O ikoně Přesvaté Bohorodice „Sedmibolestné“

„Ó Přesvatá Bohorodice, obměkči naše zlá srdce, zmírni útoky těch, kdož nás nenávidí, a všelikou úzkost naší duše odežeň.“

Ikona „Obměkčení zlých srdcí – Sedmibolestná“

Ikona „Sedmibolestná“ při své návštěvě italského Bari
(nad místem uložení svatých ostatků sv. Mikuláše Divotvorce)

Jedno z nejstarších vyobrazení ikony Přesvaté Bohorodice „Obměkčení zlých srdcí (Sedmibolestné)“ se nacházelo ve zvonici chrámu sv. apoštola Jana Bohoslovce ve Vologdské eparchii. Ikona byla napsána na dřevě. Jeden z místních rolníků těžce onemocněl a lékaři mu nebyli schopni pomoci. Když se začal modlit k Boží Matce, měl v noci vidění, kdy mu neznámý hlas radil, aby hledal obraz Bohorodice ve zvonici chrámu a modlil se před touto ikonou. Ikona byla nalezena, přenesena do chrámu, a nemocný, který již nebyl schopen žádného pohybu, byl úplně uzdraven. Dalšími velkými zázraky se tato ikona proslavila zejména v r. 1830, v čase epidemie cholery.Pokračovat ve čtení →

Svátek svatých a apoštolům rovných Cyrila a Metoděje

Oslavme, bratři, památku svatých věrozvěstů
a našich učitelů v Bohu moudrých

Cyrila a Metoděje

(11./24.5.)

 

Tropar:
Apoštolům rovní a slovanských zemí učitelé, Cyrile a Metoději, v Bohu moudří, Vládce všech proste, aby všecky národy slovanské utvrdil v pravoslaví a jednomyslnosti, světu pokoj daroval a spasil duše naše.
(hlas 4.)

Kondak:
Uctěme posvátnou dvojici našich osvětitelů, kteří nám přeložením Božských Písem otevřeli pramen bohopoznání, z něhož až do dneška hojně čerpáme a blahoslavíme vás, Cyrile a Metoději, kteří stojíte před trůnem Nejvyššího a vroucně se modlíte za duše naše.

(hlas 3.)

Divotvorná ikona Sedmibolestná opět v Brně

O Z N Á M E N Í

 DIVOTVORNÁ, MYROTOČIVÁ IKONA
„OBMĚKČENÍ ZLÝCH SRDCÍ“

OPĚT V BRNĚ

Milí bratři a sestry v Kristu!

Drazí věřící naší pravoslavné církevní obce v Brně!

S radostí v srdci Vám oznamuji, že naši farnost i naše město stejně jako v minulosti poctí i v těchto dnech svojí návštěvou vzácná a vskutku divotvorná ikona Přesvaté Bohorodice „Obměkčení zlých srdcí“. Divotvorná ikona Přesvaté Bohorodice bude v naší farnosti přítomna od zítřejšího dne, kdy k nám doputuje z italského města Bari, kde byla tato ikona přítomna v den svátku Přenesení ostatků svt. Mikuláše z Myr Lykejských do Bari, k němuž došlo roku 1087.

Prosme z celého srdce i my, aby Boží Matka obměkčila naše srdce, chránila naše město i jeho lid a utěšila každý zármutek i bolest, neboť Přesvatá Bohorodice nenechá bez odezvy úpěnlivé volání těch, kteří „doufají v její nevýslovné milosrdenství“.

Přeji Vám požehnané dny, duchovní obnovu a radost z milosti a lásky Matky Boží k nám!

Váš duchovní otec Jozef Fejsak

správce brněnské pravoslavné církevní obcePokračovat ve čtení →

Ať všichni zůstávají v tom učení, které přijali a které je od počátku!

Slova svatého Jana Theologa

(2 Jn 4-11)

  1. Velice jsem se zaradoval, že jsem nalezl některé z tvých synů, jak chodí v pravdě, jak jsme přijali přikázání od Otce.
  2. A nyní tě prosím, paní, ne jako bych ti psal nové přikázání, ale to, které jsme měli od počátku, abychom milovali jedni druhé.
  3. To je ta láska, abychom chodili podle jeho přikázání. A to přikázání je, abyste v ní chodili, jak jste slyšeli od počátku.
  4. Do světa totiž vyšlo mnoho bludařů, kteří nevyznávají Ježíše Krista přišlého v těle. Každý takový je bludař a antikrist.
  5. Dávejte na sebe pozor, abychom neztratili to, na čem jsme pracovali, ale abychom přijali plnou odplatu.
  6. Nikdo, kdo odstupuje a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha; kdo zůstává v Kristově učení, ten má Otce i Syna.
  7. Přichází-li k vám někdo a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu, ani ho nezdravte.
  8. Kdo totiž takového zdraví, účastní se jeho zlých skutků.

