Nezapomenutelní apoštolové-misionáři v Africe

Několik slov o řecké pravoslavné misii
ve Východním Kongu (Zairu)

    

Při příležitosti blížícího se 30. výročí tragického zesnutí misionáře Zairu Kosmy Grigoriatského

Svatý Jan Zlatoústý, jenž byl věrným napodobitelem Dobrého Pastýře Krista, se díky Boží blahodati, kterou získal, stal nepřekonatelným vzorem všech křesťanů. Málo už se ví o tom, že byl mimo jiné i velmi horlivým misionářem. Právě misijní činnost čili evangelizaci lidí a národů považoval totiž svatý arcibiskup Jan za vůbec nejvyšší pozemské dílo. „Nic na světě se nevyrovná duši,“ říkával, „ani celý svět, ani kdybys rozdal chudým tisíce, tak neučiníš nic tak vznešeného, jako když někdo přivede byť jen jedinou duši ke Kristu…“

Misijní činnost uvnitř každé místní pravoslavné církve je nutností a současně přirozeným projevem, založeným na Pánově přikázání, kterým pověřil už své apoštoly:

Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, dělejte učedníky ze všech národů; křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.“ (Mt 28,18-20)

Obecně lze říci, že misijní činnost a evangelizace podle Kristova vzoru zahrnuje celou řadu přístupů. Pokud se ovšem rozvíjí v zemích, které dosud nebyly osvíceny světlem Kristova zjevení, jde nepochybně o činnost velmi náročnou a nejistou. A probíhá-li navíc tato aktivita na africkém kontinentu, pak patří mezi zcela specifické formy evangelizace, s níž se dnes můžeme setkat. Ať již ale misie probíhá kdekoli, přece jen lze podle některých úspěšných misijních příkladů z doby minulé usuzovat o těch nejzákladnějších předpokladech a zcela nezbytných podmínkách, za nichž je třeba misii vést.

V blahé paměti zesnulý archimandrita Georgios Grigoriatský (Kapsanis, +2014) ze svatohorského monastýru sv. Řehoře, jenž měl praktické zkušenosti s pravoslavnou misií v africkém Kongu (dřívějším Zairu), napsal, že „prvořadou podmínkou je existence zapáleného muže Církve,“ jako např. svatého Jana Zlatoústého, „jenž by dokázal povzbuzovat, oduševňovat a naznačovat směr jak osobám, tak celému misijnímu dílu. Druhou významnou podmínkou je výborná organizovanost a ekonomická podpora tohoto díla. A konečně, třetí nezbytnou podmínkou je nalezení vhodných osob, zejména mnichů, a neustálé posilování a rozněcování horlivosti těchto osob.“ Archimandrita Georgios pevně věřil, že tyto podmínky jsou i dnes, v naší době, nezbytně nutné k tomu, aby byl dosažen příznivý úspěch všech misijních aktivit naší Církve…

Misijní činnost v rámci Řecké pravoslavné církve probíhá v současnosti na několika kontinentech; jedná se o desítky rozvojových zemí v Africe (Ghana, Zambie, Burundi, Rwanda, Kamerun, Východní Kongo (Zair)…, dále země Střední Ameriky (Kuba, Kostarika) či Jihovýchodní Asie (Tchajwan, Bali, Hong-Kong, Japonsko, Čína…), kde nyní působí řečtí misionáři, přičemž tento výčet není vyčerpávající.

Koordinační činnost misie zastřešuje v Řecku „Apoštolská diakonie“ a „Zahraniční misie“ Řecké pravoslavné církve. Pod vedením těchto subjektů vznikají různorodá Bratrstva a Sdružení, které misijní činnost dále podporují. Výsledky misijní osvětové činnosti v Řecku, ale také za jeho hranicemi, prezentují početná periodika, z nichž uveďme alespoň ty nejznámější: časopisy „Panta ta ethni“ (Všechny národy) a „Sv. Kosma Etolský“.

Co se týče misie konané na africkém kontinentu, veškeré aktivity Řecké pravoslavné církve se odvíjejí pod duchovním dohledem a s požehnáním Alexandrijského patriarchátu.

