a jsou pro křesťany „ctěnější nad drahé kameny a dražší nad zlato“

O úctě ke svatým a jejich tělesným ostatkům

„Moščevik“ (schrána se svatými ostatky) darovaná chrámu sv. Václava

Náš chrám získal jeden velký a nedocenitelný dar, kterým jsou částečky ostatků svatých nových mučedníků a vyznavačů ruských z počátku 20. století, kdy po Říjnovém převratu roku 1917 započalo pronásledování věřících, mnichů, představitelů Církve a také samotných carských mučedníků za jejich víru. Nastala tehdy situace srovnatelná s počátky šíření Evangelia v prvních stoletích našeho letopočtu, tedy při zrodu a sílení Kristovy Církve. V Rusku a v dalších komunistických zemích byl nicméně rozsah tohoto pronásledování ještě intenzivnější.

Při této vzácné příležitosti je v každém ohledu dobré a duchovně užitečné si připomenout význam úcty ke křesťanským mučedníkům a svatým, resp. k jejich svatým ostatkům, která je v Církvi zachovávána od jejího počátku a nadále předávána dalším generacím.

Čím rozehřát a živit v sobě ducha zbožnosti, ne-li službou Bohu a jeho svatým služebníkům, v duchu svaté Církve? Jsme slabí a potřebujeme nebeskou pomoc. Hospodin nám slíbil, že ji daruje každému, kdo o ni prosí, a také tak činí. Jakým způsobem? Jako déšť nepadá z čistého nebe, ale z mraků, tak i spasitelná Boží moc sestupuje skrze zvlášť ustanovené prostředky – skrze slovo Boží kázané v chrámu, v Církvi, a skrze tajiny konané sloužícími Církve. Proto vždy pospíchám do Božího chrámu, abych svoji duši vystavil proudu nebeské blahodati. Proto jsem i nyní přišel sem – hlavně proto, neboť v tento den Hospodin nemůže být díky modlitbám svého korunovaného služebníka nebýt štědřejší… Hospodin zachoval svou blahodatnou moc ve svatých chrámech a zjevil nám rychlé přímluvce ve svých svatých služebnících. A kolik jen máme zkušeností s rychlou a blízkou pomocí od Boha skrze přímluvy jeho svatých služebníků za všechny, kteří se k nim utíkají do jejich chrámů! A to nejen v duchovních, ale i v materiálních potřebách. Kde vám bylo sesláno nejvíce útěchy a ulehčení v zármutku? Zde – u svatých ostatků. Proto k nim budeme přicházet, vždy s žízní, kterou zde uhasíme.“ (Svt. Theofan Zatvornik)

Svatý patriarcha Tichon (Belavin)

Svaté ostatky (csl. Мощи) jsou ostatky svatých, kterým Církev projevuje úctu, tedy svatyně naplněná blahodatí mající dar činit zázraky. Samo slovo ostatky (z řečtiny – λείψανα, z latiny potom – reliquiae, tj. to co je zanecháno, pozůstatky, ostatky) je tak chápáno jednak jako tělesné pozůstatky svatých, ale také jako předměty s životem svatých spojené jako např. oděv a další osobní věci světců.

Počátek úcty k ostatkům svatým je patrný již ve Starém zákoně: Když Izraelci pohřbívali jednoho muže, spatřili takovou hordu. I hodili toho muže do hrobu Elíšova. Jakmile muž přišel do styku s Elíšovými kostmi, ožil a postavil se na nohy (2Kr 13, 21) anebo v zázraku učiněném prorokem Elíšou skrze plášť proroka Eliáše: Vzal Elijášův plášť, který z něho spadl, udeřil jím do vody a zvolal: „Kde je Hospodin, Bůh Elijášův, i on sám?“ Když udeřil do vody, rozestoupila se a Elíša přešel ( 2Kr 2, 14).

Ve Skutcích apoštolů je potom uvedeno: Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky a zástěry, kterých se (Petr) dotkl, a zlí duchové je opouštěli (Sk 19, 12).

