Když ke světci přicházejí nejen křesťané, ale také muslimové…

Svatý Georgios „Kudunas“ – Jiří Zvonkový

„Αϊ – Georgie (čili svatý Jiří), uzdrav prosím mého otce“, „Αϊ – Georgie, pomoz, aby se moji rodiče opět smířili a měli se rádi“, „Αϊ – Georgie, pomoz mi uspět a dostat se na univerzitu“, „Αϊ – Georgie, pomoz mi najít si práci
a vrátit se domů…“

 

To jsou jen některé z tisíců žádostí v klášteře sv. Jiří „Kudunase“ čili „Zvonkového“ na jednom z Princových ostrovů poblíž Konstantinopole, kde poutníky tvoří zástupci všech etnických skupin a náboženství. Ale převážně jsou mezi nimi Turci, muslimové.Tento řecký klášter se nachází na jednom z 9 Princových ostrovů (turecky: Prens Adaları) v Marmarském moři, jež jsou samostatným správním celkem náležícím k Istanbulu.

Jde o ostrov s tureckým názvem „Büyükada“ (řecky: Πρίγκηπος – Prinkipos; česky: Velký ostrov) s rozlohou 5.46 km².

Continue reading →

Nepřipojujte se k tomu, co je pozemské, ale hledejte to, co je věčné.

Svatý velkomučedník Georgios (Jiří) –
Velký dobrodince všech křesťanů

Svatý Georgios Velkovítězný běží dodnes jako vzorný atlet a svědek – martyr Kristův, neboť cítí bolest nad těmi z nás, kteří sami prožíváme bolest, trápení, kteří potřebujeme jeho nebeské přímluvy a přispění v našich nesnázích.

Svatý Georgios si tolik zamiloval svého Pána Ježíše Krista, který ho proto obdařil tak velkou milostí shůry, aby mohl pomáhat všem, kteří se k němu obracejí o pomoc, zejména pravoslavným křesťanům, kteří zachovali pravou víru v našeho Spasitele.

Jak nás učí svatí Otcové, naši svatí se stávají našimi skutečnými a jedinými dobrodinci, neboť nám ukazují cestu, kterou máme ve svém životě následovat. Děje se tak proto, jak nás učí starec Georgios, „neboť my lidé často scházíme z pravé cesty, necháváme se zlákat světským duchem a uvažováním, a zapomínáme tak na to, která je správná cesta našeho života“.

Naši svatí, stejně jako svatý Georgios, jsou našimi dobrodinci také proto, že kromě pravé cesty nám díky své milosti dodávají odvahu a ujišťují nás, že naše víra je pravá a že ji máme ve svém životě zachovat. Bůh pak dává svému věrnému lidu svoji milost, aby tuto pravou víru zachoval i v dobách těžkých zkoušek a pronásledování.

Stejně tak se stalo i v případě sv. Georgia.Continue reading →

Djurdjevdan – Den svatého Jiří v srbské písňové tradici

Je den svatého Jiří
(a já nejsem s tou, kterou miluji)

Jaro na moje rameno slétá
Konvalinka roste
Konvalinka roste
Pro všechny, jen ne pro mě

Silnice zmizely a jen já jsem zůstal
Není jitřenky
Není jitřenky
Mé společnice

Ach, komu teď má drahá
Konvalinkou zavoní
Konvalinkou zavoní
Jen mně už nikdy více

Teď už svítá, už svítá
Bohu se pomodlím
Teď už svítá, už svítá
Hej, je den svatého Jiří
A já nejsem s tou, kterou miluji

Její jméno ať je vzpomínáno
Kterýkoliv den
Kterýkoliv den
Kromě dne svatého Jiří.

Continue reading →

Čím překonali smrt a jak pohrdli svatí mučedníci neslitovností tyranů

Láska, touha, božský érós: hlavní ctnosti
svatého velkomučedníka Georgia

Svatý Georgios je skutečným křesťanem, skutečně vzkříšeným člověkem Božím, neboť vše odevzdal a obětoval jedinému a pravému Bohu.