Otec Kosma Grigoriatský – misionář Zairu

V lednu roku 2019 uplyne již 30 let[1] od tragického zesnutí otce Kosmy Grigoriatského (+1989), světským jménem Jannise Aslanidise, zapáleného misionáře, horlivého následovníka Evangelia a osvětitele mnoha afrických křesťanů, kterým díky jeho nadlidskému úsilí a lásce k člověku zasvitlo nevečerní světlo nebeského Království.

Otec Kosma zahynul tragicky při automobilové nehodě na cestě z Lumbubashi do Likasi, resp. do Kolwezi, kde sídlila jeho misijní základna. Do Kolwezi však již nedorazil, místo toho završil svou poslední cestu k věčnosti, k jeho vytoužené „nebeské vlasti“.

Už jako malý chlapec se Jannis naučil základům zbožnosti zejména od svých rodičů, ctihodných Dimitria a Despiny Aslanidisových, tedy v rodině, která po generace zachovávala a žila v souladu s řeckou pravoslavnou tradicí posvátného Pontu. Jannis se narodil v rodině plně oddané Bohu, štědré, lidumilné a současně připravené sloužit „svému bližnímu“, soucítící s bolestí druhých a ve své podstatě naplněné zanícením pro misijní činnost.

První roky svého života a dospívání prožil Jannis ve starobylém byzantském městě Soluni, v němž stále ještě dýchá živoucí církevní tradice. Ještě v útlém mládí navštěvoval Katechetickou školu a po dobu více než deseti let se stal aktivním spolupracovníkem horlivého a pracovitého hierarchy Řecké pravoslavné církve – ctihodného metropolity florinského Augustina (Kantiotise). Církevní vzdělání pak doplnil na Teologické škole „Bratří Rizariů“ v Athénách.

Není až tak velkým překvapením, že mladý Jannis zachovával vždy velmi úzký vztah se Svatou Horou Athos a svatohorskými starci, které navštěvoval a přijímal od nich cenné rady pro svůj duchovní život. Byl vlastně jeden z prvních, kteří se osobně podíleli na stavbě nového chrámu sv. Nikodéma Svatohorce při Kelii „Skurteon“ v Karyes, kde světec před několika staletími zesnul.

Jannis, jenž byl ve své podstatě velmi dynamickou osobností, inspirující se horoucí láskou ke Kristu, se nikdy nespokojil s formálním křesťanským životem, ani se neomezil běžnými zvyklostmi a službou v Církvi. Toužil spíše po tom, aby mohl sám sebe plně zasvětit Bohu a svému bližnímu. Ve svých 18 letech přijal Boží výzvu a stal se spolupracovníkem zahraniční misie, které zůstal věrný až do své smrti.

V srpnu roku 1975, ve věku 33 let, odešel, byť stále ještě jako laik, do Zairu (nyní Demokratická republika Kongo), kde pod duchovním vedením otce Amfilochia Tsoukase postavil během 14 měsíců téměř 10 chrámů. Jannis měl velmi zdatný organismus a ovládal mnoho technických dovedností, jež mu pomáhaly při jeho misijní práci.

Otec jeromonach Kosma (Grigoriatský) při hromadném křtu dětí v Kongu

V prosinci roku 1977 odešel Jannis, plně rozhodnut o svém budoucím poslání, na Svatou Horu Athos, kde navštívil některé autoritativní starce, mezi nimiž i ctihodného starce Paisije Svatohorce, který jeho kroky nasměroval k monastýru sv. Řehoře, konkrétně za otcem archim. Georgiem Grigoriatským, který se stal po zbytek života jeho duchovním otcem. V monastýru sv. Řehoře zůstal Jannis krátkou dobu a nakonec zde byl i postřižen na mnicha se jménem Kosmas (podle sv. Kosmy Etolského)[2]. Poté, co si osvojil základní mnišské dovednosti a přijal za své asketický ideál svatohorských obyvatel, byl vysvěcen na jerodiakona a posléze i na jeromonacha (kněze). S požehnáním, vedením a neustálou podporou svého mateřského monastýru byl otec Kosma vyslán na misijní cestu do Afriky, kde ho čekal velký duchovní i misijní zápas, jakož i mnohé překážky.

