Význam odpuštění pro náš duchovní život

Poučení svatých a ctihodných Otců
Pravoslavné církve

Ctihodný starec Jakovos Tsalikis
„Starec odpuštění“

Odpuštění musíme udělit všem, stejně jak to činí samotný Bůh.

„Vždyť (On) sesílá déšť na spravedlivé i na nespravedlivé,“ jak říká Evangelium (Mat 5,45).

Protože my všichni jsme hříšníci a všichni bychom měli být odsouzeni za naše hříchy, ať už jich je málo nebo hodně.

To je také důvod, proč musíme odpouštět a modlit se k Bohu, aby odpustil jak hříšníkovi, tak i nám, proti němuž se hříšník prohřešil.

Mnohokrát totiž vůbec nechápeme, čeho jsme se dopustili, nebo co jsme naopak neudělali (ale měli jsme).Pokračovat ve čtení →

Křesťan bude vždy opuštěný. Bude jen on a Jeho Bůh!

Duchovní poučení svatohorských starců

Starec Emiliános Simonopetrsský

Popřemýšlejte o Kristu, který je Životem všech lidí, který je Stvořitelem světa.

Pomyslete na Krista, který se jediný v průběhu věků narodil bez nečistoty, bez hříchu.

Byl sám. Přišel a zůstal všemi opuštěn.

Sám mezi němými zvířaty, sám v Getsemanské zahradě. Sám v krvavém potu, kdy apoštolové spali, sám v hrobu, protože nakonec všichni od něj utekli.

Vždyť On jim byl nucen říci: Ještě nerozumíte a nechápete? (Marek 8, 17)

Sám na Kříži, sám pracující.

Lidé spali anebo od něj utekli. Všude byl sám. Sám sestoupil do pekel. Vždy sám.

A proč?

Protože nám chtěl ukázat to, že křesťan bude vždy opuštěný.

Nikoho kromě Boha v jeho životě nebude.

přeložil o. Marek Malík

Vždy je třeba se radovat!

Duchovní poučení svatohorských starců

Starec Emiliános Simonopetrsský

Učiň lidi kolem sebe takovými, ať jsou na tebe hrdí, ať tě mají rádi, ať jim srdce poskočí od radosti, když tě potkají.

Protože všichni lidé mají ve svém životě, ve svém domě, ve svém těle velkou bolest, trápení a těžkosti.

A každý svou bolest skrývá ve schránce uvnitř svého srdce, uvnitř svého domu, aby o tom ostatní nevěděli.

Takto já nevím nic o tvé bolesti, kterou máš, a ty zase neznáš bolest, kterou mám já.

Mohu se smát, křičet i tancovat, ale v hloubi duše cítím bolest. Často se směji a křičím, abych svou bolest skryl.

A proto se ze všeho nejdříve usměj anebo úsměv daruj druhému.

přeložil o. Marek Malík

Moje rada, jak můžeš změnit celý svět…

Proč jsou obvykle neúspěšné politické strany
a proč selhávají společenská hnutí

Starec Sofronij (Sacharov)

Starec Sofronij zažil osobně Říjnovou revoluci roku 1917 v Rusku.

Bylo mu tehdy asi 20 let. O několik let později byl nucen odejít do Francie, která se mu stala na dlouho novou vlastí. Zde zažil své první zkušenosti s nestvořeným Světlem.

Nakonec odešel z Francie na Svatou Horu do Řecka.

Starec Sofronij prožil z blízka velmi rychlou proměnu komunistické revoluce, která měla původně za cíl rovnost, demokracii lidu a sociální spravedlnost, jež se ale zvrhla v brutální diktaturu zalitou potoky krve a potírající jakýkoli nesouhlasný hlas, jakoukoli reakci.Pokračovat ve čtení →

Lež je temnota

Svatý Nektários Eginský

Lež je temnota

Lež je výplodem obelstěné duše a zatemněné mysli.

Lež poukazuje na vzdálení se od Boha, vedení války proti pravdě a nenávist vůči spravedlnosti.

Lež je temnota, která vychází z temných jeskyní Hádu (podsvětí) a která touží po tom, aby pohltila zemi, aby již nezářily paprsky pravdy na její obyvatele.

Zdroj: Pemptousia.gr

Hledejme vždy správné přátele…

Svatý Jan Zlatoústý

O jaká přátelství bychom měli usilovat

Neměli bychom navazovat přátelství, která nám usnadní cestu k výhře peněz anebo k nasycení se při bohaté hostině, ani abychom dosáhli nějaké lidské záštity, nýbrž a jedině abychom hledali přátele, kteří nám mohou duchovně prospět, poradit nám v tom, co je nám zapotřebí, kteří nás pokárají, když konáme něco špatného, kteří nám něco vytknou, když se mýlíme, ale také přátele, kteří nám pomohou, abychom se přiblížili k Bohu.

Zdroj: Svatý Jan Zlatoústý, (PG 48, 959), Το μέγα Γεροντικόν (FB)

Dojemný dopis svatého Lukáše Krymského svému synu Michaelovi!

 S čím se svatý lékař a arcibiskup Krymský Lukáš svěřil v polovině 40. let 20. stol. svému synovi

„Pamatuj, Michaeli, že můj mnišský život a moje přísaha, moje hodnost a moje rozhodnutí sloužit Pánu jsou pro mě tou největší, nejposvátnější a nejvýznamnější povinností. Upřímně a z celého svého srdce jsem se vzdal své světské a lékařské kariéry, která přirozeně mohla být velmi úspěšná. Nyní to už ale pro mne nemá žádný význam. Celá moje radost a celý můj život je sloužit Pánu, v Něhož věřím.“

Duchovní svědectví tohoto světce je dodnes velmi aktuální.

Je určeno všem nám, kteří ho ctíme a milujeme.

Staňme se proto také jeho napodobiteli.

A podle jeho příslibu, daného jeho věrným dětem, také nás pokryjí jeho svaté přímluvy a modlitby, obzvláště nyní, když se nachází před trůnem našeho Boha a Stvořitele.

Zdroj: FB (Přátelé svatého starce Paisije Svatohorce)

Z poučení starce Efréma Katunakiotského

Poslušník obdařený Boží blahodatí

Kristus oslavuje své „Svaté“, a ti zase oslavují Jeho Církev jako její praví členové.

Jedním z těchto zbožštěných křesťanů je také starec Efrém Katunakiotský, který zemřel v roce 1998.

Žil 65 let přísného asketického života na Svaté Hoře Athos (z toho 42 jako poslušník), daleko od světa, chudý podle kritérií tohoto světa, ale bohatý v Bohu, obdařen nadpřirozenými dary Ducha Svatého, které získal.

Vždy byl a také zůstal „blahodatí obdařeným“ poslušníkem.

Pokračovat ve čtení →