Svatý novomučedník Vladimír, metropolita Kyjevský

Tak jako byli svatí ve spojení s duší příbytkem Božím, chrámem Ducha Svatého, tak i po odloučení od ní zůstávají nadále bohatou nádobou nebeské blahodati, štědře se vylévající na věřící.

Světitel Basil Veliký říká: Ten, kdo se dotýká kostí mučedníka, ten i přijímá z onoho poselství blahodati, které přebývá v těle mučedníka. Historie prvotní křesťanské Církve a naší současné nám naznačuje, že ostatky svatých byly vždy zmiňovány a mezi věřícími zbožně ctěny, zejména rozličné ostatky svatých mučedníků a velikých asketů (tzv. ctihodných), které se zachovaly třeba jen v podobě kostí a dokonce i jen prachu a popele.

Svatý Ignátij, biskup Antiochijský, při císaři Trajánovi (Traianus) byl vhozen na roztrhání divoké zvěři, která roztrhala a sežrala celé jeho tělo a zanechala jen něco z nejtvrdších kostí, které od té doby sloužily jako svaté ostatky, zbožně sebrány věřícími.

Roku 156 byl zabit mečem a spálen světitel a mučedník Polykarp, biskup Smyrenský, avšak kosti, které zůstaly neporušené od ohně a popel, byly pro křesťany: ctěnější nad drahé kameny a dražší nad zlato. Latinský církevní spisovatel Prudentius pak říká: Věřící sbírají popel ze spálených svatých těl mučedníků i kosti omyté čistým vínem, snaží se je pro sebe získat, schraňovat je ve svých domech, nosit na hrudi svatý prach jako posvěcený dar a záruku štěstí a hojnosti.

Světitel Jan Zlatoústý napsal o ostatcích antiochijského mučedníka Vavylose toto: Uběhlo mnoho let po jeho pohřbení, a v hrobu zůstaly jen kosti a prach, které však byly s velkou úctou přeneseny do hrobky v předměstí Daphne.

Svatý Lukián takto vypráví o jím nalezených ostatcích svatého arcidiákona Štěpána: Z jeho kostí zůstaly jen velmi malé části, zatímco celé tělo se obrátilo v prach… S žalmy a písněmi však přenesli tyto ostatky blaženého Štěpána do svatého chrámu Sion…

Svatý novomučedník Alexandr, arcibiskup Charkovský

Svatost svatých se nenachází a nepřebývá jen v jejich duši, ale nevyhnutelně se rozprostírá i na jejich tělo. U svatých jsou svaté i duše i tělo, neboť neustávajícími evangelními skutky se svatí postupně naplňují Duchem Svatým, takže i jejich svatá těla se stávají chrámy Ducha Svatého (viz 1Kor 6,19; 3,17). Proto zbožně a laskavě ctíce svaté ostatky, Církev ctí chrámy Svatého Ducha, chrámy Boha Živého, ve kterých Bůh přebývá svou blahodatí, a po tělesném skonu svatého a ze své velemoudré blahosklonnosti Hospodin činí zázraky ze strany svatých a skrze ně (projevovaných díky svatým ostatků). A tyto zázraky se dějí skrze svaté ostatky, což jen dosvědčuje, že jejich zbožné uctívání lidmi je Bohu milé.

Svatý novomučedník Tadeáš, arcibiskup Tverský

Jako základ křesťanské úcty ke svatým ostatkům slouží samo Boží vtělení (Bohovtělení Ježíše Krista). Tím, že Kristus přijal skrze své Bohovtělení lidskou podstatu, v celé její plnosti, Pán tím navěky utvrdil důstojnost lidské tělesnosti. Pro křesťany není tělo již nějakou vězeňskou celou ani není náhodným oděvem duše, ale jednou z úrovní lidské osobnosti, se kterou je toto spojení osobnosti tajemně zachováno i po smrti. Podle učení Písma Svatého je možné oslavovat Boha nejen duchem, ale i v těle (1Kor 6,20). Samo tělo se může stát chrámem Ducha Svatého (1Kor 6,19), a tak to zůstane i po smrti. Odtud pramení v Církvi tato zvláštní úcta a zbožný vztah k ostatkům svatých služebníků.