K jeho hlavním cílům patřilo zejména budování nových chrámů, náročné katechetické dílo, neustálá kazatelská činnost vedená za účelem osvícení afrických bratří a jejich přijetí do Církve (o. Kosma během svého života pokřtil více než 15 000 Afričanů), dále organizace velké zemědělské usedlosti (statku) s více než 6 hektary půdy a chovem dobytka pro potřeby místních pravoslavných kněží, tisíců chudých obyvatel Zairu, místních vězňů, ale též mnoha jinoslavných nemocných, postižených leprou.

Kdo může vypovědět o nesmírném úsilí, strádání a nesčetných překážkách otce Kosmy během jeho mnohostranného misijního, pastýřského a společenského díla? Každé dva až tři roky přijížděl otec Kosma zpět do monastýru svého pokání na Svatou Horu Athos, kde nacházel duchovní obnovu, načerpával sílu, zpovídal se a doplňoval nedostatek vedení pro své obtížné zahraniční poslání.

V roce 1980 byl otec Kosma povýšen na duchovníka a později i na archimandritu z rukou metropolity Střední Afriky – vladyky Timothea. Pro otce Kosmu však tituly neměly velký smysl, neboť se zajímal především o spásu člověka a utvrzení svatého pravoslaví v Zairu.

Jeho hlavní snahou a prvořadým úkolem, jak jej sám o. Kosma chápal, bylo vzdělání a prohloubení znalostí afrických nově osvícených (pokřtěných) bratří ve smyslu pravoslavného liturgického života, k čemuž napomáhaly často sloužené bohoslužby a všenoční bdění, ale rovněž výuka byzantského zpěvu a svatohorského typikonu, který o. Kosma nadále ze všech sil zachovával, a jejich následné zdomácnění v životě africké pravoslavné komunity. Pro účely misie se o. Kosma v průběhu několika let naučil dokonale také místní řeč – svahilštinu, do níž překládal některé důležité církevní bohoslužebné texty.

Při svém posledním pobytu na Sv. Hoře sepsal o. Kosma hlavní body své misijní práce a své osobní zkušenosti s africkou misií; jde o velmi užitečnou knihu, vhodnou pro všechny následovatele na poli misijním. Kniha nese název: „Myšlenky o praktických aspektech misijní činnosti“ a byla poprvé otištěna v misijním periodiku „Zahraniční misie“ soluňského Bratrstva pravoslavné zahraniční misie, jež o. Kosmu po celou dobu jeho misie podporovala.

Při své účasti na jedné z konferencí otec Kosma ve své řeči pronesl prorocká slova, že nikdo nemůže nabídnout své pravdivé misijní dílo v Africe, jestliže se již předem nerozhodne, že zde jednou zanechá i své kosti…

V posledním roce svého života (r. 1989) stihl o. Kosma vykonat v Kolwezi ještě 350 křtů afrických občanů, z nichž 22 párů spojil i tajinou manželství. Otec Kosma hovořil v posledních dnech a týdnech před svým zesnutím právě o smrti a pokání. Bylo to snad všechno pouhou náhodou?

Pohřeb o. Kosmy Grigoriatského vykonal vladyka Timotheos, rovněž další z neúnavných pracovníků na poli evangelizace afrických obyvatel, za účasti místních věřících, zástupců zairské vlády a úřadů.

Po otci Chrysostomovi Papasarantopoulovi se tak otec Kosma stal druhým velkým novodobým misionářem v Africe. Jejich život a celoživotní oběť se jistě stane životem, spásou a nadějí pro mnohé.

Předčasná, nenadálá a téměř mučednická smrt o. Kosmy, jež přišla v okamžiku jednoho jeho misijního poslání, je z pohledu lidského chápání „zcela nepochopitelná“, jak kdysi pravil starec Georgios Grigoriatský. Podle skrytých a nepoznatelných Božích úradků „má však zcela jistě svůj vysoký a spasitelný význam“.

Pevně věříme, že na jeho přímluvy u Pána se i nadále posílí přítomnost pravoslaví v Africe a ještě více rozkvete Boží dílo na tomto černém kontinentu. Už dnes k naplnění tohoto poslání vede služba dalších pokračovatelů o. Kosmy, jimiž jsou o. Kyrill a o. Meletios Grigoriatští, rovněž mniši ze svatohorského monastýru sv. Řehoře, jakož i mnozí další laici a věřící doma v Řecku.

