Nevšední životní příběh ušlechtilého člověka a učitele careviče Alexeje

Charles Sydney Gibbes (Archimandrita Nicholas)(19.1.1876 – 24.3.1963)

Angličan na carském dvoře, který přijal pravoslaví

Charles Sydney Gibbes (později o. Nicholas) se narodil 19. ledna 1876 v Rotherhamu, v Jižním Yorkshire v Anglii, kde jeho otec John Gibbes řídil místní banku. Jeho matka Mary Ann Elizabeth ze Surrey byla dcerou hodináře Fischera. Pokud rodina Gibbsova měla původně 11 dětí, tak z nich přežilo pouze 5. Charles, nejmladší přežívší syn, začal studovat na Broadstairs na jihu Anglie a pak na Hornsea na pobřeží East Riding. Charles Sydney vstoupil na přání svého otce nejprve na církevní školu, konkrétně na St. John’s College v Cambridge, kde o čtyři roky později, v roce 1899, získal svůj diplom.

Po absolvování teologických kurzů v Cambridge a Salisbury si Charles uvědomil, že necítí žádné náboženské povolání a proti otcovské radě začal hledat skutečnou životní cestu sám.

Gibbesovy schopnosti hovořit jazyky se ukázaly jako vynikající předpoklad k tomu, aby odjel do cizích zemí vyučovat anglický jazyk. Tak se dostal až do Ruska. Zde, v Petrohradě, začal učit v různých šlechtických domech; později se stal také učitelem v Imperiální právní škole.

V roce 1908 ho požádala carská rodina, aby vyučoval angličtinu také velkokněžny. O pár let později, v roce 1913, začal učit angličtinu rovněž devítiletého careviče (Alexeje), jehož si velmi oblíbil a obdivoval ho pro jeho milou a ušlechtilou povahu.

V roce 1917, když vypukla únorová revoluce a rodina Romanovců byla zatčena, se Gibbes ocitl v Petrohradě, a chtěl se proto vrátit do Carského Sela, kde carská rodina sídlila. K rodině Romanovců a jejich dětem mu však byl přístup odepřen. Během dlouhých měsíců domácího vězení, kdy byl car s rodinou držen v zajetí svého paláce, nedokázal Gibbes najít způsob, jak by se za nimi dostal. Teprve poté, co byla carská rodina transportována na Sibiř, bylo Gibbesovi dovoleno, aby vstoupil do paláce a shromáždil pár věcí, které zde po sobě carská rodina zanechala.

Nakonec se rozhodl připojit se k rodině cara v dalekém Tobolsku na Sibiři, kde byla jejich další zastávka na cestě do vyhnanství. Vyřídil tedy své záležitosti, kvůli nimž byl vázán v Petrohradě, a vydal se vlakem do Tobolska, kam dorazil v říjnu 1917, aby s carskou rodinou sdílel jejich zajetí.

Při hodině anglického jazyka s velkokněžnou Anastasií

V květnu 1918, když Romanovce přesunuli z Tobolska do Jekatěrinburgu, Gibbesovi, stejně jako ani dalšímu z věrných učitelů carské rodiny: švýcarskému učiteli francouzského jazyka Pierre Gilliardovi, ale ani jiným sluhům carské rodiny, nebylo dovoleno doprovázet je dále a být spolu s nimi v Ipaťjevově domě. Skupina těchto blízkých druhů carské rodiny se proto usídlila poblíž a zůstala nějakou dobu v Jekatěrinburgu. Po smrti carské rodiny pomáhal Gibbes, stejně jako Pierre Gilliard, soudci Sokolovovi při vyšetřování jejich vraždy.

Od té doby pracoval Gibbes postupně jako tajemník vysokého komisaře v Omsku a dále jako asistent v čínské námořní celní správě v Mančurii. Později se Gibbes přesunul do tehdy stále ještě ruského města Charbinu v dnešní Číně, kde se v roce 1922 setkal s 22letým sirotkem, Georgem Pavelijevem, kterého později adoptoval.

