Svatý kuchař v zástupu svatých a ctihodných mužů a žen

Ctihodný otec Eufrosin, svatý kuchař

(Ο Άγιος Ευφρόσυνος)

(11./24. září)

Svatý Eufrosin (řec. Άγιος Ευφρόσυνος) byl nevzdělaným, ale nadmíru
a opravdově zbožným a věřícím křesťanem. U sebe šetřil a žil v nedostatku, jen aby mohl projevit štědrost a činit skutky milosrdenství pro druhé.

Jeho povolání mu umožnilo, aby jako první ochutnal ty nejlepší pokrmy. On však něco takového nikdy nechtěl připustit ani učinit. S velkým potěšením proto vždy jedl jen zeleninu a olivy, i když se před ním připravovaly a ochutnávaly ty nejvybranější masité pokrmy a chutné ryby.

V určitém životním okamžiku odešel Eufrosin do monastýru a přijal mnišství. Také zde vykonával poslušenství a práci kuchaře.

Avšak na rozdíl od světských hotelů, kde působil, zde, v klášteře, připravoval vždy jen skromné jídlo.

Některým, kteří se k němu obraceli s výsměchem a ironií a kritizovali tento jeho přístup, naopak svatý Eufrosin s čistotou v srdci odpovídal: „Dobré vaření není vždy dobrým pomocníkem pro království nebeské.“

A dále k tomu dodal: „Ono velké potěšení, které tělo často požaduje, bude nutně ztraceno pro duši. A můj cíl zde (v monastýru) není, abyste kvůli mně místo do Ráje odešli do místa zatracení (Hádu).

Nakonec Eufrosin zemřel v jednom vzdáleném hesychastýriu. A Církev, která ví, že ve věčném životě nemá žádné nadřízené právo král nebo filozof nad prostým kuchařem, zanesla do řad svatých také tohoto kuchaře Eufrosina, protože věděl, jak věřit a jak žít podle Boží vůle.

 

Podivuhodná událost a zjevení sv. Eufrosina jednomu knězi

V klášterním kinoviu, kde Eufrosin žil, byl jeden zbožný kněz, který po dobu tří let v postech a modlitbách prosil Boha, aby mu ukázal všechna nebeská „blaha“, „která Bůh připravil těm, kteří ho milují“ (1Kor 2,9). Jednou v noci, když kněz spal, povznesl se svou myslí do Ráje, do zahrady, která nebesky voněla a byla plná rozmanitých stromů a voňavých květů, jež mohou být stěží popsány lidským jazykem. Zatímco přemýšlel, jaký je to krásný a nádherný Ráj, uviděl kuchaře Eufrosina ze svého monastýru, jak stojí uprostřed Ráje a ochutnává různé nevyslovitelné plody. Nakonec se k němu přiblížil a zeptal se ho, jak se zde ocitl, na místě, které Bůh připravil pro ty, kteří Ho milují.

Eufrosin mu tehdy řekl: „Já, otče, jak víte, nejsem vzdělaný, od Vás se dozvídám věci, které pravil (svatý) Apoštol. Vzhledem k tomu, že jsme se však alespoň nepatrně nutili (k askezi), můžeme nyní spatřit jen část toho, co Bůh připravil těm, kteří Ho milují, neboť člověk, který žije v těle, nemůže vidět více, neboť by to nesnesl.“ Kněz se ho tehdy zeptal, jestli už zde byl někdy před tím. A Eufrosin mu na to odpověděl: „Z milosti Boží zde přebývám neustále a starám se o tuto zahradu.“ Tehdy mu kněz ukázal tři krásná jablka a zeptal se ho, zda je oprávněn mu je darovat. Eufrosin je okamžitě utrhl a dal je knězi do kapsy jeho řízy.

V té chvíli zazněl monastýrský simandron a začala jitřní bohoslužba. Kněz, který rychle vstal a vyšel ze své cely, si pomyslel, že to, co viděl, by jen pouhý sen. Když ale pocítil něco ve své kapse a poté v rukou držel tři rajská jablka, velmi se tomu podivil. V chrámu uviděl Eufrosina, který se účastnil jitřní bohoslužby, a rychle k němu přistoupil. Padl mu k nohám a ptal se ho, kde se nacházel předešlý večer. „Ano, otče, byl jsem tam, kde jsi mě potkal,“ odpověděl Eufrosin. „A co jsi mne daroval, Boží služebníku?“ ptal se ho ještě spěšně kněz. „Žádal jsi ode mne tři jablka, a já ti je dal,“ odpověděl mu pokorně kuchař Eufrosin.

Když to kněz slyšel, učinil zemní poklonu a odešel na své místo. Po skončení bohoslužby odešel zpět do své kelie, vzal tři jablka a ukázal je ostatním bratřím a řekl jim, co se v noci stalo. Ti obdivovali svého bratra Eufrosina a oslavovali Boha. Později mniši jablka rozkrájeli na malé kousky a vložili je na podnos. Ti, kteří z nich s požehnáním okusili, byli vyléčeni z každé nemoci.

A blažený otec Eufrosin, zatímco ostatní mniši naslouchali vyprávění kněze, pootevřel boční dveře chrámu a opustil veškerou lidskou slávu. Tehdy odešel z monastýru nikým nespatřen. Od té doby se už v monastýru nikdy neukázal…

 

Vysvětlivky:

Mužské jméno „Eufrosin“ pochází z ženského tvaru podstatného jména „Eufrosini“ (řec. Ευφροσύνη).

Přibližná etymologie:

Starověké řecké jméno odvozené od slova εύφρων, což znamená „radost, veselost“ (řec. χαρά, ευθυμία). Má své kořeny ve slovech ευ+φρήν, což znamená „dobrý a mysl“.

 

Zdroj:

www.diakonima.gr

https://el.wikipedia.org

 

Odkaz na dokument ČT dostupný na Youtube s návštěvou francouzského kuchaře v jednom řeckém monastýru, kde se dozvěděl o sv. Eufrosinovi a jeho přímluvách za ty, kteří připravují své pokrmy pro blaho ostatních a k Boží slávě:

Stopáž: od 42:43

Оставить комментарий

Ваш e-mail не будет опубликован. Обязательные поля помечены *

Этот сайт использует Akismet для борьбы со спамом. Узнайте как обрабатываются ваши данные комментариев.