Kéž by život a dílo otce Kosmy zapůsobily na další generace pravoslavných věřících, z nichž by vzešli noví misionáři a přátelé pravoslavné misie, aby nadále zůstávalo svědectví naší víry živé až do Druhého příchodu Pána Ježíše Krista na tento svět…[3]

Historické milníky africké misie

V roce 1959 se v Řecku objevily první náznaky tzv. „zahraniční církevní misie“. Hlavním centrem veškerých aktivit se stalo Pravoslavné centrum „Jdoucích“ (řec. „Πορέυθεντες), tedy těch, kteří měli v souladu s evangelní výzvou samého Spasitele „jít ke všem národům a získávat mu učedníky…“ Toto hnutí vydávalo už od počátku stejnojmenné periodikum, jež vycházelo v řeckém a anglickém jazyce a zabývalo se organizací různých konferencí, pořádalo přednášky, vydávalo literaturu a snažilo se zkrátka probudit v řecké společnosti všeobecnější zájem o misijní dílo uvnitř, ale i za hranicemi řeckého státu.

Později, v 70. letech 20. století (1973), založilo hnutí „Jdoucích“ nové centrum misijního vzdělávání, v jehož okruhu se vzdělávali všichni ti, kteří měli ryzí zájem o misii (v letech 1974-1975 se v jejich řadách objevoval i mladý hoch z řecké Makedonie, který se jmenoval Jannis Aslanidis, pozdější o. Kosma Grigoriatský, misionář v Zairu).

Od roku 1960 se misijní aktivity začínaly obracet na africký kontinent, zejména na její východní část. Dělo se tak nejprve pod vedením blahé paměti zesnulého otce Chrysostoma Papasarantopoulose. Později, po uplynutí asi 10 let, nastala nová vlna misijní aktivity na tomto území, a to konkrétně v Zairu (Demokratické republice Kongo), resp. v jeho hlavním městě Kinshase. Otec Chrysostom však po uplynutí asi 2 let od svého příchodu do Zairu zemřel (1972), a proto bylo třeba hledat nové pokračovatele.

Misie však nezůstala opuštěna na dlouho: necelý rok po smrti o. Chrysostoma se misijních aktivit ujal otec archim. Chariton Pneumatikakis, jenž v misii pokračuje až dodnes. V jiném zairském městě, Kolwezi, se širší evangelizační úsilí pokoušel rozvinout o. archim. Amfilochios Tsoukos, který mezi jinými vyzval právě i Jannise Aslanidise, aby přijel za ním a zpočátku alespoň na období dvou let (1975-76) jej podpořil v jeho misijním úsilí, což se také stalo.

Mladý Jannis se v roce 1978 vrátil zpět do Řecka, kde se v monastýru sv. Řehoře na Sv. Hoře Athos stal mnichem a přijal jméno „Kosmas“. Následně požádal představeného monastýru, otce Georgia Kapsanise, aby se mohl vrátit zpět do Afriky.

V Africe působil o. Kosma Grigoriatský až do svého tragického zesnutí (27. 1. 1989) společně s otcem Kyrillem, svým spolubratrem v Kristu, pocházejícím rovněž ze svatohorského monastýru sv. Řehoře, který za ním do Zairu přijel už v roce 1980 a na dlouho se stal jeho nejbližším spolupracovníkem. Na místo vedoucího misie v Kolwezi a v dalších oblastech byl nakonec krátce po smrti o. Kosmy vyslán o. Meletios, který i v tomto případě pochází ze stejného monastýru na Sv. Hoře a který se v roce 2006 stal biskupem a byl intronizován pro nově zřízenou eparchii Kolwezi.[4]

35 let misie v Zairu – Misijní aktivity pravoslavného biskupství v Kolwezi

Kongo (Zair) je ve svém zřízení demokratickou republikou a jejími nejbližšími sousedy jsou další africké státy jako Sudán, Zambie, Angola, Burundi, Tanzánie či Kamerun. Hlavním městem je Kinshasa, druhým největším pak Kolwezi, jež je rovněž centrem řecké pravoslavné misie. Kolwezi má asi 200 tis. obyvatel, přičemž jen v tomto městě je rozšířeno více než 500 herezí různého směru. Také z tohoto pohledu je přítomnost pravoslavné komunity nesmírně významná.

