Paschální pozdrav duchovního správce věřícím ve Žďáru n. Sázavou

Milí moji věřící církevní obce ve Žďáru nad Sázavou,

Christos Voskrese! Kristus vstal z mrtvých!
„Dnes nám nastala svatá Pascha. Pascha nová a svatá!“

Obracím se na Vás na všechny slovy Kánonu sv. Ondřeje Krétského, která praví: „Бог идеже хощет, побеждается естества чин.“ To znamená, že v souladu s církevní Tradicí věříme, že tam, kde „Bůh chce“, tam se „ruší i zákony přírody“ (viz Bohorodičen, Píseň 4). Díky tomu víme, že se děje něco podivuhodného a zázračného.

Jedním takovým aktuálním a současně velikým zázrakem je „povstání“ nové církevní obce ve Žďáru nad Sázavou. Vaší obce, neboť Vy jste obecenství bratří a sester v Kristu, shromážděných kolem svého biskupa, kolem svého pastýře, kolem samotného Spasitele, jak jasně vyplývá z evangelních slov: „Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich. (Mat 18,20) A Vás je již nesrovnatelně více.

Jak dobře víte, Žďár nad Sázavou, kde Vaše nová církevní obec vznikla, zahrnuje z pohledu církevní správy také další města: spolu s Novým Městem na Moravě rovněž Křižanov a další přilehlá městečka a vesničky, kde všude žijete a pracujete, kde také působíte jako pravoslavní křesťané, kteří svědomitě a s radostí zachovávají své zbožné tradice, bohoslužby, víru a duchovnost.

A proto je moje radost dvojnásobná, když se dožívám tohoto velkého dne, kdy v tomto městě a ve Vaší farnosti bude slavena vůbec první historická paschální liturgie. První Pascha podle našich tradic, a navíc v překrásném chrámu Svaté Trojice.

Věřím a těším se, že budeme moci společně prožít tyto slavnostní chvíle plné nebeské radosti, neboť právě z nebe sestoupili svatí andělé, kteří první zvěstovali ženám nesoucím myro, že Pána Ježíše v hrobě již nenaleznou, neboť „vstal z mrtvých“!

Anděl pak odpověděl ženám: „Vy se nebojte. Vždyť vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše. Není tu, neboť vstal, jak předpověděl. Pojďte, pohleďte na místo, kde ležel Pán. Jděte rychle a řekněte jeho učedníkům,
že byl vzkříšen z mrtvých.“ (Mat 28, 5-7)

Dovolte, abych svou zdravici zakončil slovy naší krásné duchovní písně, která svědčí o nadpřirozeném charakteru a okolnostech tohoto svátku a která nás ujišťuje, že náš Pán je Vládce nad životem a smrtí, kterého opěvují bytosti nejen pozemské, tedy my lidé, nýbrž také ty nebeské, svatí andělé: „Voskresenije Tvoje, Christe Spase, Anheli pojut na nebesich, i nas na zemli spodobi čistym serdcem tebe pity i slavity (Tvé vzkříšení, Kriste Spasiteli, opěvují andělé na nebesích. Učiň, abychom tě i my na zemi čistým srdcem opěvovali a slavili).“

Nuže, pějme společně Bohu píseň, chvalme Ho jako Jeho oblíbený a Duchem Svatým inspirovaný král a prorok David: „To jest den, kterýž učinil Hospodin, a proto radujme se a veselme se v něm.“ (Žalm 118,24)

Přeji Vám všem od Vzkříšeného Spasitele radostnou Paschu a mnoho zdraví
a radosti do Vašich životů!

Váš duchovní otec Jozef Fejsak

Ve Žďáru nad Sázavou (Pascha Kristova 2018)

Paschální pozdrav duchovního správce brněnským věřícím

Milí bratři a sestry v Kristu!

Kristus vstal z mrtvých! Christos Voskrése! Christós anésti!
Christos anviat! Hristos vaskrse!

Воскресения день, просветимся людие: Пасха, Господня Пасха! От смерти бо к жизни, и от земли к Небеси, Христос Бог нас преведе, победную поющия. „Христос воскресе из мертвых, смертию смерть поправ и сущим во гробех живот даровав!“

Αναστάσεως ημέρα, λαμπρυνθώμεν λαοί, Πάσχα Κυρίου, Πάσχα. Εκ γάρ θανάτου πρός ζωήν καί εκ γής πρός ουρανόν, Χριστός ο Θεός Ημάς διεβίβασεν, επινίκιον άδοντας. „Χριστὸς ἀνέστη ἐκ νεκρῶν, θανάτῳ θάνατον πατήσας καὶ τοῖς ἐν τοῖς μνήμασι ζωὴν χαρισάμενος!“

Jest vzkříšení den, zaskvějme se slavností, lidé! Pascha je, Hospodinova pascha, neboť Kristus Bůh nás vyvedl ze smrti do života a ze země k nebi, nás, kteří zpíváme vítěznou píseň: „Vstal z mrtvých Kristus, smrtí smrt překonal a jsoucím ve hrobech život daroval!“

Ať nikdy nehynoucí a věčně trvající radost Kristova Vzkříšení naplní Vaše srdce „radostí úplnou“ (1 Jan 1,4) a ať je pro Vás pramenem duchovní posily vyvěrajícím z rajského stromu života, neboť právě do Ráje nás svaté Kristovo vítězství nad smrtí a hříchem zase navrací…

Přeji Vám, Vašim blízkým i rodinám mnoho duchovní radosti, pevné zdraví a Boží požehnání do Vašeho každodenního života!

S láskou Váš duchovní otec Jozef Fejsak

V Brně na Paschu Kristovu (2018)

Service schedule for Holy Week and Pascha

Service schedule for Holy Week and Pascha

April 5 – Holy Thursday
– 7:30 AM Divine Liturgy of St. Basil with Vespers
– 6 PM HOLY PASSION SERVICE, reading of 12 gospels

April 6 – Great Friday
– 8 AM Royal Hours
– 7 PM GREAT VESPERS with Epitaphios Procession

April 7 – Holy Saturday, Annunciation of the Theotokos
– 7 AM Matins
– 9 AM Divine Liturgy with Vespers
– 11:30 PM Midnight Office, Matins of Resurrection with blessing of food

April 8 – Sunday of Resurrection – Pascha
– 8 AM Matins of Resurrection
– 9 AM DIVINE LITURGY with blessing of food
– 7 PM Vespers

April 9 – Bright Monday
– 8 AM Matins
– 9 AM Divine Liturgy
– 7 PM Vespers

April 10 – Bright Tuesday
– 8 AM Matins
– 9 AM Divine Liturgy
– 7 PM Vespers

Расписание богослужений Страстной седмицы и Пасхи

Расписание богослужений Страстной седмицы и Пасхи

5 апреля – Великий четверг
– 7:30 Литургия Василия Великого с Вечерней
– 18:00 СВЯТЫЕ СТРАСТИ

6 апреля – Великая пятница
– 8:00 Царские часы
– 19:00 ВЕЛИКАЯ ВЕЧЕРНЯ с выносом Плащаницы

7 апреля – Великая суббота, Благовещение Пресвятой Богородицы
– 7:00 Утреня
– 9:00 Божественная Литургия с Вечерней
– 23:30 ПОЛУНОЩНИЦА, пасхальный крестный ход, ТОРЖЕСТВЕННОЕ ПАСХАЛЬНОЕ БОГОСЛУЖЕНИЕ с освящением пасхи (куличей)

8 апреля – СВЕТЛОЕ ХРИСТОВО ВОСКРЕСЕНИЕ – ПАСХА ХРИСТОВА
– 8:00 УТРЕНЯ
– 9:00 БОЖЕСТВЕННАЯ ЛИТУРГИЯ с освящением пасхи (куличей)
– 19:00 Вечерня

9 апреля – Светлый Понедельник
– 8:00 Утреня
– 9:00 Божественная Литургия
– 19:00 Вечерня

10 апреля – Светлый Вторник
– 8:00 Утреня
– 9:00 Божественная Литургия
– 19:00 Вечерня

Jen nezůstat za dveřmi svatební síně

„Tehdy bude nebeské království podobné deseti pannám, které vzaly své lampy
a vyšly naproti ženichovi.“

(Mat 25, 1-13)

Velký týden nebo jinak Svatý a velký týden či Strastný týden (řecky: Μεγάλη Εβδομάδα, cír. slov. Страстна́я седмица) je období liturgického roku Pravoslavné církve, které začíná Velkým pondělím a končí Bílou sobotou. Představuje věřícím všechny klíčové události naší spásy, které jsou završeny uskutečněním Tajemné (Poslední) večeře, Pánovým utrpením, Jeho smrtí na Golgotě, ale obsahuje rovněž události, které jim předcházely. Celkově lze říci, že hlavní a výrazný je zejména jeho eschatologický rozměr, který poukazuje na věci budoucí, na věčný život.

Velké úterý Strastného týdne je v byzantské tradici od nepaměti spjato s podobenstvím o deseti pannách.

Svatební (či hodovní) síň, kam chtělo vejít deset panen v evangelním podobenství podle svatého Matouše, je podobno záři, v níž „přebývají svatí“. Jak se odvážíme vstoupit do této síně my, nebude-li náš oděv svatební? Ti, jejichž duše nebude oděna do roucha utkaného z ctností, „budou vykázání a vyvrženi od andělů“, jak znějí slova služby Velkého úterý.

Prosme tedy Spasitele Krista, aby naši duši očistil svým božským utrpením, které je nám předkládáno v moudré péči naší svaté Církve prostřednictvím liturgických textů, modliteb, hymnů a jednotlivých bohoslužeb v tomto vskutku Velkém a Strastném týdnu.

Starec Efrém Arizonský (Filothejský)

Podobenství o deseti pannách je příkladným potvrzením naší lidské bezstarostnosti, která však může vést až k našemu podstatnému neúspěchu, v tomto případě k vyvržení z hodovní sítě, resp. v našem neúspěšném vejití do ní.

„Usnul jsem kvůli lenosti duše své, neopatroval jsem hořící lampu získávání ctností.“ Ano, s tímto pocitem přicházíme ke Kristu, Ženichu naší duše, a vyznáváme se z našeho připodobnění se „pošetilým pannám“, nikoli těm rozumným. Jediné, co nás může zachránit, je volání našeho srdce, aby Milostivý Pán „uvedl nás do svatební své síně, kde neustále zní jasný hlav slavících a opěvujících (Ho)“.

Kristus ve své lidumilnosti může svléci náš „oděv hříchu“, naše vášně, a přiodít nás „šatem slávy“. Může nás ozdobit Jeho vlastní krásou a učinit nás „zářícími spoluhodovníky v Jeho nebeském Království“.

Duše křesťana, duše činící pokání, která cítí svoji hříšnost a provinění, obrací svůj zrak k Ženichu naší Církve a vyznává se, že „nemá čisté roucho, zbělené vlastními slzami a pokáním“, jak praví starec Efrém Arizonský.

Podle starce Efréma nás tento náš bědný stav musí nutně přivést k slzám při pohledu na krásu „svatební hostiny“, kam chceme vejít, která však kontrastuje s naším vlastním oděvem, který není pro takovou událost dostatečné „čistý“ a „panensky zářivý“. Jak můžeme vejít dovnitř takové slávy, když postrádáme ty základní předpoklady.

Podobenství o deseti pannách s sebou nese svým způsobem silný eschatologický a současně nadmíru poučný rozměr. Království nebeské, Horní Jeruzalém, nebeský svět, věčná a proměně nepodléhající božská svatební hostina, v níž přebývá Bůh a v níž Ho Jeho andělé opěvují svými čistými hlasy: „Svatý, Svatý, Svatý, Bůh náš.“ To je ono místo, kam touží přijít lidská duše, která ovšem postrádá ctnosti, jež by ji na toto místo přenesly.Pokračovat ve čtení →

Poslední zastavení se starcem Paisijem před svatou Paschou

Na cestě ke svátku Vzkříšení

 

„Když člověk dosahuje nějakého duchovního pokroku, má ve svém nitru Boží blahodať, božský klid, velkou vděčnost.“

Ρήσεις και διηγήσεις Γέροντος Παϊσιου. In: Απο την ασκητική και ησυχαστική αγιορειτική παράδοση. Τετάρτο μέρος, Άγιον Όρος 2011, s. 714.

Ohlédnutí za 5. a 6. týdnem Svaté čtyřicátnice

Poslední z řady velkopostních přednášek

V sobotu 5. týdne doby velkopostní (24.3.) proběhla poslední avizovaná přednáška na téma „Filokalie, řečtí osvětitelé a sv. Nektários Eginský“. Téma pravoslavné duchovnosti, zachycené v dílech svatých „neptických“ Otců, se dnes dostává do popředí zájmu stále širší a širší veřejnosti. Sami pravoslavní křesťané, vedeni snahou o ještě hlubší poznání vlastní víry, vítají, když se o těchto tématech dovídají v interpretaci pravoslavných svatých. „Láska k pravdě a vlastně i ke kráse“, kterou Filokalie je, představuje soubor poučení dávných Otců (4.-15. stol.) nejen o Modlitbě Ježíšově, kteří hovořili z vlastní zkušenosti. Tato antologie spisů byla vydána v roce 1782 péčí sv. Nikodéma Svatohorce v Benátkách, a od té doby byla vydána v dalších vydáních. Dokonce i dnes jsou činěny pokusy o překlad „Dobrotoljubija“, jak se toto slovo překládá do slovanského jazyka, do různých jazyků, kromě jiného také do slovenštiny, a první pokusy vycházejí i v češtině.

Svatý Nektários Eginský jako mnich a později jako biskup a pastýř duchem „Filokalie“ nikdy nepřestal žít. Toto jeho úsilí a touha po Kristu se odrazily při obnově ženského mnišství v Řecku, na přelomu 19. a 20. století, k němuž značně přispěl. Právě tehdy nebyly podmínky  k mnišskému způsobu života nijak snadné. Tento velký svatý našich dní však svého cíle dosáhl. Svědectvím toho budiž jím založený Monastýr zasvěcený Svaté Trojici na ostrově Egina, a nejen tam…

Svatý Nektários, eginský divotvůrce, je jedním z nejoblíbenějších pravoslavných světců naší doby. Zjevil se jako horlivý milovník Nejsvětější Trojice a srdečný opěvovatel Přesvaté Bohorodice. Stal se věrným napodobitelem pokorného Ježíše a příkladným duchovním otcem, jakož i obětavým pravoslavným pastýřem svého početného duchovního stádce, laiků i mnichů, neboť se prakticky zasloužil o obnovu požehnané tradice pravoslavného mnišství. Prostřednictvím praktického duchovního života a pravoslavné askeze, kterou důsledně realizoval, naznačil svatý Nektários jisté předpoklady a asketickou cestu, skrze něž lze naplnit duchovní úsilí pravoslavného křesťana kýženým úspěchem a díky nimž se také on sám stal vzorem dokonalého pastýře, učitele a pedagoga (čili vychovatele ve ctnostech).

Svatý otče Nektárie, pros Milostivého Boha za nás!

http://pravoslavbrno.cz/wp-content/uploads/2018/02/Sv.-Nektários-Eginský-divotvůrce.pdf

 

Ctih. Marie Egyptská

Ctihodná matka Marie Egyptská nás v našem životě provází a něžně nás vede k proměně a změně směru od hříchu ke svatosti. Zklamala jako prostitutka a uspěla jako asketa, jak o ní svědčí starec Mojžíš Svatohorec. Jde o nesmírně statečnou ženu. Navýsost inspirativní v jejím křesťanském zápase, ačkoli se mu asi nikdy nemůžeme zcela vyrovnat. Svým životem usvědčuje a současně přesvědčuje všechny hříšníky, aby zanechali skutky tmy a běželi vstříc svatosti.

http://pravoslavbrno.cz/pouceni/homilie/ctihodna-marie-egyptska-a-tajemstvi-pokani/

 

Předzvěst všeobecného vzkříšení v osobě sv. Lazara

V den svátku svatého Lazara jsme si připomněli velkého a milovaného přítele Kristova a současně prvního historického biskupa starobylého kyperského města Kitie. Podle posvátné církevní Tradice ho na biskupa rukopoložil sv. apoštol Pavel spolu se sv. apoštolem Barnabášem, který sám z Kypru pocházel. Osobnost sv. Lazara je velkým tajemstvím, podobně jako jeho smrt. Na jeho konci je však radost ze Vzkříšení. Existují dvě paralelní tradice, tradované na Kypru, přičemž podle první sv. Lazar (po druhé) zemřel přirozenou smrtí, zatímco podle té druhé byl umučen. Podle stejné starobylé církevní Tradice se sv. Lazar po svém vzkříšení již nikdy nesmál, jen jednou. Bylo to v době, kdy jako biskup sloužil na Kypru. Viděl totiž jednoho zloděje, který kradl hliněné nádoby, do nichž lidé ukládali olej či jiné potraviny. Tehdy se sv. Lazar usmál a pravil: „Jedna hlína krade druhou hlínu“. Jeho poznání pramenilo z jeho pobytu v hádu, který spatřila jeho duše po jeho prvním zesnutí… Nebyl to výsměch nad prostou krádeží, ale nad hříšným setrváváním člověka v marnivém způsobu života, neboť mu scházelo osvícení shůry, ale také obrácení zevnitř.

http://pravoslavbrno.cz/pouceni/homilie/svatek-svateho-lazara-pritele-kristova/

Pokračovat ve čtení →

Také pravoslavní ve Žďáře n. Sázavou se dočkají svaté Paschy

Misijní dílo a péče pastýřů a věřících, ať již kdysi mezi pohany a mezi nevěřícími, nebo realizované dnes uvnitř naší svaté Církve, vždy mělo a nadále má velký  význam. Je neocenitelným darem a službou dnešnímu člověku, který často žije v nevědomosti a bez živého vztahu a společenství s Tělem Kristovým.

Sv. Jan Zlatoústý, arcibiskup konstantinopolský, který byl jinak oslavován a ctěn jako „apoštol-misionář s horlivostí pro celou ekuménu“, nepřestal misijně působit dokonce ani tehdy, když byl pronásledován od vlastních bratří a nacházel se ve vyhnanství.

Podobně i dnes je třeba podobně zapálených a horlivých misionářů, kteří pracují pro blaho svých bratří a ke slávě naší svaté Církve.

Také otec Jozef Fejsak, duchovní správce brněnské farnosti a současně okružní protopresbyter, se v poslední době věnuje spolu se svými nejbližšími spolupracovníky rozvoji farního a duchovního života ve Žďáře n. Sázavou, kde jeho přispěním vzniká místní obec, a její věřící, shromážděni okolo chrámu Sv. Trojice, zapůjčeném ŘK církví, se mohou společně účastnit posvátných bohoslužeb a obřadů tak, jak je zná Pravoslavná církev.

Díky tomuto úsilí mohli místní pravoslavní křesťané v tomto městě prožít nejen svátky předešlých nedělí velkopostních, ale chystají se také k oslavě „svátku všech svátků“, ke svaté Pasše, kterou oslaví v postupně se rodící farní obci.

Informace pro věřící žďárské obce:

Bohoslužby v den svaté Paschy se uskuteční v 5:30 (svatá liturgie) a v 7:00 (svěcení Paschy čili paschálních pokrmů).

Přejeme všem našim bratrům a sestrám v Kristu, kteří jsou nejen ve Žďáře, nýbrž i v ostatních městech a obcích, požehnané svátky Pánova Vzkříšení.

Požehnanou Paschu!

 

Svatá tajina pomazání nemocných, jak se jí účastníme u nás v Brně

Je někdo z vás nemocný? Ať zavolá starší sboru a ať se za něj modlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte jedni druhým svá provinění a modlete se jedni za druhé, abyste byli uzdraveni. Vroucí modlitba spravedlivého zmůže mnoho. (Jk 5,14-16)

Otec Jozef (uprostřed), o. Georgij (vpravo) a o. Marek (vlevo)

Jak je patrno z výše uvedeného biblického citátu sv. apoštola Jakuba, existuje jasné svědectví o tom, že svatá Tajina pomazání nemocných nebyla „posledním pomazáním“ udíleným umírajícím, ale představovala léčení nemocí duševních i tělesných. V Evangeliu podle sv. Marka se o tom píše následující: „I vyšli a volali k pokání, vymítali mnoho zlých duchů, potírali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.“ (Mk 6, 12-13)
V prvokřesťanské Církvi se všechny bohoslužebné úkony spojovaly se sv. liturgií. Zvláště je to vidět na svatebním obřadu, který je sestaven jako sv. liturgie bez eucharistického kánonu. Jiné obřady se vytvořily z jitřní bohoslužby. Tento proces trval podle odborníků do konce 8. století.
Svatá tajina pomazání nemocných se v Církvi udílela nemocným od nepaměti, ale nejprve způsobem velmi prostým. Svatý Irinej (+140) o ní svědčí v polovině 2. století a později sv. Serapion (+366), přítel sv. Athanasia Velikého, zanechal dokonce modlitbu nad sv. olejem v písemné podobě…

Více zde: https://www.facebook.com/SvatyVaclavBrno/posts/1667694433308127