Svaté ostatky vždy byly a jsou pro křesťany „ctěnější nad drahé kameny a dražší nad zlato“

O úctě ke svatým a jejich tělesným ostatkům

„Moščevik“ (schrána se svatými ostatky) darovaná chrámu sv. Václava

Náš chrám získal jeden velký a nedocenitelný dar, kterým jsou částečky ostatků svatých nových mučedníků a vyznavačů ruských z počátku 20. století, kdy po Říjnovém převratu roku 1917 započalo pronásledování věřících, mnichů, představitelů Církve a také samotných carských mučedníků za jejich víru. Nastala tehdy situace srovnatelná s počátky šíření Evangelia v prvních stoletích našeho letopočtu, tedy při zrodu a sílení Kristovy Církve. V Rusku a v dalších komunistických zemích byl nicméně rozsah tohoto pronásledování ještě intenzivnější.

Při této vzácné příležitosti je v každém ohledu dobré a duchovně užitečné si připomenout význam úcty ke křesťanským mučedníkům a svatým, resp. k jejich svatým ostatkům, která je v Církvi zachovávána od jejího počátku a nadále předávána dalším generacím.Pokračovat ve čtení →

Vše ostatní je druhořadé, jen druhořadé

Starec Efrem Filothejský-Arizonský

Vše ostatní je druhořadé, jen druhořadé…

Vše ostatní je druhořadé, jen druhořadé.

To, co je nejpřednější, je jméno našeho Krista, a já jsem nyní, po těch mnoha prožitých letech, zjistil a přesvědčil se, že jedině láskou může být získán nějaký člověk.

Můj život byl plný námahy a bolesti, v době velké chudoby, když zde byli Němci, pak v době okupace, kdy byl hlad, ale také v mnohých zkouškách a pokušeních a zármutcích při mém pobytu v monastýru.

Velký zápas.

Jedině síla jména našeho Krista a naší Panagie mne udržela nad vodou.

Kdo neopakuje každý den Kristovo jméno a jméno naší Panagie, není křesťan.

Zdroj: Apanta Orthodoxias

Když vidíme v očích našeho Pána zármutek nad naším životem

Duchovní píseň

 

Když je Kristus zarmoucen

Byl jednou jeden člověk, řekli bychom věřící,

který se zahleděl na ikonu Krista, byť byl trochu skeptický.

A v očích Krista spatřil stížnost,

pro nesoulad, který panoval v životě křesťana.

(A pak slyšel, jak k němu někdo promlouvá)

 

Říkáš mi učitel, ale mé rady si k srdci nebereš,

Říkáš mi, že jsem milosrdný, ale mně samému nedůvěřuješ.

Říkáš mi světlo, ale na mě se nedíváš.

Říkáš mi, že jsem cesta, ale po mne nekráčíš.

Říkáš mi, že jsem krásný, ale mě nemiluješ.

Říkáš mi, že jsem život, ale po mě netoužíš.

 

Vlož mě tedy ve svém životě důsledně do své duše,

staň se mým pravým dítětem a poslouchej mě dobře.

 

Pokud se slova mění v mýty a skutky ve výmluvy,

Pak je to tím, co tě ode mne odvádí, a láska má pak zabolí.

(A tehdy se v nitru onoho člověka cosi pohnulo a on pravil:)

 

Budu tě nazývat svým učitelem a tvé rady přijímat.

Budu tě nazývat milosrdným a s důvěrou se tobě svěřovat.

Budu tě nazývat cestou a budu po tobě kráčet.

A tehdy se staneš mým životem, po němž budu toužit.

 

Zdroj: Το παράπονο του Χριστού

Všechno nasvědčuje tomu, že svatý starec Paisij se zjevil v době požáru v Athénách!

Požár v Mati a zjevení svatého Paisije Svatohorce

(Athény, Řecko)

Publikováno: 9. září 2018

Bylo to právě ve chvíli, když 23. července ničivý požár završil svou katastrofickou fázi ve dvou zasažených oblastech Athén (Néo Voutza a Máti), přibližně v 7 hod večer, a začal se šířit na severovýchod na Agios Andreas (kde byly v té době dětské tábory z Athén) a dále jihozápadně k Rafině.

Ti, kteří se nacházeli v přístavu Rafina (kteří unikli před ohněm útěkem, včetně mého bratra), zaslechli, jak zní zvony v kapli svatého Mikuláše, která se nachází na kopci těsně nad přístavem. Plameny v té chvíli už ohrožovaly i samotnou kapli. Někteří vyšli na kopec, aby zjistili, zda není třeba někomu pomoci.

Mezi nimi byla také jedna žena, která se přiblížila k lavičce na nádvoří u chrámu, hned u nedaleké zdi nad převisem, kde vzplanul oheň. Tato žena zahlédla nějakého muže, nosícího duchovenský oděv (černou řízu), který seděl na lavičce uprostřed dýmu a jehož obličej byl zahleděn směrem k plamenům.Pokračovat ve čtení →

Osiřelé děti…

Ctihodný Porfýrios Kavsokalyvitský

Osiřelé děti…

Často se stává, že ve škole jsou nějaké osiřelé děti. To je docela složitá věc: být sirotkem. Každý, kdo přišel o své rodiče, když byl ještě malý, byl pak v životě nešťastný. Pokud však získal duchovní rodiče: Krista a Pannu Marii, stal se svatým.

Zdroj: Pemptousia.gr

Není to tak, jak se někteří mylně domnívají…

Igumen Efrem Vatopedský

Není to tak, jak se někteří mylně domnívají…

Osvícení, které člověk přijímá během trvalého společenství a sjednocení s Kristem, není výsledkem nějakého rozumového uvažování, jak se někteří mylně domnívají, ale má charakter ontologický a hypostázní. Stává se totiž „v osobě Ježíše Krista“.

Zdroj: Pemptousia.gr