Pravoslavné biskupství v konžském Kolwezi bylo založeno patriarším Tomosem teprve nedávno (1. 11. 2006), přestože sama misie ve východním Kongu trvá již téměř 50 let. Centrum eparchie tvoří oblast Katanga, která se rozprostírá na poměrně rozsáhlém území jižního Konga, které obývají tisíce pravoslavných Afričanů. Denně se navíc utvářejí nové a nové farnosti. V Kongu žije také velké množství Řeků, kteří na vlastní náklady podpořili stavbu prvních pravoslavných chrámů v těchto oblastech.

Hrob misionáře otce Kosmy

Prvním biskupem nově utvořeného biskupství se stal současný vladyka Meletios Grigoriatský. Vladyka se narodil v obci Megalo Monastýri v Thessálii roku 1948, kde také získal základní vzdělání. Později navštěvoval Právnickou fakultu v Lamii a následně též Teologickou fakultu v Athénách. V roce 1974 byl rukopoložen na diakona a ve stejném roce se stal členem Bratrstva při monastýru sv. Řehoře na Sv. Hoře Athos, kde v roce 1976 přijal i svatou tajinu kněžství. V roce 1989 byl po tragickém úmrtí o. Kosmy Grigoriatského vyslán do Konga, aby jej ve vedení misie nahradil a pokračoval v započatých misijních aktivitách. V roce 1990 byl alexandrijským patriarchou Theodorem postřižen na archimandritu a 25. 11. 2006 byl vysvěcen na biskupa, dne 27. 1. 2007 pak slavnostně uveden na svou biskupskou dvojkatedru v Kolwezi a Lumbumbashi vladykou Ignátiem, zástupcem alexandrijského patriarchy.

Organizace biskupství

Biskupství je tvořeno 105 farnostmi, v nichž pracuje 36 kněží, 8 diákonů, 10 hypodiákonů, 3 mniši (Řekové), 2 mnišky (z místního obyvatelstva) a 6 poslušníků (rovněž místních). K tomuto dni bylo postaveno celkem 34 kamenných a 51 dřevěných chrámů a navíc 20 slaměných příbytků určených ke společným shromážděním věřících. Vedle každého chrámu je postaveno tzv. presbyterium, v tomto smyslu jde o byt pro místního kněze a jeho rodinu, dále baptisterium pro účely hromadných křtů farníků a ostatních věřících, a taktéž základní škola, jež v odpoledních hodinách slouží často i jako gymnázium a lyceum (2. vzdělávací stupeň v Řecku).

Kolwezi, kde je situována misijní základna, dále Lumbubashi a Likasi patří k nejdůležitějším městům v Kongu, a díky své poloze a významu napomáhají k rozvoji misijních aktivit do dalších řídčeji osídlených oblastí.

Pravoslavný katedrální chrám je v Kolwezi zasvěcen sv. velkomučedníkovi Jiřímu a byl postaven v r. 1974 díky přispění místní řecké komunity; na jeho stavbě se mimo jiných podílel i blahé paměti zesnulý o. Kosma Grigoriatský. Za katedrálním chrámem je umístěn hrob blaženého otce Kosmy, jenž se od jeho smrti stal pramenem požehnání a inspirace pro tisíce věřících. Během roku bývá v místním baptisteriu pokřtěno přibližně 1200 – 1500 katechumenů, kteří se po dobu jednoho až tří let učí základům pravoslavné víry.

Jeho Přeosvícenost Meletios, biskup Kolwezi

V oblasti Katanga se navíc nacházejí dvě velké zemědělské usedlosti (farmy), kde žáci pravoslavných škol získávají znalosti o pěstování různých plodin a chovu dobytka. V biskupství Kolwezi, konkrétně v oblasti zvané Manikia, se nachází též lékařské středisko, které nese název „Svatých nezištníků“ a které slouží pro bezprostřední potřeby místní misie. Do budoucna se plánuje i výstavba velké mateřské školy a jeslí, knihovny a dalších správních budov…

Na místě, kde tragicky zahynul otec Kosma, probíhá v současné době výstavba nového chrámu, jenž bude zasvěcen sv. Kosmovi Etolskému, a připravují se též základy pro stavbu místní školy a ubytovacích prostor pro kněze. Celou výstavbu plně zaštítil spolek sv. Kosmy Etolského se sídlem v Soluni, který již po mnoha desetiletí uskutečňuje pod vedením svého ředitele – pana Georgia Aslanidise (nejmladšího bratra tragicky zesnulého misionáře o. Kosmy) – významné misijní dílo na mnoha světových kontinentech.

