Na památku ustanovení svaté a božské Eucharistie

O významu Velkého čtvrtku

Podle homilie starce Georgia Grigoriatského

Dnešní den naše Církev všem věřícím připomíná události svatého a Velkého čtvrtku a činí upomínku na Tajemnou (Poslední) večeři Pána se svými učedníky, při níž nám Spasitel předal tradici tajiny svaté a božské Eucharistie, Jeho Přečistého Těla a Přesvaté Krve. Tehdy se naplnila slova, která pronesl: „Vezměte a jezte, toto je moje tělo“ a (poté, co vzal kalich, pravil) „Pijte z něho všichni, neboť to je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů.“ (Mat 26, 26-28)

Tímto zanechal náš Pán lidstvu nevyčerpatelný a věčně pramenící zdroj zbožštění člověka, jak nás poučuje starec Georgios Grigoriatský, ale rovněž odpuštění, zbavení hříchů a obnovení: Jeho Přesvaté Tělo a Krev.

Bez této klíčové události by neexistovala svatá Církev. A jelikož existují Tělo a Krev Kristovy, existuje také Jeho svatá Církev.

Také proto dnes neslavíme pouze den zrodu tohoto Tajemství (tajiny) svaté Eucharistie, ale svým způsobem také narození svaté Církve. Jde o velký den, velký a významný svátek. Velký dar celému světu.

Současně s tím však existuje také velmi smutná výjimka. Tou výjimkou je Jidáš. Neseděl totiž s ostatními a nečekal, až se uskuteční a dokončí Tajina svaté Eucharistie. Ne. On utekl ještě před samotným závěrem, neboť ve své mysli začal splétat plán na zradu božského Mistra. Je pravdou, že později uvažoval nad svými skutky, a také proto se znovu dostavil před židovskou Veleradu a jejím členům vrátil „třicet stříbrných“, za něž prodal svého Pána. Nicméně, nečinil nezbytné a spásonosné pokání, a také proto nakonec spáchal sebevraždu.

„Když tehdy Jidáš, jeho zrádce, uviděl, že Ježíš byl odsouzen, litoval toho a vrátil těch třicet stříbrných velekněžím a starším. Řekl jim: ‚Zhřešil jsem! Zradil jsem nevinnou krev!‛ Oni však odpověděli: ‚Co je nám do toho? Hleď si toho sám!‛ Zahodil tedy ty stříbrné v chrámu a šel pryč. A když odešel, oběsil se.“ (Mat 27, 3-5)

Hymny svaté Církve na Velký pátek (2. stichirový verš) se o této události také zmiňují a doslova uvádějí, že Jidáš kvůli své zradě, ale ještě více kvůli svému nekajícnému postoji „neuzřel Vzkříšení“: „Ze sboru apoštolů byv vyvržen, třicet stříbrných nakonec odhodil a nespatřil tvoje vzkříšení třetího dne.“

To bylo také Jidášovým dramatem. Neuzřel všemi ostatními vytoužené Pánovo Vzkříšení. Zatímco ostatní učedníci Božského mistra, kteří zůstali při Tajemné večeři až do konce, zůstali přítomni i při Svaté Eucharistii, zůstali v Církvi, a neopustili svého Spasitele. Byť měli i oni těžkosti a různá pokušení. Jen vzpomeňte na předního z učedníků Petra. Zapřel svého Pána, ale neopustil Ho zcela. Protože upřímně činil pokání, uzřel Vzkříšení. Ne však Jidáš, nešťastník, který Vzkříšení spatřit nemohl.

Archim. Georgios říká, že to, co se přihodilo učedníkům Kristovým tehdy, děje se dnes i nám. Ti z nás, kteří setrvávají v Církvi, kde konáme duchovní zápas, činíme pokání, vyznáváme své hříchy, ti z nás, kteří se snaží, jak jen to je možné, aby s čistým svědomím a bez odsouzení přicházeli ke svatým Tajinám a účastnili se Přečistého Těla a Krve Páně, spatřují svaté Vzkříšení.

Díky tomu můžeme spatřit Vzkříšeného Krista, neboť Kristus je Vzkříšení, a Kristus je také přítomen ve Svaté Eucharistii a v Církvi.

Běda ale těm, kteří odcházejí z Církve, kteří pohrdají svatými Tajinami, nebo jim nepřikládají náležitou úctu, neboť takoví neuvidí Vzkříšení. Je možné, jak dodává starec Georgios, že tito lidé nesou těžké životní kříže, ale jejich kříže postrádají perspektivu naděje, jsou to kříže bez následného Vzkříšení. „Zatímco kříže křesťanů obsahují naději, neboť se jedná o kříže s následným Vzkříšením.“

„Buďme opatrní, bratři,“ říká starec Georgios. „Dnešní člověk, kvůli své pýše, nechce zůstat v Církvi a zachovat při tom pokoru; nechce přijímat svaté Dary (Tělo a Krev Kristovu), a také proto nezískává zkušenost Vzkříšení.“

Prosme spolu se starcem Georgiem našeho Pána, aby nám pomohl, neboť my všichni cítíme, jak jsme slabí, a uvnitř nás je stále onen „starý člověk“ (Ef 4,22).

Nechť nám Pán předně pomůže, abychom hluboce, upřímně a náležitě ocenili tento velký dar Jeho lásky, tajinu Božské Eucharistie. A dále, abychom vždy důstojně a bez odsouzení přijímali Přečisté Tělo a Jeho Přesvatou Krev.

Je tomu tak proto, že čím důstojněji a hodněji přijímáme samotné Tělo a Krev Kristovy, tím více je v nás potírána (ničena) smrt a tím více se stáváme „dětmi Církve světlem oděnými“ (z Kánonu neděle sv. Padesátnice).

 

A takto je Vzkříšení součástí našeho života, neboť jsme ho již zakusili, a „prožíváme ho“, jak o této realitě svědčí starec Georgios. Strach ze smrti byl překonán. „Vzkříšení tedy není něčím, co očekáváme v budoucím věku, nýbrž jde o skutečnost, která započala již zde, v tom našem životě.“

Starec Georgios přeje nám všem, aby Lidumilný Pán Ježíš Kristus, který nám předal toto tajemství a současně Tajinu (svaté Eucharistie), vedl naše kroky a osvítil naši mysl, abychom dosáhli poznání pravdy o této velké svaté Tajině.

Podle homilie archim. Georgia k památce Velkého čtvrtku
(
Εις την Μεγάλην Πέμπτην)
vybral a přeložil MD

 (+) Αρχιμ. Γεώργιος (Καψάνης), Καθηγούμενος της Ιεράς Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος. Περί ενότητος. Ιn: Ομιλίες σε εορτές του Τριώδιου και περί αρετών (των ετών 1981-1991) Γ’. Έκδοσις Ιεράς Μονής Οσίου Γρηγορίου, Άγιον Όρος 2017, s. 188-191. ISBN: 978-960-7553-36-2.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.