Velký zázrak svatého Basila Velikého v Nikáji

Otevření dveří chrámu na přímluvy a znamení kříže sv. Basila

Když v Konstantinopoli vládl císař Valens (v letech 364–378), přišli k němu ariánští biskupové a kněží z Nikáje (též Nicaea či Nikaia) a domáhali se, aby jim předal metropolitní chrám, aby v něm mohli sloužit, a naopak aby císař vyhnal dosud zde působícího pravoslavného archijereje. Valens, jelikož s nimi sdílel jejich věroučný blud (tj. ariánskou herezi, která zpochybňovala Kristovo božství a Jeho jednobytnost s Bohem-Otcem), jim vyhověl. Poslal své vojáky do Nikáje, vyhnal arcibiskupa pravoslavných křesťanů a ustanovil právo k užívání chrámu právě Ariánům.Читать далее →

Poučení svatého otce Basila Velikého o Bohu a naší ctižádosti

Skutečně velkým pozorovatelem je pouze Bůh

Skutečně velkým Pozorovatelem je pouze Bůh.

A proto k Němu nasměruj veškerou svou ctižádost…

Jeho mzdou je totiž zářivá odměna.

Nebo jsi získal nějaké důstojné postavení a lidé za tebou chodí a tleskají ti?

Ty buď však roven s těmi, kterým velíš, neboť, jak říká Nový zákon, „nevládněte nad lidmi tak, jak to činí vládci tohoto světa“…

Neboť, kdo z vás chce být první, ať se stane služebníkem všech, jak to ustanovil Pán. A nechť s ušlechtilostí následuje pokoru, jako by byl do ní zamilován.

„Zamiluj si jí a ona tě oslaví.“

A tímto způsobem nalezneš cestu ke skutečné slávě, kterou dává jedině Bůh.

A také Kristus tě svým andělům představí jako svého učedníka a dá ti svou slávu, pokud Jej budeš napodobovat v Jeho pokoře, jak sám Pán praví:

„Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem vašim. Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ (Mt 11,29)

Sv. Basil Veliký

(Archiv otce jerom. Daniela z Kefalonie)

Božské Přijímání je totiž naší nebeskou a duchovní manou…

Zamyšlení
na duchovní témata se ctihodným
a v Bohu zesnulým starcem
Georgiem Grigoriatským
(† 2014)

„O Božské Eucharistii“

Starec začal svou homilii těmito slovy:

„Je velmi smutné, že kvůli nějaké naší touze ztrácíme Boží blahodať a nežijeme tak, jak si náš Pán přeje, abychom žili. Domnívám se, že nám všem se něco takového často stává. Někdy nás z cesty svede nějaké pokušení a my ztrácíme schopnost žít v souladu s požehnáním našeho Pána.“

Starec Georgios vybízí věřící, aby dobře a důkladně prověřili své svědomí a ptali se: Co je vlastně tím, co se během dne klade jako nějaká překážka před každým z nás a nedovoluje nám, „abychom se vždy účastnili jako spolustolovníci při Tajemné večeři“?[1]

Přirozeně, že ti z našich bratří, kteří získali náležitý duchovní stav a vedli zápas a očistili se od vášní, ti se neustále nacházejí v obecenství s Bohem a neustále prodlévají na „Večeři Páně“. Také proto z lidského pohledu nikdy nezakoušejí žádný zármutek, „neboť jejich mysl neustále přebývá v Bohu“.Читать далее →

Byla plná laskavosti, takže dokázala všechny nadchnout, vnést pokoj a vždy za vše děkovat!

Svatá Sofie z Klisuri

Novodobá velká asketka
a žena Myronosice
(1883 — 1974)

Svatá gerontisa (starice[1]) Sofie žila v Monastýru Panagie Klisurské[2] v Západní Makedonii v Řecku, na tomto spořádánem a čestném místě Ducha Svatého, kde přebývala v hluboké a nedílné jednotě s Pánem.

Světským jménem Sofia Chotokuridu[3], nová asketka z Klisuri, pocházející z Pontu, byla ženou, která se z lásky ke Kristu a ve snaze překonat hřích a hříšné vášně stala novou jurodivou naší doby, tzv. „bláznem pro Krista“.

Tato významná postava duchovní dokonalosti a svatosti, asketka z Klisury, se před námi zjevila, aby nám odhalila polární hvězdu spásy skrze svůj neporušený a Bohu podobný život, v němž se odrážela dvojí láska, jak k Bohu, tak i ke každému bližnímu.

