Osobnost svatého novomučedníka Kosmy Etolského a jeho odkaz dnešnímu člověku

Svatý apoštolům rovný Kosma Etolský
(24. srpna / 6. září)

(1714-1779)

Předmluva

Dnes již více než 300 leté výročí od narození svatého novomučedníka Kosmy Etolského s sebou přináší vskutku cennou příležitost zamyslet se nejen nad osobností tohoto velkého světce Pravoslavné církve, ale rovněž přiblížit se ke zcela reálným a dosud stále živým obrazům z jeho života, k poučením o praktických aspektech víry, k jeho proroctvím a zázrakům.

Níže uvedené řádky a odkazy o sv. Kosmovi nepostihují zdaleka všechny tyto aspekty (tj. ani zázraky ani proroctví) z jeho mnohostranné osobnosti a díla, ale spíše jen uvádějí do problematiky; dotýkají se některých zásadních faktů ze života a misijního působení sv. Kosmy Etolského a podávají základní obraz doby, v níž sv. Kosma žil.

Smyslem tohoto příspěvku je spíše probudit zájem každého křesťana o dílo své spásy; a toho, kdo vědomě touží „znásobit svoji hřivnu od Hospodina“, toho pak vybízí k uvědomělé práci pro blaho svého bližního. Neboť sám Pán Ježíš Kristus praví: „Větší lásky nemá žádný, než kdo duši svou položí za své přátele.“ (Jn 15,13) Rovněž sv. apoštol Pavel vybízí Galatské věřící, aby „nesli břemena druhých“, neboť tak „naplní zákon Kristův“ (viz Gal 6,2).

Jaká břemena musel na svých bedrech nést a jaká protivenství vytrpět sv. Kosma? Nespočetná, nesmírně obtížná a jistě i nebezpečná. Ve všem jej ale posiloval sám Kristus. Sv. Kosmu lze proto bez nadsázky, po vzoru Spasitele, nazvat „rozsévačem“, rozsévačem Ducha, neboť i on rozséval věci duchovní (srov. Gal 6,8), a z těchto duchovních věcí, z duchovního hodnot, pro něž se namáhal a obětoval, z nich pak žil, ba žije dál dodnes – v nebeském Království, které získal skrze Boží blahodať. Slovy apoštola Pavla, opět se obracejícího ke křesťanům z Galatské církevní obce, uzavíráme toto uvozující slovo a máme naději, že příklady ze života sv. Kosmy pomohou každému z nás v jeho osobním duchovním zápasu za zachování „víry, naděje a lásky“: „A tak tedy, pokud čas máme, čiňme dobré všechněm, zvláště pak domácím víry.“ (Gal 6, 10)

Život a dílo svatého Kosmy

Svatý Kosma Etolský, původním jménem Konstantinos, se narodil roku 1714 v Etoloakarnanii, v obci zvané Megalo Dendro. V mládí odešel na Svatou Horu Athos, kde nejprve studoval na věhlasné athosské škole Athoniáda pod vedením věhlasných filozofů a teologů: Panagiota Palamy, Nikolaa Tsartsouliho z Metsova či Eugenia Voulgarise a dalších učitelů askeze, a kde později přijal mnišství v monastýru Filotheou. Po několikaletém pobytu na Svaté Hoře Athos se svatý Kosma vydal do Konstantinopole, kde tehdejšího patriarchy Serafima II. požádal o svolení se svým misijním působením v tehdejším Řecku, které bylo pod nadvládou Turků. Po celý zbytek života pak kázal, poučoval, zakládal školy a nabádal řecký lid k návratu a obnově víry svých otců. Zemřel mučednicky r. 1779 v obci Kolikontasi v Severním Epiru (dnešní Albánii) a svým dílem se zapsal nesmazatelně do podvědomí svého národa jako velký osvětitel a novomučedník. Díky své mnohostranné misijní aktivitě inspiroval nespočet lidí a svou svatostí se přičinil o konečný úspěch řeckého osvobozeneckého hnutí.

