Pochvalné slovo na počest svatého velkomučedníka Dimitria Soluňského

Svatý velkomučedník
Dimitrios Soluňský, Myrotočivý

Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského

V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru sv. Řehoře
na Svaté Hoře Athos

Slovo úvodem

Řecké město Soluň patřilo po rozdělení Římské říše k největším východořímským městům. V době po přelomu letopočtu tu existovala početná židovská komunita a začali se tu objevovat i první křesťané. Při své misii zde svatý apoštol Pavel založil první církevní obec, avšak zanedlouho musel město opustit, právě kvůli rozepřím s početnou židovskou komunitou. V roce 306 přijala Soluň svého patrona, svatého velkomučedníka Dimitria Myrotočivého. A od té doby je město zasvěceno právě tomuto velkému světci, který nad jeho obyvateli drží svůj ochranný štít a činí z Boží milosti nespočetné zázraky.Pokračovat ve čtení →

Příslušnost k Církvi bez porozumění učení Církve a bez jeho přijetí pro náš život prostě nestačí…

Spasitelná ohrada Církve

Úkolem Církve je pomoci nám uvědomit si
naše věčné povolání

Důstojný igumen Tryfon je představeným kláštera Všemilostivého Spasitele na Vashonově ostrově ve Washingtonu. Tento mužský klášter Ruské pravoslavné církve v zahraničí se nachází v srdci krásného lesa obklopeného Sališským mořem.

Úkolem Církve je hledat ztracené ovce a přivádět je do jejího stáda; do její „spasitelné ohrady“, ve které musíme najít způsoby, jak vědomě pracovat na naší spáse s pomocí druhých. Novým posláním Církve je vyjít ven, do společnosti, a najít v ní ty, kteří jsou ztraceni. Mnoho lidí, kteří byli dříve pravoslavnými, ale nikdy se osobně nezavázali, že zůstanou v Církvi a budou silní ve své víře, jsou dnes venku a čekají na to, aby je někdo vyhledal. A ti, kdo byli ztraceni pro Církev, dokazují nyní jasnou skutečnost, že nestačí praktikovat vnější formy nebo vědět, jak by se věci měly dělat, ale že je třeba znát hlubší význam toho, proč děláme to, co děláme, a proč věříme tomu, čemu věříme.Pokračovat ve čtení →

A proto se Boží lid vždy s takovou nadějí a láskou modlí před ikonou Matky Boží „Všech zarmoucených radost“…

Přesvatá Bohorodice, pros Boha za nás zarmoucené a přines naším srdcím nebeskou radost!

Dnes si připomínáme svátek ikony Přesvaté Bohorodice
„Všech zarmoucených radost“

(6.11./24.10.)

Každý z nás pociťuje na své životní cestě bolesti, nemoci a soužení.

A proto se Boží lid vždy s takovou nadějí a láskou modlí před ikonou Matky Boží „Všech zarmoucených radost“.

Když je naše víra hodná jejího modlitebního zastání a přímluvy za nás, Matka Boží nikdy nebude váhat a poskytne nám svou útěchu a podporu ve všech životních těžkostech.

(+) Patriarcha Alexij II.

Zdroj: Orthodox Gladness

Ikona je dílem Monastýru svaté Jelizavety v Minsku.

Záchrana carské rodiny u Charkova v roce 1888 byla v tradici Církve od počátku interpretována jako zázrak…

ZÁZRAČNÁ ZÁCHRANA CARSKÉ RODINY
NEDALEKO CHARKOVA

Dne 29. (17) října 1888 došlo k velké nehodě a zřícení carského vlaku v oblasti Borki poblíž Charkova (v kraji Zmiev).

Přes četné lidské ztráty a vážná poškození kolejových vozidel, včetně carského vagónu, car Alexandr III. ani jeho rodinní příslušníci zraněni nebyli. Záchrana carské rodiny byla v oficiálním tisku a v tradici Církve od počátku interpretována jako zázrak, a na místě havárie byl později vybudován chrám a pamětní komplex.

K nehodě došlo 29. října 1888 ve 14 hodin 14 minut na 295. kilometru dlouhé trati „Kursk – Charkov – Azov“ na jih od Charkova. Carská rodina cestovala z Krymu do Petrohradu.Pokračovat ve čtení →

Pokud Pán uvidí, že se opravdu modlíš ze srdce, splní tvou touhu bez dalších okolků…

Svatý Jan Kronštadtský (+1909)

Pokud chcete napravit někoho z jeho hříchů, nemyslete si, že ho můžete napravit vlastní silou.

Modlete se však k Bohu, „znalci srdce a ledví (člověka)“ (srov. 1 Par 28,9 a Ž 7,10) z celé své duše, aby sám Bůh osvítil srdce toho člověka.

Pokud Pán uvidí, že se opravdu modlíš ze srdce, splní tvou touhu bez dalších okolků.

