Aktualita k prvním dvěma týdnům Velikého postu

OHLÉDNUTÍ ZA PRVNÍMI DVĚMA TÝDNY
SVATÉ ČTYŘICÁTNICE

„Podivuhodný“ kánon sv. Ondřeje Krétského

Brněnská farnost vstoupila i letos do duchovně významného období Velkého postu, kde každý z nás osobně, ale současně i ve společenství s ostatními, předstupujeme před Hospodina, abychom přinášeli slzy a lkání za vše, čeho jsme si snad dříve nevšimli a plně neuvědomili. Vcházíme do prostor milosrdné léčebnice – naší svaté Církve – jako nemocný člověk ke svému lékaři, který touží po uzdravení, usmíření, posvěcení a záchraně. Vkládáme sami sebe, celý náš život, do rukou hlavního Lékaře duší i těl našich – Pána Ježíše Krista. K tomu je však třeba poznání naší nemoci. A právě proto naše Církev nabízí lidské duši tisíciletou zkušenost pokání, pádu, opětovného se vzepětí, žízně, cesty a dostižení svatosti, která je založena na Svatém Písmu a zintenzivněná jako v nějakém elixíru v duchovním díle s názvem „Velký Kánon ctihodného Ondřeje Krétského“. Tento dojemný a duchovně soustředěný text, doprovázený tklivými zpěvy žalmů a dalších duchovních písní, pomohl letos i nám, abychom nahlédli do svého vlastního nitra, abychom zde spatřili a nalezli své vlastní hříchy, poznali jejich špatnost a ohavnost, a abychom v sobě nalezli také dobrou touhu a vůli zbavit se jich.

První neděle „Oslava pravoslaví“

Nejsilněji se síla pravoslaví projevila v oslavě pravoslavnosti, pravoslavného vyznání
a věrouky, ve vítězství Církve nad ikonoboreckou herezí nejprve v 8., později v 9. a postupně
i v dalších stoletích naší církevní historie, jakož nad všemi potenciálními herezemi, které by kdy v dějinách Církve vznikly. V první neděli Velkého (velikonočního) půstu se i letos, jako každoročně, konala v naší farnosti slavnostní svatá liturgie při příležitosti „Oslavy Pravoslaví“ či „Neděle Pravoslaví“, jak se tomuto svátku říká v řeckém prostředí. Ve všech pravoslavných chrámech se při této příležitosti provolává sláva těm, kteří zachovali „orthodoxii“ oproti nesprávné oslavě Boha, kterou nazýváme „zlosávije“. Celý náš chrám se do posledního místa naplnil věřícími, kteří se účastnili svaté liturgie a pak svatého přijímání, které přijímáme s vírou „na odpuštění hříchů“ a k „životu věčnému“. Díky svatosti a vyznavačství předešlých pokolení pravoslavných křesťanů můžeme také my dnes pravoslavně vyznávat naši víru a být členy tajemného Těla Kristova. Kéž nás Pán Ježíš Kristus posilní na pokračující cestě Velkým postem, na jehož konci je vidina Jeho světlého vzkříšení. Trpěl-li Spasitel, a my s ním, pak můžeme také zakusit díky Jeho milosti velké tajemství naší spásy – Vítězství života nad hříchem a smrtí.

Zádušní soboty a bohoslužby za zesnulé

Jednotlivé soboty Velkého postu jsou současně také sobotami „zádušními“, kdy si obzvlášť intenzivně připomínáme naši lásku ke všem již zesnulým příbuzným a pravoslavným věřícím, kteří odešli k Pánu a očekávají Jeho spravedlivý soud. Zádušní bohoslužby proběhly v prvních dvou týdnech Svaté čtyřicátnice také v naší farnosti a k tomu účelu se sloužily tzv. panychidy, jak v sobotu po ranní svaté liturgii, tak v sobotu večer, ale i v neděli. Věčná památka všem „od věků zesnulým pravoslavným křesťanům“!

