Aktualita ke dvojí archijerejské návštěvě v naší farnosti

Stražme svou duši, aby se v ní usídlila Boží láska…

V den svátku Kazaňské ikony Matky Boží zavítala do našeho chrámu vzácná návštěva z Ruské pravoslavné církve v zahraničí (RPCZ). Arcibiskup Medonský a biskup Západoevropské eparchie RPCZ, vladyka Michail (Donskov), přijal pozvání vladyky Olomoucko-brněnského Simeona a Šumperského Izaiáše, aby společně s námi sdílel radost při příležitosti 80. výročí posvěcení olomouckého katedrálního chrámu, kde sloužil již v sobotu při hlavních oslavách.

V horký nedělní den, zalitý sluncem už od prvních veršů jitřní bohoslužby, se náš brněnský chrám, nehledě na letní období dovolených, zaplnil zástupem věřících. Před začátkem svaté liturgie dorazili oba arcibiskupové, které jsme uvítali za zvuku zvonů tradičně chlebem a solí a pugétem květin, jež vladykům předali naši nejmenší.Pokračovat ve čtení →

V pozemské kráse ukázala jsi krásu nebeskou…

Velká sestra milosrdenství a následovnice odkazu svatých Marty a Marie

Místo úvodu

Dne 18. července 1918, jen jeden den po popravě Mikuláše II., cara celého Ruska, a jeho rodiny, byla velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna (zvaná též „Ella“) věku 53 let spolu s dalšími svými druhy krutě popravena bolševiky. Jednalo se o tyto muže a ženu, kteří byli spolu s velkokněžnou Jelizavetou zabiti: Romanovce a knížete Sergeje Michailoviče (59 let), knížete Jana Konstantinoviče (věk 32), knížete Konstantina Konstantinoviče (věk 28), knížete Igora Konstantinoviče (24 let) a knížete Vladimíra Pavloviče Paleje (21 let), Varvaru Alexejevnu Jakovljevu, mnišku z Domu milosrdenství, a konečně také Fjodora Semjonoviče Remeze, tajemníka velkovévody Sergeje Michailoviče.

Podrobnější „Život“ svaté Jelizavety velmi dobře zpracoval a o některé cenné podrobnosti doplnil o. Marek Malík.Pokračovat ve čtení →

„K tomuto kroku jsem se rozhodla pouze z hluboké víry…“ (Sv. Jelizaveta)

Svatá myronosice 20. století

Velkokněžnu Jelizavetu Fjodorovnu můžeme právem nazvat svatou myronosicí
20. století. Neboť podobně jako novozákonní ženy myronosice přišly s vonnými mastmi pomazat tělo Pána Ježíše Krista a byly mezi prvními, jež hlásaly jeho Vzkříšení, stejně tak i svatá Jelizaveta po celý svůj život ošetřovala nemocné, starala se o sirotky a rozdávala almužnu chudým. Svým životem a láskyplnými skutky neustále šířila Kristovo učení. „Odpouštěj svým nepřátelům a buď všem sluhou,“ bylo její životní zásadou, jíž se plně oddala a jíž se po celý život řídila.

Úryvek níže uvedeného článku, jehož autorkou je Mgr. Taťána Fejsaková, byl zveřejněn před lety a napsán pro tehdy vycházející Brněnský pravoslavný věstník „Dobrý pastýř“ (č. 14, roč. 2006).Pokračovat ve čtení →

Ze vzpomínek a zápisků členů carské rodiny o věcech prostých…

Zápisky svatého careviče Alexeje

Z „Deníku“ careviče Alexeje:

“18. srpna [1916]. Absolvoval jsem dvě lekce vyučování. Napsal jsem matce (dopis). Měl jsem snídani ve společnosti všech ve stanu. Dnes je velmi horko. Odpoledne jsem jel na projížďku kolem Dněpru. Před procházkou u pobřeží ke mně přiběhl Makarov, aby se se mnou ještě jednou rozloučil. Po večeři jsem si hrál na zahradě a pak šel dolů do města. Na večer přišla bouřka a propukla v hrozný liják. Sig (Gibbs) mně četl z knihy. Poté jsem studoval. Do postele jsem šel brzy.“Pokračovat ve čtení →

