Když ke světci přicházejí nejen křesťané, ale také muslimové…

Svatý Georgios „Kudunas“ – Jiří Zvonkový

„Αϊ – Georgie (čili svatý Jiří), uzdrav prosím mého otce“, „Αϊ – Georgie, pomoz, aby se moji rodiče opět smířili a měli se rádi“, „Αϊ – Georgie, pomoz mi uspět a dostat se na univerzitu“, „Αϊ – Georgie, pomoz mi najít si práci
a vrátit se domů…“

 

To jsou jen některé z tisíců žádostí v klášteře sv. Jiří „Kudunase“ čili „Zvonkového“ na jednom z Princových ostrovů poblíž Konstantinopole, kde poutníky tvoří zástupci všech etnických skupin a náboženství. Ale převážně jsou mezi nimi Turci, muslimové.Tento řecký klášter se nachází na jednom z 9 Princových ostrovů (turecky: Prens Adaları) v Marmarském moři, jež jsou samostatným správním celkem náležícím k Istanbulu.

Jde o ostrov s tureckým názvem „Büyükada“ (řecky: Πρίγκηπος – Prinkipos; česky: Velký ostrov) s rozlohou 5.46 km².

Tento klášter dominuje vrcholu jižního kopce Princova ostrova, největšího a nejhezčího ze všech Princových ostrovů v Marmarském moři. Poutníci, kteří přicházejí na svátek hlavního patrona kláštera, sv. Jiří Kudunase, touží uctít ikonu světce a požádat ho o vyslyšení svých proseb, které zanechávají vepsané na malých papírových ústřižcích.

Traduje se, že tento klášter byl postaven v roce 963 během vlády byzantského císaře Nikifora Fokase a zázračná ikona svatého Jiří byla věnována klášteru athénským klášterem sv. Iriny. Tato starobylá ikona zůstala bez jakéhokoli porušení skrytá v zemi, dokud nebyla na Princově ostrově nalezena jedním pastýřem.

Podle legendy uzřel tento pastýř ve spánku anděla, který mu naznačil, aby vystoupal na vrchol hory, kde ikonu najde. Řekl mu, aby kopal tam, kde uslyší zvonění zvonků. Tak se i stalo. Pastýř zjevení následoval a vyplnil všechny instrukce, které mu dal anděl. Nakonec se mu podařilo najít ikonu, která byla pokryta svazkem zvonků. A proto ji nazval ikonou sv. Jiří „Zvonkového“ (řec. Koudounas). Poté obnovil klášter na počest tohoto světce. Od té doby dostalo malý zvoneček tisíce a tisíce poutníků jako požehnání svatého Jiřího, a tyto zvonečky podle tradice činí zázraky. V souladu s místním podáním a zvyklostí dostávají ti, kteří učiní nějaký „slib“, malý zvoneček na památku, a když se jejich slib vyplní, přicházejí zpět, aby zvoneček vrátili, a spolu s ním přinášejí také nějaké dary: např. olej, peníze či další drobnosti pro potřeby kláštera.

Ve skutečnosti každý rok navštíví místní klášter až 250 000 lidí, hlavně Turků, žen, mužů a dětí, kteří v rukou drží cívku s navinutou nití. Odvíjí tuto nit až k vrcholu kopce, kde stojí klášter. Během své poutě nesmí promluvit. Promluvit mohou naopak až při zpáteční cestě poté, co předali svou prosbu svatému v jeho chrámu. Pouze takto je svatý uslyší a vyplní jejich přání. Každý poutník toto přání, chcete-li prosbu, napíše na kousek papíru a zanechá je u světcovy ikony. Mnozí z těchto poutníků se za svatým Jiřím vracejí brzy znovu, když je jejich modlitba vyslyšena anebo jejich problém vyřešen.

Klášter slaví svůj svátek dvakrát do roka, jednou na svátek sv. Jiří a jednou na svátek sv. Thekly v září, kdy se klášter opět zaplní velkým množství poutníků.

připravil MD

Čerpáno podle níže uvedených pramenů:

http://nkv.antenna.gr/news/World/article/442580/agios-georgios-o-koydoynas-to-monastiri-poy-enonei-xristianoys-kai-moysoylmanoys

http://www.stagonnews.gr/agios-georgios-o-koudounas-prigkipou/

http://saintgeorgekoudounas.blogspot.cz/

https://www.vimaorthodoxias.gr/monastiria-tou-kosmou…

Krátké dokumenty o klášteře Sv. Jiří Kudunase:

 

Leave a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *