Světlý svátek a připomínka kanonizace svatého Justina Nového (Čelijského)

Přenesení svatých ostatků ctihodného
otce Justina Čelijského

(1./14. června)

Tropar hl. 8

Sladkost pravoslaví, nektar velemoudrosti, vyléval jsi jako bohatství do srdcí věrných, otče ctihodný; svým životem a učením jsi ukázal, že jsi živou knihou Ducha, Justine v Bohu moudrý, pros Slovo – Krista Boha, aby oslovil ty,
kteří tě uctívají.

Kondak hl. 8

Svůj boholidský život jsi učinil ctnostným, mírou všeho byl pro tebe Syn Boží, skrze Něho jsi dosáhl výšin bohosloví. Nyní se z něho na věčnosti těšíš. Daruj skrze své svaté modlitby blahodať těm, kteří tě s vírou vzývají: Raduj se, bohonosný otče!

Kanonizace světce

Svatý archijerejský sněm Srbské pravoslavné církve dne 29. dubna 2010 jednohlasně přijal návrh eparchiálního archijereje Valjevské eparchie vladyky Milutina a vložilo do diptychu svatých Pravoslavné církve jméno archimandrity Justina Popoviče (1894-1979), duchovníka ženského monastýru v Čelije u Valjeva, nově již nazývaného „ctihodný Justin Čelijský“.

Liturgická památka tohoto nového a také u nás na Kristově vinici pracujícího světce byla stanovena dle církevního kalendáře vždy na 1. června (a dle světského 14. června).

Proslavení v zástupu svatých bylo završeno na společné svaté archijerejské liturgii, konané v neděli 2. května 2010 v chrámu svatého Sávy na Vračaru v Bělehradě.

V sobotu 14. června 2015, v den památky sv. muč. Justina Filosofa a také ctih. Justina Nového, Čelijského (Popoviće), byla v ženském monastýru svatých Archandělů v Ćelije, ve Valjevské eparchii Srbské pravoslavné církve, sloužena slavnostní archijerejská liturgie.

Hlavním důvodem pro tuto bohoslužbu byly dvě významná jubilea Valjevské eparchie Srbské pravoslavné církve a Pravoslavné církve jako takové, neboť v tomto roce jsme si připomněli 120 let od narození a 35 let od blaženého zesnutí ctih. Justina Čelijského, jednoho z nepracovitějších a nejučenějších křesťanských misionářů naší doby.

Svaté ostatky světce, který byl svatořečen a proslaven v zástupu svatých na společné svaté archijerejské liturgii v neděli 2. května 2010 v chrámu svatého Sávy na Vračaru v Bělehradě, byly vyzdviženy z hrobu při monastýrském chrámu svatých Archandělů, kde spočívaly po dobu 35 let, a následně uloženy do hlavního chrámu monastýru v Čelije.

Do monastýru svatých archandělů se sešlo na několik tisíc věřících poutníků, nejen z celého Srbska, ale i ze Svaté Hory Athos, z Řecka, Ruska, Gruzie, Rumunska, Kypru, Švýcarska, Německa, Černé Hory, Republiky Srbské a z Ameriky.

Svatou archijerejskou liturgii sloužil Jeho Svatost patriarcha srbský Irinej společně s dalšími dvaceti archijereji, velkým množstvím kněží a diákonů.

Před započetím svaté liturgie byly za zpěvu troparu tomuto světci vyneseny svaté, blaze vonící a netlené ostatky ctihodného otce Justina z monastýrského chrámu sv. Archandělů před tento chrám, aby se jim zde věřící mohli poklonit a políbit je, a tím vzdát úctu veliké svatyni našich dní.

S velikou radostí a vděčností pak neustále přicházeli další a další věřící, aby se poklonili velkému srbskému světci. V tento den se Čelije stala díky této významné události vpravdě duchovním centrem nejen Srbska, ale i celého světového Pravoslaví.

Po završení svaté liturgie byly svaté ostatky ctih. Justina přeneseny do nově postaveného chrámu, zasvěceného svt. Sávovi, ctih. Marii egyptské a muč. Justinu Filosofovi, a postaveného v souladu s odkazem, dědictvím a závětí ctih. Justina. Tam byla také sloužena svatá Litije před kivotem (schránou) se svatými ostatky. V průběhu litije jedna z mnišek monastýru sv. Archandělů řekla:

„Podívejte se, kolik se dnes sešlo věřícího národa, to je dozajista k neuvěření. Ale musíte vědět, že náš Svatý Abba (otec Justin) se ve svých modlitbách modlil ještě za daleko více duší.“ Za svatého byl otec Justin pokládán a takto ctěn ještě za svého života, ve své osobě utvrdil propojení akademického bohosloví, mnišského asketismu, pravé modlitby a kněžské bohoslužby v Kristově Církvi se všemi svatými.