Hodiny náboženství pro děti

Pravidelně po celý rok, vždy každou druhou neděli, probíhají v prostorách Svatováclavské hudební školy hodiny náboženství pro děti, konkrétně po skončení nedělní svaté liturgie. Děti v současnosti probírají nejen význam jednotlivých nedělních zastavení na cestě ke svátku Vzkříšení, ale rovněž i smysl a učení o Blahoslavenstvích, kterým učil sám náš Spasitel své věrné následovatele a které byly později zahrnuty do tzv. Kázání na hoře, jak se o nich dozvídáme z Matoušova svatého evangelia (viz 5. až 7. kapitola). To, zda jsme „blahoslavení a mající čisté srdce“, jakož i to, jak takového stavu dosáhnout, naše děti začínají dobře a postupně chápat.

Druhá neděle „Svatého Řehoře Palamy“

Svatý Řehoř Palama učil o vztahu zkušenosti a teologie a vycházel při tom z učení svatých Otců a z tradic spjatých se Svatou Horou Athos. Této nejvyšší teologii učí svatý Řehoř prostřednictvím „neustálé modlitby, hesychie mysli, pokory a zármutku (čili pokání)“. Varlaam, západní myslitel a opovážlivý teolog, s nímž vedl sv. Řehoř spor o podstatě Táborského světla, byl ve své podstatě přesvědčen, že jakákoli forma theoptie je pouze symbolickým projevem – zjevením, a nikoli niterným projevem lidské duše – tj. ontologickým společenstvím člověka s Bohem. Svatá pravoslavná Církev je však podle svatého Řehoře Palamy nositelkou a ochránkyní prvotního učení o zbožštění, neboť sama vytváří toto společenství zbožštění (κοινωνία θεώσεως). Sv. Řehoř Palama jako učitel modlitby předává i nadále díky své svatosti zkušenost svatých Otců i současnému člověku, jehož upevňuje v naději na získání zkušenosti Boží blahodati.

Rozbíhá se cyklus přednášek na duchovní témata

Péčí a podporou duchovních otců naší farnosti byla zrealizována myšlenka provedení kratšího cyklu přednášek s názvem „Velkopostní besedy a čtení“, jejichž hlavní záměr vyplývá již z jejich podtitulu: „Uvedení do duchovního života – Teoretické a praktické příklady zbožnosti“. A tak právě uvedení do problematiky pomocí praktických a srozumitelných příkladů ze životů našich svatých, ať na téma dosažení podobnosti s naším Stvořitelem, hledání vzorů pro náš duchovní život, vytvoření ideálních podmínek k dokonalé jednotě mezi lidmi, správnému porozumění hlavního odkazu svatého evangelia, jakož i tématice mnišství bylo hlavním stimulem k organizaci velkopostních přednášek. Ty se konají vždy v sobotu odpoledne, od 16:30, v prostorách Svatováclavské hudební škole při PCO v Brně. Přednášejí duchovní otcové: Jozef Fejsak a Marek Malík a spolu s nimi Michal Dvořáček, doktor teologie. Jste všichni srdečně zváni.

Přijďte zpívat k nám do sboru

Pravoslavná církevní obec v Brně vítá všechny zájemce o zpěv z řad našich věřících, kteří by se chtěli zapojit do práce chrámového sboru. Máte zájem o zpěv? Přispěli byste rádi svým dílem k povznesení chrámového zpěvu a k ještě větší oslavě pravoslavné víry? Chcete na sobě pracovat pod vedením zkušeného sbormistra? Jste ochotni pravidelně se účastnit zkoušek? Pokud splňujete výše uvedené předpoklady, neostýchejte se a ozvěte se co nejdříve. Anebo se přijďte podívat na zkoušku našeho sboru, zkuste si s námi zazpívat a pak se rozhodněte.

připravil MD

Ohlédnutí za prvními dvěma týdny Svaté čtyřicátnice_Aktualita PCO Brno_2018

Oznámení pro zájemce o zpěv ve farním sboru PCO Brno

Přednáška_Paschální období_PCO Brno

Program přednášek a duchovního čtení_Velkopostní období_PCO Brno

 

Máte zájem o zpěv v chrámovém sboru?

