Další osobnost z řady nových ruských mučedníků

Světitel a nový mučedník Tadeáš (Uspenský), arcibiskup Tverský

(památka 13./26. října v den vyzdvižení ostatků roku 1993, 18./31. prosince v den jeho blaženého zesnutí a dále pak v den památky svatých nových mučedníků a vyznavačů ruských a ve Sboru Tverských a Žitomírských svatých)

Arcibiskup Tadeáš (občanským jménem Ivan Vasiljevič Uspenský) se narodil 12. /25. listopadu roku 1872 ve vesnici Naruksovo, v Lukojanském újezdu Nižegorodské gubernie. Jeho otec i dědeček byli kněžími. Po ukončení Nižegorodského duchovního semináře byl mladý Ivan přijat do Moskevské duchovní akademie, kterou zakončil roku 1896.

Pod vlivem rektora Akademie, tehdy ještě biskupa Antonije (Chrapovického), se rozhodl přijmout mnišství. V srpnu následujícího roku byl postřižen na mnicha se jménem Tadeáš a zároveň byl rukopoložen i na jerodiákona. Téhož roku byl nyní už otec Tadeáš rukopoložen na jeromonacha a byl vyslán jako učitel na Smolenský duchovní seminář.

V roce 1890 byl převeden do Semináře ve městě Ufa, kde za dizertaci s názvem Jednota knihy proroka Izajáše získal titul magistra teologie. Roku 1902 byl otec Tadeáš určen inspektorem a poté i rektorem tohoto semináře a byla mu udělena hodnost archimandrity. Za rok se stal rektorem Duchovního semináře ve městě Oloněc. V tomto roce vyšla jeho práce Poznámky k didaktice (Записки по дидактике), která se stala klasickou prací v duchovní pedagogice. V roce 1908 napsal obsáhlou studii Jehova (Иегова), za níž mu byl udělen titul doktora teologie. V prosinci tohoto roku byl archimandrita Tadeáš rukopoložen na biskupa Vladimir-Volyňského, vikáře Volyňské eparchie.

V roce 1919 byl biskup Tadeáš určen hlavním archijerejem Volyňské eparchie, která byla uvržena do hrůzy okupace, občanské války a všeobecného ničení. V tomto těžkém čase se jako „dobrý pastýř“ staral a podporoval mnohatisícovou pastvu.

Poté, co byla na Ukrajině ustanovena sovětská vláda, byl biskup Tadeáš uvězněn. V roce 1922, konkrétně 25. února, Všeukrajinská zvláštní komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží (tzv. ВУЧК) přijala usnesení o vysídlení vladyky z Volyně s právem pobytu jen v jedné z centrálních severních gubernií RSFR a Západní Sibiře, spolu s vedeným zápisem na jeho osobu v archívech tajné policie (ЧК).

9. března 1922 byl biskup Tadeáš osvobozen z Charkovského vězení. V té době, když byl ve vazbě s metropolitou Kirillem (Smirnovem; svt. nov. muč. metropolita Kazaňský a Svijažský; památka dne 7. /20. října), sestavili spolu odpovědi na naléhavé otázky pravoslavných, které se týkaly tzv. Obnovlenců.

9. prosince roku 1923 odjel vladyka do Astrachaně. Zde světitel Tadeáš pronesl na 300 kázání a poučení, nepočítaje k tomu nespočet besed a služeb akathistů, kdy po nich vždy objasňoval i Svaté Písmo. Většinou své zápisky a poznámky neschovával, schovával je a přepisoval naopak prot. Stefanovskij a další, kteří kopie těchto cenných poučení šířili dál mezi věřícími. Mravní vliv arcibiskupa Tadeáše na věřící byl ohromný.

V roce 1926, v době uvěznění zástupce Patriaršího Zastupitele, metropolity nižegorodského Sergije (Stragorodského), jeho povinnosti dočasně převzal arcibiskup Josif (Petrovich). Téhož roku určil vladyka Josif další tři zástupce pro případ dalšího uvěznění, přičemž jedním z těchto archijerejů byl i vladyka Tadeáš. V polovině prosince, po uvěznění vladyky Josifa, se arcibiskup Tadeáš vypravil do Moskvy, aby přikročil k dočasné správě Církve, na cestě však byl zadržen a byl vyslán do města Kuzněck, do Saratovské oblasti, kterou měl zakázáno opustit do roku 1928. V té době ho již z vězení propuštěný metropolita Sergij určil za arcibiskupa Saratovského.

V listopadu 1928 byl arcibiskup Tadeáš vyslán sloužit jako archijerej do města Tver.

29. září roku 1936 mu sovětská moc zrušila jeho registraci a bylo mu zakázáno sloužit; i tomu navzdory vladyka pokračoval v chrámech za Volhou.

V prosinci 1936 určil metropolita Sergij na Tverskou archijerejskou katedru arcibiskupa Nikifora (Nikolského). Úcta věřících a duchovenstva k arcibiskupu Tadeáši však byla tak velká, že si ho i nadále vážili a ctili jako svého archijereje.

20. prosince 1937 byl vladyka Tadeáš opět uvězněn a za deset dní byl odsouzen k smrti zastřelením. Rozsudek byl vykonán 31. prosince 1937.

20. října roku 1993 byly nalezeny a ze země vyzdviženy svaté ostatky tohoto archijereje a mučedníka, které se nyní nacházejí v Chrámu Nanebevstoupení Páně, v městě Tver. Ještě do oficiálního svatořečení byl svt. Tadeáš v tverské a astrachaňské eparchii ctěn jak nový mučedník. V roce 1997 byl archijerejským sněmem Ruské pravoslavné církve přičten tento světec k zástupu svatých jako nový mučedník.

podle Pravoslavie.ru připravil a přeložil o. Marek M.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *