O sjednocení „Církví“ (klíčové teologické pojednání na aktuální téma)

† Archim. Georgios (Kapsanis) Grigoriatský

V Bohu zesnulý igumen Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos

při příležitosti 4. výročí jeho blaženého zesnutí
(8. června 2014)

V poslední době se vede velká diskuze na téma sjednocení „Církví“. Ve skutečnosti jde o sjednocení těch nepravoslavných (heterodoxních) křesťanů s „Jednou, Svatou, Všeobecnou a Apoštolskou Církví.

Neexistuje více Církví, které by se měly sjednotit.

Náš Bohočlověk (Ježíš Kristus) založil pouze jednu Církev.

Kontinuitu s touto Církví představuje naše Pravoslavná „Katholická“ Církev (z řeckého slova „ἐκ τοῦ καθόλου“, což znamená „plnost, pravdivost“).

Od této „Jedné Pravoslavné Katholické Církve“ se definitivně oddělil papež v roce 1054 v důsledku toho, že pravoslavní křesťané se odmítli podřídit jeho křesťanství se protivícím požadavkům ve smyslu „prvenství moci“ nad celou Církví
a také kvůli dalším nepravoslavným učením (herezím).

Kvůli mnohým odchylkám ze strany papežství započal na Západě zápas Protestantů (rozuměj evangelíků) proti papežství, který vyústil v celou řadu dalších rozkolů mezi západními křesťany. V současné době existuje na světě mnoho set protestantských skupin.

Pravá Kristova Církev se nicméně nerozštěpila, a proto ani nemůžeme hovořit o sjednocení Církví…

 

 

 

Dokončení a úplný text tohoto pojednání v češtině lze stáhnout pod tímto odkazem:

Archim. Georgios Grigoriatský_O sjednocení církví

Řecký originál je dostupný zde:

http://www.imgrigoriou.gr/epikaira/Oikoumenismos/4.%20enosis%20ton%20ekklision.pdf

MD

(†) Otec Georgios Grigoriatský – Věčná mu památka! (8.6.2014)

V blaženém zesnutí odešel v roce 2014 k Pánu
otec archim. Georgios (Kapsanis) Grigoriatský,
bývalý igumen Monastýru sv. Řehoře
na Svaté Hoře Athos

Archim. Georgios (Kapsanis), bývalý igumen Monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos, zesnul po dlouhodobých zdravotních komplikacích v den svátku zrodu novozákonní Církve Kristovy čili v den Svaté Padesátnice.

Stalo se tak mimo Svatou Horu Athos a Zaupokojná liturgie, jíž předsedal metropolita larisský, vladyka Ignátios, byla sloužena 8. června v Metochiu monastýru sv. Řehoře ve čtvrti Stavroupoli v Soluni.

Mezi spolusloužícími byli i další řečtí metropolité a zbožný lid. Samotný pohřeb a uložení do hrobu proběhlo na druhý den (9. června) již na Svaté Hoře, kam byly ostatky archim. Georgia následně přeneseny. Tam se za ním přišli rozloučit jak mniši, tak představení všech svatohorských monastýrů, ale i řada poutníků. Metropolita larisský Ignátios, jenž byl duchovním dítětem otce archim. Georgia, s dojetím ve tváři pronesl tato památná slova: „Kam odcházíš, náš starče, Ty, který jsi byl útěchou pro náš lid, horlivý zastánce naší víry a duchovního zápasu.“

Mnozí, kteří jej znali osobně, spatřují v okamžiku jeho odchodu z tohoto pozemského života událost nikoli náhodnou. Jeho duchovní, literární a pastýřská činnost byla vždy prodchnuta zejména láskou ke Svaté Církvi, k onomu „společenství zbožštění“, které tolik miloval a kterému celý svůj život s největším sebeobětováním horlivě sloužil.

Post scriptum:

Tento článek byl sepsán a zveřejněn při příležitosti zesnutí starce Georgia již v roce 2014. Nyní jej publikujeme znovu ke všeobecnému připomenutí.

Věčná mu památka!

MD

Pokračování a úplné pojednání lze stáhnout pod tímto odkazem:

Archim. Georgios_Kapsanis

Jak se Michitaka Suzuki stal „Sávou“ z Chilandaru

Svaté pravoslaví poznávají a přijímají i lidé
z cizokrajných zemí

Nedávný křest afrického krále Davida nám připomněl jeden dávnější, jenž se mu svým významem zcela vyrovná.