Důvody pro odchod z monastýru pokání

Svatý Kosma Etolský velmi pečlivě četl a studoval Svaté Písmo, v němž, jak sám uvádí, „objevil různé významy, jež jsou ve skutečnosti drahocennými perlami, diamanty, poklady, bohatstvím, radostí, ale i potěšením a životem věčným“. Kromě jiného sv. Kosma v Evangeliu nalezl taková slova, kde Kristus říká, „že žádný křesťan, ať muž či žena, se nesmí starat – v souladu s tím, co sám (Pán) říká – pouze o svou vlastní spásu, ale musí se starat též o to, jak by mohl zachránit i své bratry“9. Svaté Písmo podává mnoho příkladů, v souladu s nimiž je každý člověk (a věřící člověk obecně) nabádán k péči a starostlivosti o spásu toho druhého (tedy o neustálý akt filantropie): „Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.“ (1Kor 10,24) či „Nehledejte jeden každý svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.“ (Fl 2,4)

Svatý Kosma také nikdy nezapomínal na skutečnost, že on sám je především a v prvé řadě mnichem a že opustil mnišský život a sám se stal „anathemou“ (prokletým), aby mohl pomoci svému zotročenému národu v jeho obrodě. Hluboko v jeho nitru však plál prorocký plamen, jenž mu nedovolal oddychovat, aniž by přitom neuskutečňoval nějakou obětavou činnost.

Existují určité parafráze z jeho poučení, v nichž se sv. Kosma zmiňuje o svých důvodech, kterého ho vedly k odchodu z „pustiny“ (tím je myšlen jeho mnišský život na Sv. Hoře Athos) se svým svébytným a spasitelným prostředím pro asketický zápas, a proč se vlastně vrátil zpět do „světa“.

Poslechněme si, jak sám hovoří o svém přesvědčení stát se misionářem, zakoušeje přitom vnitřní pocity viny, že se zpronevěřil svému původnímu ideálu. „Chcete snad říci: ‘Vždyť jsi mnich, tak proč přicházíš zpět do světa?’ A já, drazí bratři, máte pravdu, nepostupuji v tomto smyslu zcela správně, protože však náš národ upadl do nevzdělanosti, řekl jsem si: ‘Nechť zatratí Kristus mě jediného, jednu ovci, aby mohl získat ostatní. Možná, že Boží milosrdenství a Vaše modlitba spasí i mě.’“

Jelikož je nám život sv. Kosmy poměrně dobře znám, a zejména pak jeho mučednický konec, nemůžeme nepostřehnout, že Bůh sv. Kosmu spasil svým zvláštním a nepochopitelným způsobem, ačkoli Kosma přijal mučednický věnec víry (tj. vítězství nad hříchem, smrtí a ďáblem).

Ti, kteří pobývali v jeho blízkosti, nacházeli nejen spásu, ale též poznání, vzdělanost, naději a víru v život podle Krista. Bůh, který je podivuhodný ve svých svatých, přijal sv. Kosmu a jeho mučednickou oběť podobně, jako kdysi přijal i spravedlivého Lazara (viz Lk 16,20) a oslavil jej ve své Církvi. Svatý Kosma se už proto neohlížel zpět ke svému monastýru, k příbytku svého počátečního pokání a odchodu z tohoto světa, ale měl pak již navždy na mysli jen svou velkou duchovní zodpovědnost na poli misijním.

V jiném svém učení srovnává svou horlivost k vyučování s tím, co charakterizovalo život a prorocké dílo svatého proroka Eliáše. Hovoří o tom, že by se nemohl ospravedlnit z toho, „kdyby nepomohl těm, kteří byli v nouzi, ať již mnichům nebo těm, kteří jako laici přicházeli do jeho blízkosti a projevovali zbožnou svědomitost a touhu po poznání“.

Praktická poučení pro život

Svatý Kosma vždy velmi zřetelně poukazoval na praktické uplatňování evangelních ctností v životě každého křesťana, kromě jiného i na příkladu tohoto poučení: „Bratři moji, láska má dvě vlastnosti, dvě charismata (dary): jedno posiluje člověka ke konání dobra, a to druhé ho oslabuje ke konání zla. Mám jeden chléb, který mohu sníst, a také nápoj, abych se napil, ale ty nemáš nic. Láska mi říká: Nesněz to sám, ale dej svému bratrovi. Mám oblečení, ale ty nemáš žádné. Láska mi říká: Dej ho svému bratrovi. Otevírám ústa, abych (někoho) odsoudil, abych zalhal, láska mi však umrtvuje ústa, zacpává je. Vztahuji svou roku, abych se zmocnil tvých věcí, láska mne však brání, abych to učinil. Viděli jste, bratři, jaké dary (charismata) má láska?“

Sv. Nikodém Svatohorec v této souvislosti poznamenává, že sv. Kosma díky své obětavé a Kristu zasvěcené práci zasadil do srdcí některých již v té době zpustlých křesťanů „semeno Božího slova“, takže ve spolupráci s Boží milostí (rozuměj blahodatí, pozn.) se z nemoudrých stávali milosrdní, z neuctivých lidé zbožní, a všichni se utíkali ke svatým bohoslužbám, a všechny hříšné přivedl (sv. Kosma) k velkému pokání, takže mnozí začali už ve své době říkat, „že se jim zjevil (sv. Kosma) jako nový Apoštol“.