OZNÁMENÍ

Pravoslavná církevní obec v Brně při chrámu sv. Václava, knížete českého,
si Vám dovoluje oznámit, že hledá zájemce o zpěv v chrámovém sboru.

  • Máte zájem o zpěv?
  • Přispěli byste rádi svým dílem k povznesení chrámového zpěvu a k ještě větší oslavě pravoslavné víry?
  • Chcete na sobě pracovat pod vedením zkušeného sbormistra?
  • Jste ochotni pravidelně se účastnit zkoušek?

Neostýchejte se a ozvěte se co nejdříve.

Zkuste si s námi zazpívat a pak se rozhodněte.

Zkoušíme každou středu od 18.30 na Úvoze 62.

Kontakt:

Otec prot. Mgr. Jozef Fejsak, 736 227 040, pravoslavbrno@volny.cz

Sbormistryně: prof. Margareta Janjič, 774 270 972, magijan@gmail.com

Oznámení pro zájemce o zpěv ve farním sboru PCO Brno

Těšíme se na Vaše přihlášky!

40 krátkých zastavení se starcem Paisijem

Na cestě ke svátku Vzkříšení

 (17.)

Mladý Arsenij Eznepidis se svými rodiči

„Je velmi zapotřebí, aby člověk uvažoval o Božích dobrodiních, o své vlastní nevděčnosti, a aby se zkroušeností prosil o Boží milosrdenství. Všechno, co se v životě děje, nechť se nám stává pohnutkou k projevu vděčnosti a oslavě Boha.“

Ρήσεις και διηγήσεις Γέροντος Παϊσιου. In: Απο την ασκητική και ησυχαστική αγιορειτική παράδοση. Τετάρτο μέρος, Άγιον Όρος 2011, s. 698.

Velký zázrak svatého Basila Velikého v Nikáji

Otevření dveří chrámu na přímluvy a znamení kříže sv. Basila

Když v Konstantinopoli vládl císař Valens (v letech 364–378), přišli k němu ariánští biskupové a kněží z Nikáje (též Nicaea či Nikaia) a domáhali se, aby jim předal metropolitní chrám, aby v něm mohli sloužit, a naopak aby císař vyhnal dosud zde působícího pravoslavného archijereje. Valens, jelikož s nimi sdílel jejich věroučný blud (tj. ariánskou herezi, která zpochybňovala Kristovo božství a Jeho jednobytnost s Bohem-Otcem), jim vyhověl. Poslal své vojáky do Nikáje, vyhnal arcibiskupa pravoslavných křesťanů a ustanovil právo k užívání chrámu právě Ariánům.

Když se to dozvěděli pravoslavní křesťané z Nikáje, obrátili se na svatého Basila Velikého, aby se za ně u císaře přimluvil, v jehož změnu názoru stále doufali.

Svatý Basil Veliký[1] (330-379) souhlasil a odešel do Konstantinopole, aby navštívil císaře, kterému řekl:

„Císaři, prorok David praví: „Moc zajisté králova miluje soud; ty jsi ustanovil práva, soud a spravedlnost…“ (Žalm 99,4) Moudrý Šalamoun miloval spravedlivý soud. Proč je ale Tvé panování bez spravedlivého soudu a proč jsi vyhnal pravoslavné (křesťany) z jejich chrámu a předal ho heretickým Ariánům?“

Král Valens tehdy řekl: „Znovu si dovoluješ, Basile, mne urážet? Není vhodné, abys pronášel takové soudy,“ řekl císař Valens.