Co se týče vzdělávacích zařízení v Kongu, existuje jich v současnosti celkem 41, přičemž jde o základní školy, gymnázia, lycea a novodobě též pravoslavnou univerzitu (prozatím byla založena první fakulta – Pravoslavné teologie „Svatého Athanásia Athoského“). V letech 2006-2007 dosáhl počet žáků na těchto školách 10 099. Od té doby bylo založeno dalších 11 škol. Těm nejúspěšnějším a nejnadanějším žákům uděluje řecká misie studijní stipendia, jež jim umožňují další studium na vyšších školách. Děti se kromě jiného učí též řecký jazyk, zpěv a ve zvláštních letních seminářích se dále vzdělávají v byzantské hudbě, typikonu a církevní historii.

Duchovní vedení a diakonie

Každým rokem se pravidelně konají měsíční semináře pro místní kněze, katechety, žalmisty a manželky kněží, stejně jako i pro vedoucí vzdělávacích zařízení pravoslavné misie.

Jednotlivé semináře vedou kněží i laici, kteří jsou přímými účastníky misie v Zairu anebo k tomuto účelu přijíždějí z Řecka. V eparchii Kolwezi funguje také radiostanice (rozhlasové vysílání) s pravidelným vysíláním (7 hodin denně) v anglickém a svahilském jazyce. Kromě denního programu přenáší rozhlas rovněž ranní a večerní bohoslužby z místních chrámů, a v období Velkého postu i bohoslužby Velkého povečeří. Pravidelná rozhlasová vysílání jsou praktikována též v jiných městech – Kamina, Luena, Kaniáma, Kalemi aj.

Zvláštní skupina obětavých spolupracovníků pravoslavné misie organizuje též pravidelné návštěvy ve věznicích, roznáší jídlo a potraviny, oblečení a léky. Podobné aktivity lze spatřit též v ostatních misijních filantropických zařízeních (např. škola pro hluchoněmé děti). Jedním z velkých přání pravoslavné misie v Zairu pro blízkou budoucnost je výstavba domovu pro přestárlé…[5]

Slovo místo závěru

„(…) Vidíš přece, že misii může vykonávat každý velmi snadno, když mu nikdo nestojí v cestě a nebrání a když je všude klid a mír. Naopak, pouze statečný muž je schopen zachovat svou pevnost a nepohnutelnost, i když proti němu zuřivě útočí sám ďábel a napadají na něj démoni, a současně dokáže vytrhnout z ďáblova sevření ty, kteří jím byli svedeni, a jiné zase nenechá upadnout do jeho spárů. To je také znamení vyšší a bedlivé duše, jakou máš jistě i ty. To je také dílo, jež zaslouží nesčetné věnce vítězství a nepopsatelné odměny za výhru. To je vpravdě apoštolský úspěch…“ (svatý Jan Zlatoústý)[6]

Pozn.: Poprvé byl tento příspěvek publikován v r. 2009, a proto nemusí být všechny údaje dnes již zcela přesné, zejména co do počtu vybudovaných misijních zařízení, obyvatel apod.

M.D.

Literární prameny

Ο ΟΣΙΟΣ ΓΡΗΓΟΡΙΟΣ (ετησία έκδοσις της ιερας κοινοβιακής μονής οσίου Γρηγορίου, Άγιον Ορος. Περίοδος Β΄, έτος 2001, αριθμ. 26.

Ο ΙΕΡΑΠΟΣΤΟΛΟΣ ΤΟΥ ΖΑÏΡ – Π. ΚΟΣΜΑΣ ΓΡΗΓΟΡΙΑΤΗΣ. Β΄ Έκδοσις Ιεραποστολικου Συνδεσμου „ΑΓΙΟΣ ΚΟΣΜΑΣ Ο ΑΙΤΩΛΟΣ“. Θεσσαλονίκη 1996, 253 σελ.