Svatý Agafangel, metropolita Jaroslavský

Tato úcta a vztah ke světcům a jejich tělům se vyjadřuje zbožným shromažďováním a schraňováním svatých ostatků, jejich slavnostním odkrytím, vyzvednutím a přenesením, ustanovením zvláštních památek a svátků v čest jejich nalezení a přenesení, vystavěním chrámů nad svatými ostatky, ale i různých kaplí a monastýrů. A konečně, zaužívaným zvykem je také vkládání svatých ostatků do základů chrámů a částeček ostatků také do naprestolních antiminsů.

Ve svém vyprávění o zázračné síle svatých ostatků ctih. Efrém Syrský takto hovoří o svatých mučednících: Oni i po smrti činí vše jako živí – uzdravují nemocné, vyhánějí běsy a mocí Páně odrážejí jejich všeliké zlé útoky. Vždyť i ve svatých ostatcích vždy přebývá divotvorná blahodať Ducha Svatého.

Zázračná blahodať si vybírá za nástroj svého spasitelného působení na věřící nejenom samy ostatky, ale i různé oděvy, které svatí nosili, či schrány, ve kterých byla uložena jejich těla, nebo třeba jen prach, který zůstal na místě jejich mučednického skonu. Také proto i věci náležející svatým byly vždy chovány ve velké úctě ze strany věřících.

Svatý novomučedník Konstantin, presbyter Šarkovščinský 

Bůh, říká svatý Jan Zlatoústý, se s námi rozdělil o svaté: Sám si vzal duše a nám daroval těla, abychom skrze jejich svaté kosti měli stálé povzbuzení ke ctnostem.

Ve skutcích Sedmého všeobecného sněmu čteme: Spasitel náš Kristus nám daroval spasitelné prameny, ostatky svatých, rozličně vylévajíce dobrodiní na ty, kdo jsou jich hodni. A to skrze Krista, který v nich přebývá. Proto ti, kteří se drze odváží odmítat ostatky mučedníka: když to budou biskupové – nechť jsou sesazeni, když mniši a laičtí věřící, nechť jsou zbaveni obecenství. V sedmém pravidle téhož Všeobecné sněmu se říká: Proto, jsou-li některé chrámy posvěceny bez svatých ostatků mučednických, nařizujeme, aby v nich byly umístěny ostatky s obvyklou modlitbou. Od tohoto okamžiku v historii jsou zaváděny v chrámech antiminsy, do nichž se vkládají částečky svatých ostatků a bez nichž není možné konat svatou tajinu Eucharistie. Takto, tímto způsobem, jsou v každém chrámu vždy bezpodmínečně přítomny i ostatky některých svatých, a tyto ostatky v souladu s vírou Církve slouží jako záruka přebývání svatých při bohoslužbě, v jejich účasti na našich modlitbách a v jejich zastání před Bohem, který takto posiluje naše modlitby.

Svatý novomučedník Theodosij, protopresbyter Melitopolský

Bůh, jak nás opět poučuje svatý Jan Zlatoústý, nám také proto zanechává těla svatých, aby nám dal útočiště naděje, ochranu a záštitu proti zlu, obklopujícího nás ze všech stran. Proto vás všechny vyzývám, ať už je kdo z vás v zármutku, v nemoci anebo v jiném světském neštěstí či v hlubině hříchu, utíkejte sem s vírou, a získáte pomoc. A budete se odtud navracet s velkou radostí.

Svatý novomučedník Sergij, protopresbyter Rakverejský

Když pravoslavní věřící uctívají svaté ostatky, věří nikoli v moc, vliv anebo v sílu těchto svatých ostatků, ale spíše v modlitební zastání svatých, jejichž ostatky se před jejich zrakem nacházejí. Vždyť při pohledu na tyto ostatky se v jejich srdcích probouzí vědomí blízkosti k těmto Božím služebníkům, kteří kdysi žili v těchto tělech.