Hlavní misijní úkoly

Zakládání škol jako nástroj ke znovuobnovení řecké národní identity

Hlavním úkolem svatého Kosmy bylo „osvícení“ všech.

Také proto sv. Kosma kromě všeobecných škol zakládal rovněž školy církevní, kde se vyučovala převážně „pravoslavná zbožnost“, vždyť jeho cílem bylo napomoci jak rozvoji vzdělanosti, tak rovněž povznesení národní svébytnosti, která skomírala mimo jiné i kvůli nedostatku oddaných misionářů a učitelů, nehledě na všudypřítomné nedostatky ekonomické povahy. Mnoho z takto založených škol přitom fungovalo ještě mnoho desetiletí po smrti sv. Kosmy. A vyučování v těchto školách probíhalo vždy bezplatně.

Ve školách, které sv. Kosma zakládal, ať již osobně či prostřednictvím svých následovatelů a učedníků, nebyla přitom vyučována pouze běžná světská moudrost, ale smyslem výuky bylo dosáhnout a rozvinout dětskou osobnost k její plnosti, předat jí plnohodnotné vzdělání, duševní i duchovní, a zejména pak křesťanskou mravnost. Prof. Georgios Euthymios je přesvědčen, že ti, kteří těmito školami prošli a sami se stali vyučujícími, přinesli pak díky tomuto svébytnému systému „stonásobný užitek“.

Jak již bylo řečeno výše, svatý Kosmas po všech místech, kudy procházel, zakládal školy, což spolu s jeho vlastním vyučováním a kázáním přispělo ke zvýšení úrovně řecké vzdělanosti; zakládané školy, a bylo jich více než 1500, zahrnovaly jak první, obecný stupeň, tak středoškolský. Tyto školy byly zakládány jak ve městech, tak na vesnicích, „aby je děti mohly navštěvovat a učit se „posvátným písmenům“ (τα ιερά γράμματα)“. Vždyť podle přesvědčení sv. Kosmy měla existence školy daleko větší význam než přítomnost vody či řeky… Následování ctnostného života a prohloubení zbožnosti mělo samo o sobě význam největší.

Pro blaho a osvícení svých spolukrajanů se sv. Kosma, zřeknuvše se všeho, co měl, vypravil na dlouhou a únavnou, a často i nebezpečnou cestu napříč Balkánským poloostrovem: „A nyní, z Boží milosti našeho Pána Ježíše Krista, nevlastním ani košili, ani tašku, ani dům, ani druhou (mnišskou) řízu kromě té, kterou mám na sobě“. Sám sv. Kosma se stal příkladem sebe obětující se lásky k bližnímu, o níž sám vypráví ve svých poučeních, a vyzýval své krajany, aby ho v tom následovali: „Moje práce – je vaší prací, prací pro naši víru a národ.“ Vlastním příkladem sv. Kosma zdůrazňoval, že: pro spásu vlasti je nezbytná krvavá a odříkavá práce, jíž není cizí duch sebeobětování a správného chápání vážnosti národního obrození. „Jestliže ses stal mnichem – pak musíš zápasit, aby ses stal světlem a příkladem pro věřící (laiky)“, – tato slova Nikodéma Svatohorce plně odrážejí princip, na němž osvětitelé uvnitř tradicionalistického hnutí zakládali svou aktivitu.

Nejinak tomu bylo u světitele Makária Korintského, který proto, aby mohl získat určité finanční prostředky pro publikaci svých knih, žil dlouhé měsíce v hustě osídleném velkoměstě – Smyrně. Trpěl velkým materiálním nedostatkem, s námahou získával prostředky ke své obživě, byl dokonce nucen přerušit své běžné asketické podmínky a ponořit se do spletitého života obrovského velkoměsta. Pracovní nasazení Nikodéma Svatohorce také učinilo na mnohé jeho současníky nezapomenutelný dojem. Bezesné noci strávené v knihovnách nakonec zcela podlomily jeho zdraví. V posledních letech svého života trpěl mučivou nemocí, bez ohledu na ni však pokračoval ve své archivářské práci a publikaci svých děl. Plodná vydavatelská činnost Athanásia Parosského byla rovněž podmíněna jeho mimořádným úsilím a opomínáním svých vlastních zájmů, kterým muselo vše ostatní ustoupit. To však nakonec vedlo k počátečnímu impulsu, který zaktivizoval řecké osvobozenecké hnutí.