Svatý apoštol a evangelista Jan Theolog (8./21.5.)

Slova svatého Jana Theologa a Miláčka Páně

(1 Jn 1-7)

  1. Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, co jsme spatřili a čeho se naše ruce dotýkaly: o Slovu života.
  2. Ten život byl zjeven a my jsme viděli a svědčíme a oznamujeme vám ten věčný život, který byl u Otce a byl nám zjeven.
  3. Co jsme viděli a slyšeli, to vám oznamujeme, abyste i vy měli společenství s námi; a naše společenství je s Otcem i s jeho Synem Ježíšem Kristem.
  4. A toto vám píšeme, aby vaše radost byla úplná.
  5. To je pak to poselství, které jsme slyšeli od něho a oznamujeme vám, že Bůh je světlo a není v něm žádná tma.
  6. Řekneme-li, že s ním máme společenství, a chodíme ve tmě, lžeme a nečiníme pravdu.
  7. Chodíme-li však ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od veškerého hříchu.

Výklad a smysl Nanebevstoupení Pána Ježíše Krista

Deset základních objasnění ke svátku Nanebevstoupení
v deseti otázkách a odpovědích

1. Proč Nanebevstoupení nastalo po 40 dnech, a ne bezprostředně po Vzkříšení?

Vládce života, který vyřešil otázku smrti svým slavným Vzkříšením, byl se svými učedníky po čtyřicet dní a potvrzoval jim své vzkříšení mnoha způsoby. Nevešel na nebe stejný den, kdy vstal z mrtvých, protože by to vyvolalo mnohé pochybnosti a otazníky. Navíc, mnoho nevěřících by mohlo argumentovat tím, že Jeho vzkříšení nebylo ničím než zbožným přáním a snem, které rychle přicházejí, ale stejně tak rychle hasnou. Právě proto zůstal Pán Ježíš na zemi celých čtyřicet dní, aby se opakovaně zjevoval svým učedníkům, ukázal jim jizvy po svých zranění, ale také proto, aby jim vyprávěl o proroctvích, které svým životem a svým utrpením naplnil jako člověk. Dokonce pak s nimi i jedl.Pokračovat ve čtení →

Úcta projevovaná Přesv. Bohorodici v Pravoslavné církvi

O Přesvaté Bohorodici a teologických východiscích úcty pravoslavných křesťanů k její osobě

Formou otázek a odpovědí

 

Místo úvodu

Pojem Theotokos (řecky θεοτόκος a rusky Богородица, Bogorodica) znamená „Ta, která porodila Boha“ čili Bohorodice. Jedná se o titul, který Církev již ve starověku připisovala Ježíšově matce, Panně Marii, a který byl vyhlášen 3. všeobecným sněmem v Efezu roku 431[1] jako dogma, tj. oficiální a neměnné církevní učení.

Tento pojem sehrál později, ve 4. a v 5. století, velmi důležitou roli na pozadí velkých teologických sporů, neboť, stručně řečeno, vyjadřoval, že Mariin syn Ježíš byl úplný Bůh a úplný člověk, že tedy Jeho dvě přirozenosti – božská a lidská – byly sjednoceny v jediné osobě Ježíše Krista. Proti tomuto pojetí stál Nestóriův pojem Christotokos (řec. Χριστοτόκος, tj. „Ta, která porodila Krista“ čili Kristorodice), který omezoval Mariinu úlohu na matku Ježíšova lidství.

Efezský sněm odsoudil nestoriánství jako herezi, neboť to vlastně v Ježíši Kristu předpokládalo dvě samostatné osoby – jednu lidskou a jednu Boží, přičemž ty byly podle Ustanovení pozdějšího 4. všeobecného sněmu v Chalcedonu „neslitě, nezměnitelně, nerozdílně a nerozlučně“ sjednoceny. Efezský sněm tak definoval, že ačkoli byl Ježíš úplný Bůh i úplný člověk, Jeho božství a lidství bylo věčně spojeno v jediné osobě, a to v osobě Boží věčného Syna coby druhé osoby Nejsvětější Trojice,  a proto Marii přísluší pojmenování Bohorodice.

Toto pojmenování Marie nemělo ale nikdy označovat, že by byla souvěčná s Bohem anebo že by existovala dříve než Bůh, nebo že by byla zdrojem Ježíšova božství.

Je třeba říci, že církevní Otcové, vlastně již od dob svatého Athanásia Velikého, a dokonce ještě dříve, nazývali Pannu Marií „Bohorodicí“ (řec. Theotokos). A proto nelze považovat tyto snahy za nějaké novoty v tehdejším životě Církve.Pokračovat ve čtení →