Tento příběh se udál před 17 lety v srbském pravoslavném monastýru Chilandar na Svaté Hoře Athos v Řecku.

Tehdy profesor Michitaka Suzuki z Japonska přijal svaté Pravoslaví.

“Michata Suzuki při vstupu do bělehradského katedrálního chrámu spojuje tři prsty, pozdvihá pravou ruku a žehná se křížem. Místo toho, abychom my, jeho hostitelé, mu něco vysvětlovali, objasňuje naopak on, náš japonský host, nám všem ohledně stylu ikonostasu, kdo ho vytvořil, kdo dokončil, a proč má tak rád toto mistrovské dílo. Svou lekci dává jako pravý hostitel v plynulé srbštině šepotem, aby nerušil tichost chrámu.“

Svatohorští mniši z monastýru sv. Sávy na Svaté Hoře pojmenovali při svatém křtu Michitaku Suzukiho jménem „Sáva“.

Michitaki Suzuki se tak náhle stal „Sávou Chilandarským“.Pokračovat ve čtení →

Africký král z Pobřeží slonoviny přijal pravoslavný křest na Svaté Hoře Athos

„Král je zrozen v Kristu, ať žije král!“

Svatá pravoslavná církev „zrodila“ k novému životu v Kristu dalšího věřícího.

A ne lecjakého.

V přístavu na Svaté Hoře Athos, řecky zvaném „Arsanas“, který náleží řeckému pravoslavnému Monastýru Kutlumusiou, byl nedaleko věže Kaliagra ve vodách Egejského moře pokřtěn africký král z Pobřeží slonoviny.

Za své křestní jméno si král zvolil jméno „David“.

Král David si přál a přicestoval úmyslně až na Svatou Horu do Řecka, aby zde byl pokřtěn svatohorskými mnichy, což se také naplnilo.Pokračovat ve čtení →

Svatý starec Paisij na téma Božího osvícení

Jaké předpoklady musí člověk splňovat,
aby se v jeho nitru usídlil Duch Svatý?

Svatý starec Paisij Svatohorec

Jednou se starce Paisije zeptali, jaké předpoklady musí člověk splňovat, aby se v jeho nitru usídlil Duch Svatý.

A starec jim odpověděl:

Odhodlaného ducha, pokoru, filótimo (souhrn ctností počínaje čestností), vznešenost a obětavost.

Člověk není ve svém životě užitečný, jestliže mu schází milost Ducha Svatého.

Duch svatý je Světlo, božské Světlo. V tom spočívá veškerá pravda. Pokud někdo nevidí, může narazit do skla, spadnout z nějakého útesu, do jámy anebo do nečistot. Nevidí, kam jde, protože mu schází Světlo.

Když ale přece jen trochu vidí, více se člověk vyhýbá všem těmto nebezpečím a chodí na své cestě s větší jistotou. A aby přišlo Světlo, je třeba chtění, to znamená, že musíš chtít, abys vyšel z temnoty. A pokud lidé vidí, byť jen matně, ani tehdy neupadnou, a Bůh se nebude zlobit. Pokud je ustaraný nějaký pozemský otec, když vidí, jak jeho děti upadají do bláta, trní a příkopu, natož pak Bůh!

Všechno špatné, co se ve světě děje, je způsobeno tím, že schází Boží osvícení. A když schází Boží osvícení, člověk se nachází ve tmě.

Pak jeden říká „pojďme tudy“, ale druhý praví „ne, já to vím lépe, pojďme tudy“, jeden zkrátka řekne „tudy“, jiný zase „jinudy“…Pokračovat ve čtení →

Proč nemáme odsuzovat druhé, ale sebe?

Pán a náš Spasitel nám dal jen jedno, avšak hlavní přikázání vůči našim bližním:

„Milovat každého“

Skutečný křesťan je ten, který léčí sám sebe, v tom také spočívá skutečná „psychoterapie“ dle pravoslavného učení, teorie a praxe. Léčí zejména své vášně, které pomocí Boží blahodati proměňuje a dává jim správný směr a působení.