Hlavní zaměření teologických kázání sv. Kosmy

Svatý Kosma sám učil prostým, ale procítěným způsobem, a stejně tak i kázal: jasně a srozumitelně, ponejvíce o Svaté Trojici, o Kristu, o Panagii (Panně Marii), o svatých, o Kristu, o ďáblu, o Církvi, ale např. též o uctívání Boha, o svatbě, o pokání, o zpovědi, o božské liturgii a o kněžství, nezapomínaje ani na poslední (eschatologické) věci člověka. Těmito kázáními a slovy působil sv. Kosma tak mocně na přítomný lid, že se většina jeho spoluobčanů stávala vysoce uvědomělými křesťany, začínajícími si vážit pokladu své víry, takže byli jako národ schopni rozlišovat mezi dobrem a zlem a bránit se rovněž vlivu cizorodé islamizace. Obzvlášť intenzivně a explicitně hovoří svatý misionář Kosma, jsouce doslova pohnut a veden božským zápalem, o tom, aby křesťané prožívali a dosahovali křesťanské ctnosti, které představují plody Ducha Svatého (viz Gal 5,22). Nejčastěji v této souvislosti vyučuje prostý lid a káže na téma lásky, pokory, víry, naděje, trpělivosti, zdrženlivosti a úcty k druhému člověku.

Sv. Kosma nevynechal ani jednu příležitost k tomu, aby křesťany nevybídl k zachovávání nedotknutelnosti neděle jako dne svátečního, a s tím spojoval i své napomenutí k duchovnímu životu, modlitbě, zachovávání půstu, účasti na bohoslužebném životě, jedním slovem, aby lidé stáli pevně ve víře a vyhýbali se každému setkání s herezí, ale rovněž s magií a pověrami. Ve svých kázáních se na svou dobu zcela revolučně zmiňuje také o rovnosti pohlaví, muže a ženy, ale nezapomíná ani na sociální a duchovní zázemí rodiny, nevyjímaje vztahy dětí a rodičů, výchovu dětí a upřímnou sociální solidárnost. Užívání bohatství v souladu s Kristovými přikázáními se stává hybnou silou, která dodává jeho kazatelskému poslání praktický impulz přetavený mimo jiné i do ekonomické samostatnosti, díky níž mohl obdarovat místní občany stovkami a tisíci užitečných věcí a nástrojů, jakými byli např. šátky pro ženy, modlitební křížky, ale i baptistéria ke křtu malých dětí, jichž se v té době v mnoha oblastech nedostávalo.

Doslov

Nejkrásnější jsou dodnes tradovaná vyprávění o svatém a bohulibém asketovi Kosmovi, které se dochovaly mezi prostým lidem. Tu najdeme vesnici, která nese jeho jméno (např. Kosmati), jinde nalezneme jeho kapesníček či košili, kterou na místě ponechal a místní věřící si ji ponechali jako velkou „posvátnost“. Někdy sv. Kosma o daném místě prorokoval, a po desítkách i stech letech se jeho proroctví vyplnilo. Na většině místech, kudy procházel, lidé postavili svatý kříž právě na památku svatého „misionáře“ Kosmy. Takových křížů je dodnes po celém Řecku mnoho. Není většího misionáře, který by se více zasloužil a více duchovně přispěl řeckému národu v době jeho nejtěžších zkoušek než sv. Kosmy.

Kéž se svatý Kosma Etolský přimlouvá i za nás, dnešní pravoslavné křesťany, kteří ctíme jeho světlou památku, ale také za naše rodiny, náš národ, a z lásky ke Kristu, kterou ve svém srdci choval, nechť také nás osvítí svou moudrostí, osloví svou hlubokou a při tom prostou teologií a zasáhne svými kázáními jako blesk víry, který zasáhl srdce svatého apoštola Pavla na jeho cestě do Damašku.

Svatý a blažený otče Kosmo, svatý Kristův mučedníku, svatý a neúnavný napodobiteli Kristových ctností, svatý a nepřekonatelný apoštolům rovný, pros milostivého Boha o nás! 

Odkaz na publikaci (říjen 2014) PCO při chrámu sv. Václava:

http://pravoslavbrno.cz/wp-content/uploads/2018/02/Sv.-Kosma-Etolský-a-řečtí-osvětitelé.pdf

Život a dílo svatého Kosmy Etolského (dle příspěvku o. Marka Malíka):

 

Další užitečné odkazy:

https://www.facebook.com/groups/44307016564/permalink/10156630187311565/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.