Rovněž jeho mučednictví bylo projevem Kříže a Vzkříšení, jak říká starec Georgios Grigoriatský. „Celý jeho život byl svědectvím a zjevením Kříže a Vzkříšení.“

Každý světec, včetně sv. Georgia, je důkazem Kristova Vzkříšení. „Neboť kdyby Kristus nebyl vzkříšen z mrtvých, ani svatí mučedníci by nebyli schopni pohrdnout smrtí.“ Neboť díky síle, která pramení z Pánova Vzkříšení, byla svatým mučedníkům dána taková moc, skrze niž mohli pohrdnout nejen smrtí, nýbrž také nepopsatelným a hrozným mučením, které nejsme schopni v naší slabosti ani si představit, natož snést a vydržet. „Tito svatí všechna tato mučení nicméně vydrželi a snesli s velkou trpělivostí a vytrvalostí.“

Svatý Georgios snesl všechna tato utrpení díky své vytrvalosti a především lásce ke Kristu. Díky své božské lásce, která hořela v jeho srdci. Také proto je hymnografy naší Církve oslavován jako ten, který „vedl dobrý boj“, který „zavrhl neslitovnost tyranů“, který „nabídl sebe v oběť milou Hospodinu“. Také proto svatý velkomučedník Georgios „přijal korunu vítězství“, a my všichni získáváme skrze jeho svaté modlitby „odpuštění hříchů“.

Svatý Georgios byl vskutku pravým „Kristovým vojínem“, doslova a do písmene. Jeho svátek slavíme v době paschální, a proto nám jeho oslava dodává obzvláštní radost.Continue reading →

Nikolaj – svatý vladyka ochridský a žičský, nový srbský “Zlatoústý”

Pocta svatému Nikolaji Velimiroviči
(+1956)

Svatý Nikolaj Žičský a Ochridský, velký srbský „Zlatoústý“, vznešený Slovan, příkladný Srb, vladyka, duchovní otec, spisovatel, buditel, současník svatého vladyky Gorazda II. (přítomný při jeho biskupské chirotonii), ušlechtilý obnovitel duchovního života všude tam, kde během celého svého života působil, tj. od Srbska, přes Rusko, Německo, Anglii až po Ameriku.

Nikdo nepochybuje o tom, že svým příkladem, svědomitým křesťanstvím a následováním Krista konal svoji misii nejen jako biskup ve svých eparchiích, jemu svěřených, ale dokonce i v koncentračním táboře Dachau, kde byl spolu se srbským patriarchou Gavrilem (Dožićem) během 2. svět. války internován.

Náš český národ, kterému by mohl být svatý vladyka Nikolaj tak blízký, by měl jeho osobnost náležitě ocenit. Snad právě hlubší znalostí jeho děl, jejich překlady, pronikáním do hloubky jeho myšlenek a znalostí jeho poučení, které navzdory, nebo spíše díky, jeho erudovanosti a teologickému osvícení zůstaly prosté a krystalicky jasné…

Jeho poučení a slova současně kladou vysoké nároky na jejich čtenáře, kteří musejí nejprve sami sebe posvětit, aby se přiblížili k těmto „zlatým ústům“, skrze něž promlouvá ke svému světu náš Spasitel, vtělená Velemoudrost.

Svatý otče Nikolaji, pros Boha za spásu naši!

(památka v den jeho zesnutí 5./18. března a v den přenesení jeho svatých
ostatků zpět do Srbska 20. dubna/3. května)

Více o tomto světci zde:

https://www.facebook.com/SvatyVaclavBrno/posts/1698215293589374

Continue reading →

„Příchod“ nové divotvorné ikony „Přesvaté Bohorodice Jeruzalémské“

Brněnský pravoslavný chrám uvítal novou svatyni Přesv. Bohorodice

Jeruzalémská ikona Matky Boží z Getsemanské zahrady
v brněnském chrámu

V neděli 29. dubna 2018 připutovala do brněnského chrámu svatého Václava kopie Jeruzalémské ikony Matky Boží. Ikona byla přivezena z pouti po Svaté Zemi, kam se vypravili věřící naší církevní obce. Getsemanská ikona Matky Boží Jeruzalémská byla vynesena z oltáře hned po závěru svaté liturgie a umístěna doprostřed chrámu, kde se jí mohli poklonit všichni věřící…

    

Jeruzalémská ikona Matky Boží z Getsemanské zahrady

Jeruzalémská ikona Matky Boží[1] z Getsemanské zahrady byla napsaná ruskou monaškou Sergijí.