Ale svatý Basil odpověděl: „Pro spravedlnost jsem připraven i zemřít, císaři.“ Na to vládce Valens odvětil: „Jdi sám do Nikáje a sám rozsuď ve své spravedlnosti obě sporné strany. Nedělej však pouze to, co chce tvůj lid.“

Pozůstatky starého byzantského chrámu v Nikáji v Bythýnii (dnešní Turecko)

Svatý Basil však odpověděl ve své moudrosti císaři:

„Dej mi moc, abych sám soudil, císaři, a pokud se dozvíš, že jsem upřednostnil (pravoslavné) křesťany, pak mě klidně zabij.“

A tak svatý Basil přijal od císaře Valense moc soudit a odešel do Nikáje, kde shromáždil všechny pravoslavné křesťany a také Ariány, k nimž promluvil takto:

„Hle, přišel jsem podle rozkazu císaře. Učiníme to následovně. Zavřeme nyní společně chrámové dveře, my pravoslavní i vy Ariáni. Nejprve se budete modlit vy. A když se chrámové dveře otevřou, ponecháte si chrám v užívání vy. Když se ale neotevřou, budeme se modlit my pravoslavní. A pokud se dveře chrámu na základě našich modliteb otevřou, zůstane chrám naopak v naší správě a užívání. Když se ale chrámové dveře neotevřou ani nám, ponecháte si nakonec metropolitní chrám vy.“

Tento návrh svatého Basila všichni přijali, neboť jej považovali za spravedlivý a rozumný. Načež pravoslavní spolu s Ariány chrámové dveře uzavřeli a zapečetili. Poté se Ariáni, kteří byli před chrámem shromážděni, tři dny modlili a prosili za otevření dveří. Jejich modlitbu však Kristus, kterého oni svým učením hanili, nevyslyšel.

Svatý Basil jim pak řekl: „Teď se tedy pomodlíme my.“

Tehdy svatý Basil vyzval všechny přítomné pravoslavné křesťany, aby ho následovali, a odešel s nimi do nedalekého chrámu svatého velkomučedníka Diomeda. V něm sloužil se všemi přítomnými všenoční bdění. Ráno se přesunul zpět k metropolitnímu chrámu, následován zástupem pravoslavných. Ariáni zůstávali vpovzdálí a pozorovali, co se bude dít.

Tehdy svatý Basil třikrát přežehnal znamením kříže dveře chrámu a řekl: „Požehnaný Bůh křesťanů na věky věkův.“ A co se nestalo! Mocný zázrak! Páky dveří povolily a ty se otevřely. Před zraky všech. Poté svatý Basil vešel dovnitř a se všemi věrnými křesťany vykonal svatou božskou liturgii. Když pak požehnal lid, předal chrám pravoslavným křesťanům.

To se událo dne 19. ledna.

Nejen, že pravoslavní křesťané v ten den pocítili mimořádnou radost z mocného zázraku, protože znovu získali svůj chrám, ale také mnozí z Ariánů, kteří viděli zázrak svatého Basila, se navrátili k pravoslavné víře a zanechali svého bludného učení.

www.ekklisiaonline.gr

Pro zajímavost:

Překvapení turečtí vědci a obyvatelé historického byzantského města Nikáje objevili jedno ráno pod hladinou vody v místním jezeře půdorys velikolepého byzantského pravoslavného chrámu. Podle zpráv samotných Turků tyto základy patří historickému byzantskému chrámu, který byl zasvěcen sv. Petrovi a který byl postaven ve čtvrtém století. Tento chrám patřil podle názoru odborníků k prvním velkým byzantským chrámům, které později zdobily pravoslavnou křesťanskou Malou Ásii.

Není pravděpodobné, že se jedná o tentýž metropolitní chrám, jehož dveře se zázračným způsobem otevřely na přímluvy svatého Basila Velikého a tehdejších pravoslavných křesťanů, nicméně i tato zpráva odhaluje význam Byzance pro dnešní svět, neboť dávná historie stále vydává cenná historická svědectví o křesťanském Východu.