A ty, když uvidíš, jak se tvá touha naplňuje božskou milostí, pak zvoláš, že tato podivuhodná proměna nebyla dílem tvým, ale „pravice Nejvyššího“ (srov. Žalm 118,16).

Zdroj: https://www.sostis.gr/blog/item/1618-i-alithini-proseuxi-a-agiou-iwannou-krostandis

Metropolita Athanásios Lemesský odpovídá na otázky budoucích duchovních v Rusku…

„Domnívám se, že bude plně stačit, jestliže budeme kázat pravé Boží slovo a sami budeme skutečně opravdoví lidé.“

Metropolita Athanásios Lemesský na společné fotografii se svatým starcem Paisijem Svatohorcem jako Protepistátis (Posvátného Kinotu Svaté Hory Athos, 1991-1992)

„Kněz je lékařem, nikoli mágem.“

Před pěti lety navštívil metropolita lemesský Athanásios Sretěnský klášter a představil zde svou první knihu „Otevřené srdce Církve“. Během svého pobytu v Rusku se vladyka setkal s bratry kláštera a studenty místního Sretěnského teologického semináře.

Portál Pravoslavie.ru nabídl svým čtenářům výběr odpovědí metropolity na otázky seminaristů o tématech, které se tak či onak dotýkají nás všech.

Vladyka Athanásios hovořil také o tom, proč člověk potřebuje „velký půst“ před samotnou modlitbou, jak jsme svobodní v našem poslušenství vůči našemu zpovědníkovi, jaký je účel a smysl manželství, čeho by měl budoucí mnich zanechat, za jakých podmínek je mlčení špatná věc, a kdy je naopak třeba „nemlčet“ a promluvit o věcech otevřeně a nebojácně.Pokračovat ve čtení →

Když dáváte bez lásky, urážíte, hanobíte toho druhého…

Pravoslavná křesťanská láska

Ctihodný starec Efrém otevírá náš duchovní zrak při učení o pravém milosrdenství

Kořen milosrdenství (almužny) leží v srdci. Začíná u srdce a končí v naší dlani.

Milosrdenství se zahřívá, když existuje oheň lásky. Milosrdenství bez lásky je chladné a nesnesitelné. Je to mrtvé tělo bez slunce a světla. Je jako květina bez krásy a vůně.

Když dáváte bez lásky, urážíte, hanobíte toho druhého. Neboť jakou hodnotu může mít nejkrásnější a nejdražší dar, když je nabízen bez úsměvu?

Ježíš po nás vyžadoval velkou pozornost k praktické realizaci milosrdenství.

Odsoudil jakoukoli okázalou a pyšnou almužnu. A podobně nás v tomto smyslu poučují i naši svatí!

Lidstvo dnes potřebuje skutečnou křesťanskou a pravoslavně opravdovou lásku.

Nemilujeme správně, protože kdybychom to činili, naše skutky by to prokazovaly.

Naše skutky svědčí o tom, jaký je náš život a jaké jsou naše myšlenky.

Připravil a přeložil MD.

Zdroj: Αγιορείτες Πατέρες

Neboť jediný pohled s vírou na ně, jako na živé a ty, kteří jsou nám blízcí, nás zachraňuje před krutými zármutky…

Svatý Jan Kronštadtský

O modlitbě

Pokud by se vás někdo zeptal, proč se modlíte k bezduchým ikonám, jaký zisk z nich plyne, řekněte, že z našich ikon čerpáme nesrovnatelně větší zisk než od těch nejlaskavějších a nejlidumilnějších žijících osob.

Řekněte, že od ikon nám vždy přichází požehnaná moc a pomoc naší duši, které nás chrání před hříchy, bolestmi a nemocemi; zvláště od ikon Spasitele a Matky Boží; neboť jediný pohled s vírou na ně, jako na živé a ty, kteří jsou nám blízcí, nás zachraňuje před krutými zármutky, vášněmi a duchovní temnotou.

A jelikož po doteku Spasitelova oděvu a oděvů a roušek svatých Apoštolů lidé nabývali zdraví, mnohem mocněji nyní působí obrazy Spasitele a Matky Boží, takže mohou uzdravit věřící a zbavit je každého utrpení v souladu s jejich vírou v Pána a v Jeho svatou Matku.

Zdroj: Orthodox Gladness

Božská radost přichází s dáváním!

Starec Paisij Svatohorec o radosti z dávání

Starče, raduješ se, když miluješ?

– Ne, řekl jsi to obráceně!

– Když miluješ, tak se raduješ. A když láska roste, pak člověk prosí o radost nikoli pro sebe, ale chce, aby se radovali ostatní.

– To znamená, starče, že radost vychází odněkud, zatímco láska existuje sama o sobě?

– Tak to je; láska existuje sama o sobě, zatímco radost pramení z lásky.

Když dáte lásku, pak přijde radost. Člověk dává lásku a přijímá radost; to znamená, že je odměněn radostí, kterou cítí.Pokračovat ve čtení →