Ikona byla napsána v roce 1906 a byla darována carskými mučedníky[2] pro chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Getsemanech.

Když byl chrám roku 1954 zatopen při nenadálé povodni[3], stalo se, že ikona sama vyplavala u klenby chrámu, a když voda opadla, obraz se zase sám spustil na podlahu chrámu. Na místě, kde ikona sestoupila, byl postaven kamenný kivot, do nějž zachovavší se ikonu otcové monastýru vložili. V tomto kivotu a na stejném místě se ikona nachází dodnes.

Jeruzalémská ikona Matky Boží z Getsemanské zahrady je jedna z nejctěnějších svatyní křesťanského světa; její zobrazení se rozšířilo do slova do všech jejích koutů.Continue reading →

Jak zásadní význam má vzpomínání jmen při svaté Proskomidii

Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi!

Ctihodný otec Jakovos Tsalikis, nově kanonizovaný řecký světec

Když kněz vybírá částičky z prosfory, aby vzpomínal jména věřících při svaté Proskomidii, sestupuje Anděl Páně a přijímá tato vzpomínaná jména a přináší je a předkládá je k trůnu našeho Pána Ježíše Krista jako modlitbu za ty, kteří byli vzpomenuti.

Jen si představte a pouvažujte nad tím, jak významné je, když jsou vaše jména vzpomenuta při svaté Proskomidii.

Ctihodný Jakovos Tsalikis

Přednáška o Svaté Hoře Athos

První z řady paschálních přednášek

V neděli 29. dubna 2018, kdy jsme si dle církevního kalendáře připomněli zázračné uzdravení mrtvicí raněného, se konala první z řady paschálních přednášek tematicky zaměřených na významná poutní a duchovní centra svatého Pravoslaví.

První přednáška nesla název „Svatá Hora Athos“ a přednášejícími byli otec Jozef Fejsak a bratr Michal Dvořáček.

 Téměř dvě desítky přítomných si v parném jarním odpoledni udělaly čas a zavítaly do prostor Svatováclavské hudební školy v naší farnosti. Přítomni na přednášce byli mimo jiné věřící z Kutné Hory, z Jihlavy, ale také z Bulharska či z daleké Anglie, kteří naši přednášku obohatili svými znalostmi a fundovanými dotazy, které zazněly závěrem.

Téma historie a současnosti Svaté Hory Athos a jejího velkého významu pro Pravoslavnou církev a vůbec budoucnost křesťanství jako takového zahrnuje období delší než tisíc let z dějin naší Církve, ne-li delší. Vždyť již Přesvatá Bohorodice, která původně plula z Palestiny spolu se svatým Janem Theologem, aby na Kypru navštívila „Kristova přítele“ Lazara, připlula kvůli nenadálé bouři oproti původním plánům až ke břehům tohoto poloostrova, obývaného tehdy ještě pohany. Když ale prorocky pohlédla do budoucnosti, spatřila místo, které se stane její Zahradou, v níž ušlechtilými květy svatosti budou všichni, kteří se zde usídlí a budou hledat pomoc a záštitu u této „nebeské vládkyně“.

Tak se i stalo.

První poustevníci přicházeli postupně, víme o sv. Petru Athosském (7. stol.), Euthýmiovi Novém a později o dalších v askezi žijících blahodatných obyvatelích Svaté Hory. Poté, zejména v 8. a dále v 9. století, nadchází doba, kdy se objevují již první písemné památky a svědectví o poustevnících a mniších zde se usídlivších.

