Skrytá pravoslavná perla uprostřed slezských hvozdů

Malý pravoslavný „kostelík“ v horách na Jesenicku

Poslední srpnové dny, prosycené vůní zdejších slezských hvozdů, pomalu, ale jistě připomínaly konec léta.

Dny plynuly procházkami a putováním po opuštěných loukách, ve vysoké trávě, poblíž „červených vod“ a „račích údolí“.

Jindy nás krásy místního pohraničního kraje zavedly až na vrcholky místních horských stezek a dávaly na chvíli zažít tak zvláštní a mocně pociťovanou opuštěnost a odlehlost zdejší krajiny od míst s jinak hustou populací.

Přijímali jsme zdejší podanou ruku „posvátného ticha“ jako dar z nebe, a nijak jsme se k této vzácné příležitosti neotáčeli zády.

Téměř neplánovaně byly naše kroky vedeny až k místu téměř zapomenutému, chtělo by se říci na konci světa, mimo hlavní ruch lidské civilizace, kde naopak příroda mocně působí na člověka a léčí jeho smysly a uzdravuje tělesné bolesti.

Mohl se o tom kdysi přesvědčit např. i ruský spisovatel N. V. Gogol, ale i mnoho dalších více či méně známých osobností, které navštívily zdejší kraj.

Nic se však neděje bez Boží vůle, nic se neděje, aniž by o člověka pečoval Všemohoucí Hospodin, Který ve své velemoudrosti ví, co je každému k užitku a Který jen očekává, zda my lidé projevíme „dobrou vůli“ a zatoužíme po společenství s Ním.

Jako dobrotivý Otec pak Pán vždy přispěchá, aby „rozveselil srdce člověka“ a „naplnil ho svou milostí“.

A hle, jaký to div!

Během posledních letních dní jsme objevili jednu vzácnou perlu svatého pravoslaví u nás, navíc na místě, kde by ji člověk jen stěží očekával a kde tento posvátný drahokam vydává na všechny strany světlo naděje a pravé víry.

Malý kostelík (chrám) uprostřed hor.

Tak ho znají místní. A my, pravoslavní, my ho poznali jako „Chrám Proměnění Páně a svatého Nektaria Eginského, Divotvorce“.

A nyní něco k jeho historii, jak ji sepsal sám o. Libor Kratochvíla, místní duchovní a pravoslavný kněz, který již déle než jedno desetiletí duchovně pečuje o tři od sebe vzdálené farnosti (v Horní Lipové, v Jeseníku a také v Osolblaze) v této oblasti.

Pod nejvyšším bodem Rychlebských hor, stranou od civilizačního ruchu, se nachází malebná obec Lipová-lázně. V její části Horní Lipová, v místě zvaném Dlouhá dolina, je místo, kde spolek Kostelík v horách postavil pravoslavný chrám (kostelík) a současně památník válečným zajatcům z doby 2. světové války.

Smyslem jejich počínání bylo připomenout jména asi 6 tisíc anglických, francouzských, polských a ruských zajatců, kteří v letech 1939 až 1945 pracovali, trpěli a umírali na Jesenicku. Polovina z nich pocházela ze zemí bývalého SSSR a po skončení války je čekal tragický osud tzv. vojenských zrádců a jejich stopy končí obvykle ve stalinských gulazích.

Prostory architektonicky zajímavého chrámu, zasvěceného svátku Proměnění Páně a sv. Nektariu Eginskému, slouží nejen k duchovním účelům, ale nacházejí zde místo (na skleněných tabulích) i jednotlivá jména zapomenutých zajatců.

V současné době se badateli, panu Janasovi, podařilo shromáždit již 1400 jmen – osudů. Samotná stavba chrámu-památníku započala v letních měsících roku 2013 a byla dokončena v srpnu 2014, s náklady asi 2,2 milionu korun.

Vzniklý památník se tak stal jedním z mála míst naší vlasti, ve kterém se příběh válečných zajatců připomíná a zároveň prvním pravoslavným chrámem postaveným ve Slezsku. Prostory kostelíku se přirozeně staly místem setkávání turistů i místních obyvatel při spolkových akcích.

Více viz:

http://www.kostelik.estranky.cz/

http://www.kostelik.estranky.cz/fotoalbum/interier-chramu-a-prvni-prazdninova-bohosluzba/

 

Doslov:

Otec Libor s mátuškou a se svou vzornou, početnou rodinou nás mile přijal, provedl nejprve farností v Jeseníku a poté i v Horní Lipové. Nejvíce nás osobně zaujal právě nový „kostelík“ sv. Nektaria, který svou čistotou, architektonickou jednoduchostí a kvalitními materiály, z nichž byl zbudován, zaujme již na první pohled snad každého návštěvníka.

Tento prostor je odlišný od tradičního postoru pravoslavného chrámu, ale ve svém úsporném uspořádání naznačuje, napovídá, soustřeďuje zrak pozorovatele k tomu, co je podstatné, a stává se místem modlitby, usebrání, posvátného ztišení a vznešeným zvěstovatelem „Božího slova“.

Spolu s otcem Liborem jsme na závěr zapěli Akathist k Ježíši Nejsladšímu a se zájmem vyslechli pohnuté osudy a životní události spjaté s iniciátory stavby tohoto pravoslavného svatostánku.

Domů nás pak provázelo požehnání otce Libora a naděje že se při vhodné příležitosti zase někdy uvidíme.

Buď zde, na severu, nebo u nás, na jihu Moravy!

 

připravil Michal Dvořáček

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.