Zdroj:

Nikos Chiladakis, Novinář-spisovatel-turkolog

www.nikosxeiladakis.gr

[1] Svatý Basil Veliký patří mezi nejvýznamnější řecké raně křesťanské teology 4. století, kteří jsou označováni jako kapadočtí otcové (vedle Basila mezi ně patří též sv. Řehoř z Nazianzu, zvaný Teolog, a Basilův bratr, sv. Řehoř Nysský). Kappadočtí otcové, kteří jsou řazeni mezi mladší církevní otce, významně prospěli k všeobecnému prosazení nikájského dogmatu o božské Trojici ve východní pravoslavné církvi (proti arianismu) a díky svému klasickému vzdělání je zpřístupnili přijatelnější literární a rétorickou formou. Východní i západní církev jej uctívá jako svatého.

Poučení starce Daniela Svatohorce z Katounakie dnešním mladým lidem

Starec Daniel z Katounakie (jinak též zvaný „Katounakiotský“)

Slovo úvodem

Jedním z vážných problémů dnešní doby, nazíráno prizmatem duchovního vedení lidských duší na cestě ke spáse, je stále častěji se objevující silný individualismus mezi věřícími, ale dokonce i mezi duchovními. Je to samozřejmě dáno všemi těmi konkrétními sociálními a kulturními podmínkami, které nás formují a v nichž žijeme.

Mnoho dnešních mladých lidí je dětinských (a naivních). Chtějí žít pouze pro sebe, ale nejsou připraveni brát na sebe zodpovědnost nejen za své bližní, ale ani za sebe. Ve všem převládá jejich touha mít se dobře, ke všemu přijít snadnou cestou, bez práce, bez námahy, a nepřijímat vážná životní rozhodnutí. Také proto dochází v mladých rodinách k takové míře rozvodů; manželé si nepřejí vzdát se vlastních tužeb, dokonce ani tehdy, když by měli mít na mysli vztah ke svým dětem. Dnešní mládež se zkrátka nechce obětovat, nechce dávat nic ze svého, přeje si naopak pouze přijímat od druhých. A jak se máme chovat my? Je to zdánlivě jednoduché. Máme myslet více na ostatní, a ne tolik jen sami na sebe a na svůj vlastní prospěch. Dokonce ani touha po dokonalých duchovních darech nemusí vždy vést k duchovnímu užitku. „Toužit bychom tedy měli více po pokoře a skutečném pokání, neboť v touze po „odměnách“, jakkoli krásných a duchovních, můžeme upadnout do obelstění a pýchy.“[1]

Starec Daniel Katounakiotský na dobové fotografii

V souvislosti s výčtem problémů, s nimiž se dnešní mládež a manželé potýkají, se obracíme k další osvícené osobnosti, vycházející z posvěcené tradice Svaté Hory Athos v Řecku, která více než před sto lety radila dvěma řeckým mladíkům, kteří se na ni obrátili s několika osobními dotazy. Tito chlapci totiž závažným způsobem zhřešili, sešli ze správné cesty, ale poté činili pokání. Odpověď starce Daniela z Katounakie (+1929) neztratila ani po tak dlouhé době na své autentičnosti. Starcovy rady[2] přinesly od té doby velký duchovní užitek mnoha osobám z řad pravoslavné mládeže.