Počínaje 10. stoletím hovoříme již o všeobecném rozvoji mnišského způsobu života, kdy také vzniká první a nejvýznamnější z monastýrů: Velká Lavra jako „kinovium“, založená sv. Athanásiem Athosským s velkou finanční podporou tehdejšího byzantského císaře Nikefora Foky.Continue reading →

K tématu svatých nových mučedníků a vyznavačů

Ctihodná mučednice Tamara (Satsi)

(památka 18. dubna / 1. května a v den památky svatých nových mučedníků a vyznavačů ruských)

Ctihodná mučednice Tamara se narodila roku 1876 na samotě Uustalo, volosti Kasti, Gapsalského újezdu Estonské gubernie, v luteránské rodině rolníků Georga a Mari Satsi. Rodiče dali děvčátku jméno Marie. Když bylo malé Marii 7 let, zemřela jí matka a zanedlouho i otec. V roce 1886 se ve vesnici Marjamaa, vedle luteránské církevní obce, pod kterou spadala i samota Uustalo, otevřela také pravoslavná církevní obec. A tehdy mnozí z luteránů přijali pravoslavnou víru. Poté, co Marie ukončila čtyři třídy vesnické školy, ve věku 12 let, vstoupila v roku 1888 do domova pro dívky (sirotky) při ženském mnišském společenství v Jõhvi, který byl založen v témže roce. V tomto domově se chovankyně učily číst, psát a vyučovaly se zde také další předměty. Kromě toho se dívky učily ručním pracem, ikonopisectví a umění zlaté výšivky. V roce 1892 se toto společenství přeměnilo na monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Pjuchtica (Пюхтицкий монастырь – Kuremäe klooster) a první představenou tohoto monastýru se stala igumenie Varvara (Blochina).

V roce 1895 vstoupila Marie Satsi, do té doby chovankyně dívčího domova, do místního Monastýru a byla oblečena do černých šatů tj. do podrjasniku; v listopadu téhož roku přijala apostolnik (apostolnik – ženská mnišská pokrývka hlavy, která pokrývá ramena, hruď a záda, s volným místem pro obličej, a která sahá až k pasu). V roce 1897 pak přijala tzv. rjasoforní mnišský postřih.

Roku 1898 se stala igumenie Varvara (Blochina) nepřijatelnou pro kněžnu Jelizavetu Šachovskou, která žila na svém pozemku poblíž monastýru, a byla arcibiskupem města Riga Arsenijem převedena do Kazaňské eparchie. Igumenie Varvara nabídla některým z poslušnic možnost odjet s ní, a do Kazaně s ní odjelo celkem 6 poslušnic, mezi nimi i Marie Satsi.

Při svém pobytu v monastýru v Kazaňské eparchii, Marie zpívala ve sboru a vyšívala v umělecké dílně. Igumenie Varvara zůstala představenou tohoto kazaňského monastýru až do roku 1902, kdy byla jmenována představenou Kozmoděmjanského monastýru Svaté Trojice. I Marie přešla do tohoto monastýru, a své mnišské poslušenství tam vedla v chrámovém bohoslužebném zpěvu a byla zde také písařkou. V lednu 1915 igumenie Varvara zemřela a nová igumenie Alevtina (Toropova) poslušnici Marii charakterizovala takto (vyňato z monastýrských zpráv z roku 1916): Je chování velmi dobrého, k poslušenství (tj. pracem a povinnostem) ochotná a velmi schopná. Takto, když prošla mnoholetou zkouškou poslušenství, Marie přijala dne 19. července roku 1917 mnišský postřih se jménem Tamara. Postřih učinil budoucí ctihodný mučedník, archimandrita Sergij (Zajcev), který byl za rok, v září 1918, zastřelen rudoarmějci spolu s bratry monastýru Zesnutí Přesvaté Bohorodice na hoře Zilantovo v Kazani (jeho památka je 28. srpna/ 10. září).Continue reading →