Charles Gibbes na vyjížďce s carevičem Alexejem

A nyní jeho další biografické údaje jen telegraficky:

  • Po skončení svého pobytu v Charbinu se v roce 1922 vrátil zpět do Anglie, kde v roce 1928 začal studovat pastýřský kurz v Oxfordu.
  • Již o rok později, v r. 1929, odjel nicméně zpět do Charbinu, kam ho zavedly opět konkrétní obchodní záležitosti.
  • Božím řízením zde po zralé úvaze 25. dubna roku 1934 přijal ve věku svých 58 let svatou pravoslavnou víru, byl pokřtěn a osvojil si také nové jméno (Alexej) podle svého žáka – později kanonizovaného svatého careviče Alexeje. Jeho přijetí do pravoslaví vykonal vladyka Nestor (Anisimov), arcibiskup Kamčatský a Petropavlovský, který zde pobýval v exilu.
  • O rok později, přesněji 15. prosince 1935, byl postřižen na mnicha a přijal jméno „Nikolaj“ (Nicholas) na památku zavražděného cara Mikuláše.
  • Ve stejném roce došlo také k jeho vysvěcení na jerodiakona a přijetí kněžství v mnišském stavu.
  • Jako jeromonach sloužil při Domu milosrdenství kamčatského církevního zastupitelství v Charbinu.
  • Na určitou dobu byl dokonce vyslán do Jeruzaléma, kde působil v rámci ruské pravoslavné misie.
  • V roce 1937 se vrátil definitivně do Anglie, kde ve stejném roce zřídil farnost v Londýně.
  • Vladyka Nestor, který pobýval v roce 1938 znovu v Evropě, konkrétně v Londýně, vysvětil otce jeromonacha Nicholase na archimandritu s právem nošení mitry.
  • V roce 1941 se pak o. archim. Nicholas přestěhoval do Oxfordu, konkrétně na Marstonovu ulici, kde založil farnost sv. Mikuláše Divotvorce.
  • V roce 1945 přešel z Ruské zahraniční církve pod správu Moskevského patriarchátu v Anglii.
  • Otec archim. Nicholas se postupně stal jednou z nejvýznamnějších pravoslavných osobností Anglie.
  • V roce 1946 zde našel vhodné prostory pro stavbu malého chrámu, posvěceného na počest sv. Mikuláše Divotvorce, kam uložil dlouho ukrývaný poklad v podobě mimořádně vzácné sbírky osobních věcí, které se zachovaly po carské rodině a jejich posledního pobytu v Ipaťjevově domě v Jekatěrinburgu.
  • Jednalo se např. o ikony, knihy, ale také oblečení nebo dokonce lustr, který visel v ložnici, kterou sdílely velkokněžny v Ipaťjevově domě.

Charles Gibbes (druhý zprava) s carevičem Alexejem

Otec archim. Nicholas zemřel 24. března 1963 v Londýně v nemocnici sv. Pankráce ve věku 87 let.

Byl pohřben na hřbitově v Headingtonu.

Zdroje:

Vzpomínky (dopisy, fotografie) z jeho života byly publikovány v knize „The House of Special Purpose“ (Dům zvláštního účelu) od J.C. Trewina.

Pozn.:

Charbin bylo město až na samém východě Ruské říše a kdysi bylo považováno za „Paříž Východu“. V době přítomnosti o. Nicholase patřil Charbin Rusku, později se dostal do japonských rukou a nakonec, po 2. světové válce až dodnes, patří Číně. Kdysi bylo v tomto silně industriálním a evropským vlivem poznamenaném městě až 18 pravoslavných chrámů a 2 monastýry, dnes zůstal již jen jeden, na místním hřbitově.

Fotografie Charlese Gibbese z doby před přijetím pravoslaví a mnišství:

Další užitečné odkazy:

https://drevo-info.ru/articles/12287.html

http://www.stnicholas-oxford.org/parish-background

https://orthodoxwiki.org/Nicholas_%28Gibbes%29

http://www.hramstrastoterpcy.ru/2018/03/mariya-tobolova-anglichanin-pri-carskom-dvore/

http://www.serfes.org/royal/charlessydneygibbes.htm

http://www.events.orthodoxengland.org.uk/the-vision-of-mr-gibbes/

https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%93%D0%B8%D0%B1%D0%B1%D1%81,_%D0%A7%D0%B0%D1%80%D0%BB%D1%8C%D0%B7_%D0%A1%D0%B8%D0%B4%D0%BD%D0%B5%D0%B9

http://zarubezhje.narod.ru/suppl/sp_053.htm

https://drevo-info.ru/articles/17145.html

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.