A pak oba dva vroucně chválili Boha, který jim zjevil své velké milosrdenství…

Jak svatý Sergej Radoněžský a jeho učedník spatřili Nestvořené Boží světlo ve Svatých darech

Svatý Sergej Radoněžský (svátek 25. září / 8. října)

Kresba P. Christodoulose Fergadiotisa z knihy P. Paschose „Ο Μεγάλος Άγιος της Ρωσίας“ (Velký ruský svatý), vyd. Ακρίτας

Když jednou svatý Sergej sloužil svatou liturgii, otec Simeon, jenž sloužil v chrámu jako pomocník, spatřil, jak ze svatého prestolu vychází jakýsi plamen (světla).

Tento plamen zcela svatého Sergeje obklopil, takže to vypadalo, jako by se svatý od hlavy až k nohám celý „koupal“ v tomto nadpozemském Světle, jež osvěcovalo celý prostor svatého oltáře.

Když se svatý Sergej chystal přijmout Svaté dary, plamen se nadzvedl, zkoncentroval se do formy jakéhosi závoje a poté vešel do Svatého kalichu.

Jakmile to otec Simeon spatřil, zůstal jakoby bez dechu, zcela ohromen.Pokračovat ve čtení →

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“

Svědectví ze života svatého starce Paisije

Bůh však v jeho tváři viděl vojína Kristova, který s velkým odhodláním a zanícením bojoval…

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ (Mat 7,1)

Na Svaté Hoře Athos byl jeden mnich, který žil v Karyes¹. Každý den pil, a když byl opilý, vždy před poutníky ztropil nějakou ostudu a dělal i různé výtržnosti. Když zemřel, skupina věřících pospíchala ke starci Paisijovi Svatohorci, aby se s ním podělili o radost, že tento problém nakonec zmizel.

Otec Paisij jim na to tehdy odpověděl, že o smrti onoho mnicha ví, přičemž sám viděl, jak si veškeré vojsko andělské přišlo převzít jeho duši.Pokračovat ve čtení →

„Mysleme na Boha častěji, než když dýcháme.“

„Čím více se člověk zbavuje egoismu, tím více naplňuje
své nitro pravou láskou a Boží blahodatí.“

Starec Georgios Grigoriatský († 2014)

Jak se může věřící zbavit starého „padlého člověka“?

Všichni cítíme, že na sobě neseme stopy „starého člověka“[1]. Jeho hlavní charakteristikou je sebeláska, to znamená nemocná a egocentrická „láska“, zaměřená na sebe. Tato sebeláska nám nedovoluje opravdově a nesobecky milovat Boha a člověka. Sebeláska také rodí další vášně. Jako vášniví lidé, jimiž ve skutečnosti jsme, se nemůžeme bezvášnivě sjednotit s jinými lidmi a věcmi. Naše vztahy se stávají vášnivými a sobeckými a brání nám v tom, abychom se opravdově radovali spolu s našimi bližními, jakož i nacházeli radost v ostatních dobrých věcech na tomto světě. To nás nakonec vede k osamělosti, k prázdnotě, do slepé uličky.

Když hovoříme o „starém člověku“, máme na mysli naše nemocné sebevědomí, kterým trpíme, jeden více, druhý méně, ale v určité míře my všichni bez výjimky.Pokračovat ve čtení →

Ani ekumenismus ani nerozumná horlivost (čili zélotismus) nevyjadřují ducha Pravoslaví…

Ekumenismus

(†) Archim. Georgios (Kapsanis)

Igumen Posvátného monastýru ctihodného Řehoře na Svaté Hoře Athos

Zdá se, že ekumenismus, tj. hnutí za sjednocení „církví“, jak se dnes projevuje, má humanisticko-antropocentrický charakter, nikoli teologický a duchovní charakter. Navíc vylučuje Víru a Tradici Církve, kterou klade stranou, a zaměřuje se více na praktické účely. Církev vidí především jako lidskou instituci, která, stane-li se takto (uměle) sjednocena, bude moci lépe čelit svým nepřátelům.

Takový přístup pak nicméně vede k tomu, že se nezohledňují základní rozdíly ve víře a duchu těchto „církví“, ale ani dějiny a vědomí Církve. Na druhé straně lze spatřovat, „jak toto velké nadšení pro jednotu vede ke vzniku jakéhosi snadného nadšení, které věří, že svým emocionálním žárem může realitu roztavit a poté ji bez problémů znovu přetvořit. Tím je ve společnosti vytvářena zase jiná, konkrétně diplomatická a kompromisní mentalita, která se domnívá, že může pomocí vzájemných ústupků smířit určité dogmatické pozice anebo všeobecný stav věcí, které „církve“ drží v oddělení“ (o. Dumitru Stăniloae).Pokračovat ve čtení →

Hříchy nelze vyléčit, ale odpustit a shladit zpovědí…

Svatý Jan Kronštadtský

Nemůžeš sám od sebe…

Když tě trápí a mučí vlastní hříchy a tvé svědomí, měl bys okamžitě oslovit kněze a u něj odložit své hříchy. To je totiž jediná, ale věčně platná léčba (terapie). Nemysli si, že se můžeš zachránit sám od sebe, pouze vlastními silami. Nikoli.

Zdroj: Pemptousia.gr

 

Měsíční poučení otce Serafíma (Roseho) na říjen!

Úryvky z knihy „Člověk proti Bohu“

Jeromonach Serafím (Rose)

Jak již bylo dříve řečeno, duchovní život a jeho cíl se nemění v závislosti na době a času. Víme, že od okamžiku prvního kázání podle svatého Evangelia až do dnešní doby se ze všech konců světa shromažďují občané jednoho a toho samého města, aby se stali dětmi Nebeského Království. Všichni občané tohoto města hovoří jedním jazykem, všichni rozumí druh druhu, protože všichni prošli jedním a tím samým životem v Pravoslaví, prošli skrze jeden a ten stejný zápas podle zákonů duchovního života.Pokračovat ve čtení →

Svatá Ludmila zůstane v našich srdcích vždy jako nezacházející pravoslavná jitřní hvězda…

Památka svaté Ludmily, babičky svatého Václava

Na poslední neděli v měsíci září (16./29.9.) připadla památka svaté Ludmily, mučednice a kněžny české, a současně babičky svatého knížete Václava. Její ikona krášlí ikonostas našeho chrámu už od doby jeho založení. Od roku 2002 se také lze poklonit jejím svatým ostatkům, které se nacházejí v kivotu její ikony. Tato první česká světice se podle slov z jejího oslavného troparu: Zjevila jako hvězda jitřní, a světlem svatosti své, den pravé bohoúcty v české zemi započala… A díky tomu se stala oporou všem, kteří se k ní obraceli, nejen za svého života, ale i po její mučednické smrti, to jest až do dnešních dní.

V den jejího svátku sloužil v našem chrámu svatou archijerejskou liturgii vysokopřeosvícený vladyka Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský.Pokračovat ve čtení →

Modlitba je umění, které působí blahodárně na srdce a duši člověka…

Svatý starec Porfýrios Kavsokalyvitský

Jemně a s hlubokou láskou

Modlitba za druhé, která se děje jemně a s hlubokou láskou, je nesobecká, a právě proto má velký duchovní prospěch.

Tato modlitba naplňuje blahodatí nejen člověka, který se modlí, ale také toho, za nějž se někdo modlí, a kterému přináší Boží milost.

Zdroj: Pemptousia.gr