Svatý novomučedník Pavel, presbyter Žytomyrský 

Ostatky svatých nás poučují o výzvě člověka, který byl stvořen k tomu, aby se stal chrámem pro Boha, Jenž v něm přebývá. Také k nám promlouvají o budoucím vzkříšení těl a připomínají nám svaté mučedníky naší Církve, kteří svým strádáním a smrtí dosvědčili víru v Krista, Jenž nad smrtí zvítězil.

Modlitba novým mučedníkům a vyznavačům

Svatí noví mučedníci a vyznavači, světitelé a pastýři Církve Kristovy, carští mučedníci, zbožná knížata a kněžny, odvážní vojíni, mniši i prostí věřící, zbožní muži i ženy bez ohledu na váš věk a postavení, kteří jste pro Krista strádali, dosvědčili jste Mu svou věrnost až do smrti a nakonec od Něj přijali korunu života!

Vy jste se zjevili ve dnech krutého pronásledování, které naši zemi postihlo od bezbožných lidí, a stali jste se obrazem a příkladem trpělivosti, odvážnou a nezahanbitelnou nadějí v těžkých dobách a strádáních. Nyní se v sladkém Ráji radujete před Božím trůnem, ve slávě předstupujete a neustálé chvály a prosby spolu s anděly a všemi svatými Trojjedinému Bohu přinášíte.

Proto i my, nedůstojní, vás prosíme a k vám se modlíme, naši svatí příbuzní, nezapomeňte na pozemskou vlast naši, hříchem Kainovy bratrovraždy, zhanobením svatyň, bezbožností a nezákonností naší zatíženou. Uproste Pána mocností, aby v tomto bouřlivém a zlém světě utvrdil svoji Církev jako neotřesitelnou stěnu a aby znovuzrodil v naší zemi ducha bratrské lásky a pokoje; abychom se znovu stali královským kněžstvem, Božím pokolením, vyvoleným a svatým, neustále spolu s vámi oslavujíce Otce i Syna i Svatého Ducha na věky věkův. Amen.

Svatý novomučedník Prochor, církevní starosta z Vasileva

Svatý novomučedník Kyrill, věřící z Vasileva

Svaté ostatky nových mučedníků, které našemu chrámu daroval Jeho Vysokopřeosvícenost vladyka Oleksandr (Drabinko), metropolita Perejaslav–Chmelnický a Višnevský, jsou následující:

  • Svt. Tichon, patriarcha moskevský (+1925); památka 25. března / 7. dubna
  • Svt. Vladimír (Bohojavlenský), metropolita Kyjevský a Haličský (+1918); památka 25. ledna / 7. února
  • Svt. Alexandr (Petrovský), arcibiskup Charkovský a Achtyrský (+1940); památka 11. / 24. května
  • Svt. Tadeáš (Uspenský), arcibiskup Tverský (+1937); památka 18. / 31. prosince
  • Svt. Agafangel (Preobraženský), metropolita Jaroslavský a Rostovský (+1928); památka 3. / 16. října
  • Sv. Konstantin (Ždanov), presbyter Šarkovščinský (+1919); památka 16. / 29. dubna
  • Sv. Pavel (Gordovský), presbyter Žytomyrský (+1919); památka 4. / 17. srpna
  • Sv. Sergij (Florinský), protopresbyter Rakverejský (+1918); památka 17. / 30. prosince
  • Sv. Theodosij (Stankevič), protopresbyter Melitopolský (+1950); památka 30. září / 13. října
  • Sv. Prochor (Bunčuk), církevní starosta z Vasileva (+1922); památka 13. / 26. dubna
  • Sv. Kyrill (Prijmak), věřící z Vasileva (+1922) památka 13. / 26. dubnaSvatí nový mučedníci a vyznavači.

Proste Boha za nás!

Příspěvek o svatých ostatcích připravil o. Marek Malík podle níže uvedených pramenů: https://azbyka.ru/moshhi-svyatyx.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.