Starec Daniel radil mladým lidem, za jejichž spásu se celou svou duší modlil, aby se varovali různých duchovních nástrah a klamů. Ty mohou totiž způsobit až úplné sebezničení. Dále starec učil, že: „Zlý (tj. ďábel) zpočátku představuje svůj klam jako něco dobrého, zakrývaje jej pod způsobem dobra a něčeho cituplného, do podoby jakési návnady pro mládež, kterou láká k realizaci její vlastní svobody, projevům smíchu, vtipné gestikulaci, nevázanosti a nakonec k používání a zneužívání alkoholu. Toto všechno přirozeně nemusí mít vždy přímo katastrofické následky pro svět; co je však nebezpečné, že se zde interpretuje „svoboda“ z pohledu vychytralé politiky. Mládež pak kvůli tomu, že si osvojuje některé špatné zlozvyky, svůj život naplňuje vášněmi a nakonec se stává obelstěna démony anebo lidmi, kteří se jim podobají. Tato nástraha je přitom skryta za tmavým mrakem a abstraktními zdůvodněními, které vytvářejí pocit, že se jedná jen o bezvýznamné hříchy, které postupem času odpadnou, anebo tvrdí, že těmto věcem by se měli vyhýbat pouze poustevníci a mniši v horách.“ Vždyť podle slov starce je cílem démonů zpočátku mladého člověka jen mírně podnítit k malým hříchům, ochromit jeho smysly a navádět ho k legraci, prohlížení nemravných obrázků, projevům neuctivého smíchu a pití alkoholu, z čehož se rodí všechny další vášně.Pokračovat ve čtení →

40 krátkých zastavení se starcem Paisijem

Na cestě ke svátku Vzkříšení

 (16.)

„Během dne dělejme tak, jak to měl ve zvyku sv. Antonios Veliký. Trochu ruční práce, trochu modlitby. V noci pak trochu čtení a modlitby. Krátké, ale intenzivní čtení a studium velmi pomáhají v duchovním životě.“

Ρήσεις και διηγήσεις Γέροντος Παϊσιου. In: Απο την ασκητική και ησυχαστική αγιορειτική παράδοση. Τετάρτο μέρος, Άγιον Όρος 2011, s. 698.

Historické milníky naší farnosti doplněny až do současnosti

Historické milníky naší farnosti doplněny až do současnosti

(2007 – současnost)

Hlavní milníky života brněnské farnosti

Nově doplněno
2007
  • zástupci brněnské farnosti se účastnili XII. sněmu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku;
  • na Květnou neděli byla přijata do brněnského chrámu nová pláštěnice jako dar věřících, zhotovená sestrami monastýru sv. Mikuláše z Rovenské oblasti na Ukrajině;
  • Vladyka olomoucko-brněnský Simeon odsloužil panychidu za oběti černobylské katastrofy; bohoslužby se účastnil také ukrajinský konzul v Brně pan Jaroslav Asman;
  • V červnu proběhlo řádné farní shromáždění Pravoslavné církevní obce v Brně, kde byl kromě jiného přednesen návrh o vysvěcení otce diákona Marka Malíka na druhého kněze pro naši farnost. Tento návrh byl farním shromážděním jednomyslně přijat;
  • V červenci se uskutečnil poutní zájezd brněnské farnosti na Ukrajinu;
  • V září připutovala do Brna zázračná myrotečivá ikona „Obměkčení kamenných srdcí“, která byla Pravoslavné církvi v českých zemích a na Slovensku zapůjčena s požehnáním Moskevského patriarchátu. Po tuto dobu navštívila několik měst v naší republice a na Slovensku a také v dalších letech opakovaně navštěvovala naši farnost;
  • Dne 25. listopadu oslavil prot. Mgr. Jozef Fejsak 25. výročí svého kněžského svěcení a spolu se svou ženou Marií také stříbrnou svatbu;
Pokračovat ve čtení →

40 krátkých zastavení se starcem Paisijem

Na cestě ke svátku Vzkříšení

(15.)

„Ať každý jedná v souladu se svým duchovním stavem. To znamená, že máme činit jen takové věci, které odpovídají duchovnímu stavu, v němž se nacházíme.“ (Nepřeceňujme své síly a nepřekračujme míru své duchovnosti.)

Ρήσεις και διηγήσεις Γέροντος Παϊσιου. In: Απο την ασκητική και ησυχαστική αγιορειτική παράδοση. Τετάρτο μέρος, Άγιον Όρος 2011, s. 698.