Starice Sofie pokořila své vlastní já svou vytrvalou a neustálou askezí a tvrdým způsobem života, aby povstala v očích svého nebeského Ženicha, a od Něho tak získala „odplatu svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši“ (Fil. 3,14). Svým svatým způsobem života nejprve oslavila Boha, aby byla vzápětí od Boha oslavena skrze Jeho milost, kterou přijala, aby se přimlouvala za všechny současné v tomto světě zápasící křesťany, bojovníky pravé zbožnosti a svatootecké tradice.Читать далее →

«K tomuto kroku jsem se rozhodla pouze z hluboké víry…» (Sv. Jelizaveta)

Svatá myronosice 20. století

Velkokněžnu Jelizavetu Fjodorovnu můžeme právem nazvat svatou myronosicí
20. století. Neboť podobně jako novozákonní ženy myronosice přišly s vonnými mastmi pomazat tělo Pána Ježíše Krista a byly mezi prvními, jež hlásaly jeho Vzkříšení, stejně tak i svatá Jelizaveta po celý svůj život ošetřovala nemocné, starala se o sirotky a rozdávala almužnu chudým. Svým životem a láskyplnými skutky neustále šířila Kristovo učení. „Odpouštěj svým nepřátelům a buď všem sluhou,“ bylo její životní zásadou, jíž se plně oddala a jíž se po celý život řídila.

Úryvek níže uvedeného článku, jehož autorkou je Mgr. Taťána Fejsaková, byl zveřejněn před lety a napsán pro tehdy vycházející Brněnský pravoslavný věstník „Dobrý pastýř“ (č. 14, roč. 2006).Читать далее →

«K žádné zemi nebyl osud tak krutý jako k Rusku.» (Winston Churchill)

Svatí carští strastotěrpci a mučedníci:
car Mikuláš II., carevna Alexandra,
carevič Alexej, velkokněžny Olga, Taťána, Marie a Anastázie

(památka 4. / 17. července)

 Každý vladař může vládnout,
ale jen císař může zemřít za svůj národ.
(Svt. Basil Veliký)

 

Svatý car a strastotěrpec¹ Mikuláš (Nikolaj) II. se narodil 6. / 19. května roku 1868 v Carském Selu, v blízkosti Petrohradu. Poslední ruský car z rodu Romanovců byl nejstarším synem cara Alexandra III. a jeho manželky carevny Marie Fjodorovny. Mikuláš se už od dětství vyznačoval silnou zbožností a staral se o to, aby se v ctnostech podobal jak spravedlivému Jobu Mnohostrádajícímu, v den jehož svátku se narodil, tak i svatému Mikuláši Divotvorci, jehož jméno přijal ve svaté tajině křtu. Následník trůnu vyrostl v milosrdného a skromného člověka. Vzdělání syna se podle přání otce Alexandra III. vedlo přísně v ruském pravoslavném duchu. Učili jej, aby byl ušlechtilý, velkorysý, svědomitý, aby si pečlivě plnil své povinnosti a nedovoloval si stavět své zájmy nad zájmy ostatních lidí. Carevič Mikuláš věnoval mnoho času knihám, měl dobrou paměť a byl nadaným žákem; kromě ruského jazyka ovládal ještě čtyři další: anglický, francouzský, německý a dánský.Читать далее →

Dne 6. července 1930 byl položen základní kámen našeho brněnského pravoslavného chrámu sv. Václava

Hospodine, Bože náš, snažně Tě žádáme a prosíme,

rozpomeň se na všechny pravoslavné křesťany, zde i všude jinde odpočívající, na naše bratry a sestry v Pánu, kteří usilovali o obnovení naší místní Pravoslavné církve i naší místní farnosti v době přelomové a nesnadné, a upokoj jejich duše tam, kde všichni svatí odpočívají!

Při příležitosti nedávného výročí posvěcení základního kamene našeho chrámu sv. Václava, si dovolujeme učinit krátkou vzpomínku na počátky vzniku naší farnosti, na stavbu chrámu, nezapomenutelné osobnosti a všechny ty aktivity, menší či větší, které se zapsaly nejen do naší farní kroniky, nýbrž také dějin našeho města.

Více zde:

https://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_domu&load=648

Další užitečné odkazy:

Příloha z Dobrého pastýře, čísla 4 z roku 2004, v níž jsme se věnovali počátkům vzniku naší farnosti, posvěcení základního kamene našeho chrámu a jeho dostavbě.

Dobrý pastýř č. 5_výběr_historie farnosti

Svatost, která je pro mnohé z lidí nedostižitelná, se pro svatého Jana Šanghajského stala realitou!

Právě dnes si připomínáme památku svatého Jana Šanghajského a San Franciského

2. července / 19. června

 

Právě dnes uplynulo 25 let od jeho slavné kanonizace

«Svatořečení světitele Jana, které se uskutečnilo 2. července 1994 v San Franciscu, nám zjevilo ještě jasněji význam tohoto velikého ruského světce našich dnů. Vladyka žehná všem pravoslavným křesťanům, těm, kteří touží po setkání se svatostí, vnáší do srdcí věřících naději, že není možné stále se Bohu rouhat, že místo smutku musíme silněji milovat Hospodina, pevněji se držet života pravoslavné Církve, upravit svůj život dle jejích pravidel a kánonů a zbožně přistupovat ke všem jejím spasitelným Tajinám.»

Svatá Matka Církev slaví památku jednoho z největších světců naší doby 19. června / 2. července.

Svatý otče Jane, pros Boha za nás!

(Uveřejněno v Pravoslavném kalendáři 1997)Читать далее →