ΑΓΙΟΣ ΚΟΣΜΑΣ Ο ΑΙΤΩΛΟΣ, Περιοδικό Ορθόδοξου Εξωτερικής Ιεραποστολής, Γ΄ Τρίμηνο 2007. Ιεραποστολικός Σύνδεσμος „Άγιος Κοσμας ό Αιτωλος“, Θεσσαλονίκη.d

ΑΓΙΟΣ ΚΟΣΜΑΣ Ο ΑΙΤΩΛΟΣ, Περιοδικό Ορθόδοξου Εξωτερικής Ιεραποστολής, Δ΄ Τρίμηνο 2007. Ιεραποστολικός Σύνδεσμος „Άγιος Κοσμας ό Αιτωλος“, Θεσσαλονίκη.

ΑΓΙΟΣ ΚΟΣΜΑΣ Ο ΑΙΤΩΛΟΣ, Περιοδικό Ορθόδοξου Εξωτερικής Ιεραποστολής, Β΄ Τρίμηνο 2008. Ιεραποστολικός Σύνδεσμος „Άγιος Κοσμας ό Αιτωλος“, Θεσσαλονίκη.

ΑΓΙΟΣ ΚΟΣΜΑΣ Ο ΑΙΤΩΛΟΣ, Περιοδικό Ορθόδοξου Εξωτερικής Ιεραποστολής, Δ΄ Τρίμηνο 2008. Ιεραποστολικός Σύνδεσμος „Άγιος Κοσμας ό Αιτωλος“, Θεσσαλονίκη

ΠΆΝΤΑ ΤΑ ΈΘΝΗ (Všechny národy), vydání: Leden – Březen 2007, rok 26, číslo 101, pod názvem „Ο αγ. Ιωάννης ο Χρυσóστομος και οι ιεραποστολές“ (Sv. Jan Zlatoústý a misionáři) ve vydavatelství „Apoštolská diakonie Řecké pravoslavné církve“.

http://en.wikipedia.org/wiki/Democratic_Republic_of_the_Congo

Poznámky pod čarou:

[1]   Otec Kosma zemřel při autonehodě 27. 1. 1989 na cestě z Lumbubashi do Likasi ve východním Kongu (Zairu).

[2]   Původně zamýšlel archimandrita Georgios postřihnout mladého Jannise na mnicha se jménem „Metoděj“ (podle sv. Metoděje, osvětitele Slovanů), nicméně, jen okamžitá absence troparu k příslušnému světci způsobila, že Božím řízením dostal mladý poslušník jméno „Kosma“, podle sv. Kosmy Etolského, velkého řeckého mučedníka a misionáře (+1779).

[3]   Zpracováno podle nekrologu o. archim. Georgia (Kapsanise) s názvem „Jeromonach Kosma Grigoriatský“ (viz str. 159-163) – In: Ο ΙΕΡΑΠΟΣΤΟΛΟΣ ΤΟΥ ΖΑÏΡ – Π. ΚΟΣΜΑΣ ΓΡΗΓΟΡΙΑΤΗΣ. Θεσσαλονίκη 1996.

[4]   Zpracováno podle článku prof. Iliase Vulgarakiho „Život zasvěcený člověku“ (viz str. 186-191) – In: Ο ΙΕΡΑΠΟΣΤΟΛΟΣ ΤΟΥ ΖΑÏΡ – Π. ΚΟΣΜΑΣ ΓΡΗΓΟΡΙΑΤΗΣ. Θεσσαλονίκη 1996.

[5]   Zpracováno podle tříměsíčního periodika Pravoslavné zahraniční misie: „ΑΓΙΟΣ ΚΟΣΜΑΣ Ο ΑΙΤΩΛΟΣ“ (Δ΄Τρίμηνο 2007) v Soluni a dalších pramenů.

[6]   Překlad poučení viz „Πάντα τα έθνη“ (Všechny národy), vydání: Leden – Březen 2007, rok 26, číslo 101, pod názvem „Ο αγ. Ιωάννης ο Χρυσóστομος και οι ιεραποστολές“ (Sv. Jan Zlatoústý a misionáři) ve vydavatelství „Apoštolská diakonie Řecké pravoslavné církve“.

[7]   Zpracováno podle úvodního slova výročního vydání periodika Pravoslavné zahraniční misie: „ΑΓΙΟΣ ΚΟΣΜΑΣ Ο ΑΙΤΩΛΟΣ“ (Δ΄Τρίμηνο 2008) v Soluni.

Další užitečné odkazy:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.