Po zakončení Litije byly svaté ostatky znovu přeneseny do monastýrského chrámu, kde budou spočívat až do doby, dokud nebude nový chrám rozepsán svatými ikonami. Věřící po celý den, přestože padal déšť, trpělivě čekali, dokud na ně nepřijde řada, aby se mohli poklonit svatým ostatkům. Kromě toho, že se věřící klaněli ostatkům svatého otce Justina, přicházeli se poklonit a vzdát úctu i jeho hrobu, ke kterému se předtím po dobu 35 let scházeli do Valjevské eparchie věřící, kteří již tehdy ctili památku tohoto srbského světce.

Ve ctihodném otci Justinovi máme nyní světce, který byl svým životem všeobjímajícím, Kristem naplněným člověkem, člověkem duchonosným a v Bohu moudrým. Byl vpravdě člověkem Církve. A nyní je nám o to větší měrou zastáncem a přímluvcem před Hospodinem. Svatí jsou největším Božím darem každému národu; svatost a dobrota jsou totiž všemocné. Nikdy nebudeme moci pochopit vznešenost a velkolepost Církve, jestliže se nezamyslíme nad tím, že ona vznešenost a velkolepost je budována na krvi a ostatcích tisíců mučedníků, vyznavačů, ctihodných a spravedlivých všech společenských postavení, národností a věku. Celá země je každodenně poskvrňována lidskými hříchy, avšak ve stejné době je též posvěcována krví svatých mučedníků a jejich svatými ostatky.

Zázraky ctihodného otce Justina Nového – Čelijského

V roce 1952 přišla za sv. Justinem jedna žena z vesnice Dračica u města Gradac, aby se pomodlil za jejího syna. Ten se zbláznil a ležel v nemocnici v Bělehradě. „Nikdo se k němu nemůže přiblížit,“ říkala zoufalá matka. „Lékaři říkali, že na jeho nemoc není žádný lék. Já ale doufám, že v monastýru pro svého syna lék najdu.“ Tak se i stalo. Otec Justin přečetl modlitby k Přesvaté Bohorodici a po čtyřicet dní sloužil za nemocného bohoslužby. Za několik měsíců přišla matka se zprávou, že její syn se zcela uzdravil a že je z nemocnice zpátky doma.

Doktor Charalambos Statakis, který léčil otce Justina, jednou vyprávěl: „Přinesl jsem si domů vatu s krví z pravé ruky otce Justina a položil ji v pokoji s ikonami.“ To se událo na Zvěstování roku 1979, před zesnutím sv. Justina. Doktor Charalambos propíchl otci žílu na pravé ruce, aby mu mohl podávat nitrožilně léky. Jelikož ale dlouho nemohl žílu najít, vytryskla nejprve krev, kterou doktor setřel vatou a schoval do kapsy. „Jednou ráno, když jsem se probudil a vstal, ucítil jsem v pokoji nádhernou vůni. Zavolal jsem svoji ženu, ale nic jsem jí o té vůni neříkal. Ucítila ji také a zeptala se mě, co to je. Až tehdy jsem uvěřil, že ona vůně vychází z vaty. Část vaty jsem dal příteli pro nemocné dítě, které se díky ní uzdravilo.“

Poučení ctihodného otce Justina

Jsi na pravé cestě spásy, když se současně staráš nejen o svou vlastní spásu, ale rovněž o spásu svých bližních. Nikdo pak nemůže se spasit jinak nežli skrze své bližní. Křesťané jsou povinni zajímat se a starat se o spásu svých bližních. Taková starost je vpravdě evangelní starostí o lidi. Jakákoli jiná starost o lidi je daleko nižšího řádu. Anebo, ještě lépe řečeno: nižší je starost o lidi, která přímo anebo nepřímo nepřináší nic jejich spáse, a nemá žádnou pravou hodnotu.
Takový je skutečný křesťan: ten, který léčí sám sebe od vášní, ale i své bratry ve svém okolí. Nikdy nyní křesťan pravým křesťanem, když si myslí, že je jen sám za sebe, když nemyslí na to, aby přispěl pomocí svému bratru, který se nachází v hříchu. Křesťan není křesťanem, když nechce přispět ku pomoci bratrovi, který je zajat nějakou vášní.
My sloužíme svému bližnímu jen tehdy, když mu pomůžeme, aby on v sobě rozvinul to, co je boží a dobré. Sloužíš bratru svému a sestře svojí, když je učíš pravé víře, pravé evangelní lásce, skrze dobrotu, každým dobrým skutkem. To je pravá služba bratřím a sestrám.

připravil o. Marek Malík

Více se lze dozvědět a dočíst, rovněž o životě svatého Justina, pod tímto odkazem na FB PCO Brno:

 

Další užitečné odkazy na videa a duchovní písně o svatém starci Justinovi Čelijském:

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.