Nikdo nemůže sám sebe nazvat pravoslavným křesťanem, dokonalým následovníkem Krista, když se domnívá, že je to pouze on, jemuž je do rukou svěřena péče o jeho vlastní spásu; když si myslí, že existuje pouze on, a nemyslí naopak na svého bližního, na to, jak by mu pomohl v jeho nouzi, jak by ho osvítil, pokud se jeho bratr anebo bližní nachází v klamu, je-li zajat nějakou vášní a uchvácen hříchem…

A co k tomu říkají svatí a ctihodní Otcové?

Ctihodný Ava Justin Čelijský

„My sloužíme svému bližnímu jen tehdy, když mu pomůžeme, aby v sobě rozvinul to, co je boží a dobré. Správně a dokonale sloužíš svému bratru a sestře jen tehdy, když je vyučuješ pravé víře, pravé evangelní lásce, skrze svou dobrotu, každým dobrým skutkem, který učiníš. To je ta pravá služba bratřím a sestrám.“

Jeromonach Serafim (Rose)

„Nekritizujte a nesuďte ty, kteří vás obklopují; dívejte se na lidi jako na anděly, ospravedlňujte jejich chyby a slabosti, a sebe samého odsuzujte jako nejhoršího hříšníka. Ze všeho, co je nám třeba činit v duchovním životě, má toto nejvyšší přednost.“

Poučení bohonosných starců o pokušeních v našem životě

Ctihodný starec Josif Hesychasta

Pokušení jsou lékem pro naši duši, jsou doslova léčivými bylinami, které uzdravují naše zjevné vášně, ale i neviditelná zranění.

Měj proto trpělivost, abys získal všemi možnými způsoby (nebeskou) odměnu a odpočinutí a radost v nebeském Království.

Neboť přichází noc, noc smrti, kdy již nebude nikdo smět pracovat (na své spáse). A proto spěchej. Času je málo.

Zdroj: Orthodoxia online, Peptousia.gr

Přednáška o Monastýru sv. Kateřiny na Sinaji

Třetí a poslední z řady paschálních přednášek

Brno, (20.5.) 3.6.2018

Tradičně v neděli podvečer, avšak zcela mimořádně přímo na svátek sv. císaře Konstantina Velikého (+337) a jeho matky císařovny Heleny (+327), jsme se znovu shromáždili v prostorách naší farnosti na Úvoze, abychom se společně ponořili do dalšího posvátného tématu naší víry a podali přítomným posluchačům základní údaje o jednom z největších poutních míst svatého Pravoslaví na světě: a sice o Monastýru sv. Kateřiny na Sinaji.

Právě svatá císařovna Helena totiž vybudovala již počátkem 4. století první kapli ke cti Přesvaté Bohorodice na místě, kde již koncem 3. století působili ctihodní poustevníci (anachoreti, resp. eremité). Kolem této kaple se nacházela krásná zahrada, jež jako zázrak na poušti fascinovala všechny poutníky. Legendární keř, jenž byl uprostřed této zahrady, „který hořel, ale neshořel“ (srov. Exodus, 3. kap.), dal také monastýru jeho původní jméno: Hořící keř.

Hora Sinaj

Název hora Sinaj se vztahuje k místu, kde podle Bible (Exodus 19–20) dal Hospodin Desatero přikázání Mojžíšovi. Jiné biblické pasáže místo nazývají horou Oreb.Pokračovat ve čtení →

Ukázka z knihy o životě a skutcích starce Paisije

Starec Paisij Svatohorec na Sinaji

(…) Ve Stomiu prožil několik požehnaných let, konkrétně až do roku 1962, a jeho zdejší pobyt byl naplněn energickou prací spojenou s obnovením mnišského života a zvelebením monastýru, ale rovněž praktickou snahou přivést několik početných rodin z Konitsy, opustivších pravoslaví a přijavších různá evangelická vyznání, zase zpět k tradiční pravoslavné víře svých předků. V tomto svém předsevzetí starec Paisij nakonec s Boží pomocí uspěl. Jelikož však jako mnich toužil po ještě větší samotě a hesychii, starec proto snažně prosil Přesv. Bohorodici, aby jej přivedla do místa, kde by mohl uskutečňovat svůj duchovní zápas nerušeně.Pokračovat ve čtení →