Tajemstvím opředený dopis sv. Serafíma Sárovského caru Mikulášovi…

Velké proroctví sv. Serafíma Sárovského a jeho dopis adresovaný carovi, který ho přijde uprostřed
letní Paschy oslavit

Svatý Serafím Sárovský prorokoval jasnými slovy o tragickém osudu, který Bůh předurčil pro cara, který bude přítomen v Sárově při „slavnosti víry“, až bude slavena „Pascha“ uprostřed léta (jednalo se o proroctví týkající se kanonizace sv. Serafíma Sárovského, k níž došlo v létě roku 1903 za přímé účasti cara Mikuláše II.).

Podle jeho proroctví, pokud by ruský lid činil pokání, Bůh by se nad ním ještě smiloval, ale nejprve by (Bůh) na čas umožnil vítězství „bezprávných mužů“ (tj. bolševiků): a car by byl svržen a zabit, aby ruský lid pochopil a uvědomil si, jaký život byl pod vládou cara, Božím pomazaným, a jaký pod vládou lidí, kteří pošlapali Boží zákon a zneuctili ho.

Svatý Serafím Sárovský napsal na základě Božího osvícení vlastnoruční dopis carovi, aby za ním přijel do Sárova a Divějeva. Tento dopis svěřil svému příteli Motovilovovi, který jej předal matce představené Marii, která ho následně a osobně předala caru Mikulášovi II. při jeho přítomnosti v Divějevu dne 20. července roku 1903, kam car přijel při příležitosti slavné kanonizace Sárovského divotvůrce.Pokračovat ve čtení →

Osud cara je také osudem Ruska

Proroctví ctihodného starce Anatolije Optinského Mladšího o osudu Ruska ve spojení
s carem Mikulášem II.

„Osud cara je také osudem Ruska. Jestliže se car raduje, raduje se také celá Rus. Je-li car zarmoucen, i celá Rus se rmoutí. Avšak podobně jako člověk s useknutou hlavou přestává být člověkem a stává se nevábně zapáchajícím umrlcem, podobně i Rusko bez svého cara se stane pouhou mrtvolou, která zapáchá.“

 

Zdroj: FB

„K žádné zemi nebyl osud tak krutý jako k Rusku.“ (Winston Churchill)

Svatí carští strastotěrpci a mučedníci:
car Mikuláš II., carevna Alexandra,
carevič Alexej, velkokněžny Olga, Taťána, Marie a Anastázie

(památka 4. / 17. července)

 Každý vladař může vládnout,
ale jen císař může zemřít za svůj národ.
(Svt. Basil Veliký)

 

Svatý car a strastotěrpec¹ Mikuláš (Nikolaj) II. se narodil 6. / 19. května roku 1868 v Carském Selu, v blízkosti Petrohradu. Poslední ruský car z rodu Romanovců byl nejstarším synem cara Alexandra III. a jeho manželky carevny Marie Fjodorovny. Mikuláš se už od dětství vyznačoval silnou zbožností a staral se o to, aby se v ctnostech podobal jak spravedlivému Jobu Mnohostrádajícímu, v den jehož svátku se narodil, tak i svatému Mikuláši Divotvorci, jehož jméno přijal ve svaté tajině křtu. Následník trůnu vyrostl v milosrdného a skromného člověka. Vzdělání syna se podle přání otce Alexandra III. vedlo přísně v ruském pravoslavném duchu. Učili jej, aby byl ušlechtilý, velkorysý, svědomitý, aby si pečlivě plnil své povinnosti a nedovoloval si stavět své zájmy nad zájmy ostatních lidí. Carevič Mikuláš věnoval mnoho času knihám, měl dobrou paměť a byl nadaným žákem; kromě ruského jazyka ovládal ještě čtyři další: anglický, francouzský, německý a dánský.Pokračovat ve čtení →