Činím pokání, ale stydím se vyznat své hříchy…

Starec Efrem Filothejský-Arizonský

Činím pokání, ale stydím se vyznat své hříchy…

„Činím pokání, ale stydím se vyznat své hříchy. Je jich tolik, že se stydím je vyslovit před zpovědníkem.“ Pocit studu musí být, ale před tím, než se dopustíme hříchu, ne poté. Hanbu musíme cítit kvůli tomu, že jsme učinili nějaký hřích, ne se stydět za to, že se vyznáme ze zla, které se stalo.

Pokání (řec. μετάνοια) znamená vyznání hříchů, něco jako „vykoupení“. Nestyď se vyznat své hříchy. Jednou nastane odhalení všech tvých hříchů. Buď je tedy vyznáme sami, před nějakou osobou, před duchovníkem, nebo je odhalí sám Bůh v onen Den (soudu) přede všemi anděly a lidmi.

Pokud nepropásneme příležitost a odsoudíme včas sami sebe prostřednictvím pokání, poté budou smazány i všechny naše hříchy a my budeme osvobozeni.

Zdroj:

https://elderephraimarizona.blogspot.com/2018/06/blog-post_26.html

Záchranné stéblo spásy

Starec Filotheos Zervakos, igumen Monastýru Longovarda na Parosu († 1980)

Záchranné stéblo spásy

Obrácení nás všech směrem ke Kristu představuje podanou záchrannou ruku spásy, doslova “záchranné stéblo”, kterého se můžeme přidržet.

Zůstává nám jen jediná naděje, jestliže chceme zachránit sami sebe a naši vlast před nebezpečími.

Je jím pokání.

Zdroj: Pemptousia.gr

My křesťané se můžeme zachránit těmito dvěma modlitbami

Starec Efrem Filothejský-Arizonský

My křesťané se můžeme zachránit těmito dvěma modlitbami

Svatí Otcové byli Bohem osvíceni a zanechali nám tyto dvě modlitby.

Tři plus tři slova: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nad námi“ a dvě plus dvě slova: „Přesvatá Bohorodice, spasiž nás“.

Není třeba, abychom přečetli celé encyklopedie nebo mnoho knih. Těmito dvěma modlitbami se my křesťané můžeme zachránit. Mniši, kteří nemají takové starosti jako lidé ve světě, se modlí hodně a dosahují vysoké dokonalosti. Velmi jim v tom pomáhá naše Panagie.

Je to, jako kdyby promlouvali Kristu do ucha, protože jsou oddáni modlitbě, což je také jejich hlavním úkolem. A každý, kdo má dar modlitby ve svém srdci, když poté umírá, (posmrtné) celnice se ho nedotýkají. A po své smrti přechází přímo až k našemu Kristu.

Na jeho cestě už neexistují žádné překážky, protože jméno Kristovo má velkou moc.

Neboť Bůh je oheň.

Zdroj: Ichtys a Agiosgeorgiosavras blog

Ukazuje jinou cestu

Starec Efrem, igumen monastýru Vatoped

Ukazuje jinou cestu

My lidé často chceme, aby cesta našeho života byla široká, bez jám, kamení, trní a bláta.

Chceme, aby byla posázena květinami.

Náš Pán nám však ukazuje jinou cestu, cestu bolesti.

Musíme ale vědět, že ačkoli je to těžké, pokud se z celého srdce obrátíme ke Kristu, pak nám sám Pán pomůže zázračným a nevysvětlitelným způsobem.

Bude nás podporovat, když náhle upadneme.

Posílí nás.

A také utěší!

Zdroj: Pemptousia.gr

Ta, jež měla za vzor svou ušlechtilou a milosrdnou tetu: ctihodnou Jelizavetu Fjodorovnu

Princezna Alice z Battenbergu
Duchovně spřízněná osoba se svatou
mučednicí Jelizavetou

(25. února 1885 Windsor – 5. prosince 1969 Londýn)

později provdaná Alice Řecká a Dánská, německá šlechtična,
matka Filipa Mountbattena, manžela britské královny Alžběty II.

Princezna Alice Řecká a Dánská se svým synem Filipem

 Místo úvodu

Společně vnímaná historická témata nás opět zavádějí k ještě jedné zajímavé osobnosti, ne zcela nesouvisející s daným tématem, jemuž se v posledních příspěvcích věnujeme.

Nejde o někoho nově kanonizovaného, nejedná se o nikoho z členů ruské carské rodiny, a přece jen zde lze vypozorovat zajímavou paralelu.

Co může mít původem německá princezna, z rodu Battenbergů, společného s pravoslavím, sv. kněžnou Jelizavetou a vůbec s našimi tématy?

Divili bychom se, ale dost možná více, než bychom předpokládali.Continue reading →

Homilie sv. Jana Šanghajského o přímluvcích za ruskou zemi

Noví strastotěrpci

Svt. Jan Šanghajský a San Franciský, divotvorce

Prvními svatými, kteří byli svatořečeni na Rusi, byli svatí strastotěrpci Boris a Gleb¹. Oddanost Boží vůli, dobrodušnost a mírnost vůči jejich nepřátelům, stejně jako i jejich předchozí život, přitahovaly srdce všech.

Znamení a zázraky, kterými je Bůh proslavil, odkryly jejich moc a nebeskou slávu.

Lidé se za nimi utíkali v nouzi, oslavovali je a jejich památku oslavovali několikrát v roce po celé Rusi. Jejich zjevení se na řece Něvě, v noci v den památky zesnutí jejich otce velikého knížete Vladimíra, vdechlo síly bohabojnému knížeti Alexandrovi, aby poté získal vítězství nad Švédy na řece Něvě, což posloužilo jako počátek k proslavení samotného apoštolům rovného Velikého knížete Vladimíra.Continue reading →

“K tomuto kroku jsem se rozhodla pouze z hluboké víry…” (Sv. Jelizaveta)

Svatá myronosice 20. století

Velkokněžnu Jelizavetu Fjodorovnu můžeme právem nazvat svatou myronosicí
20. století. Neboť podobně jako novozákonní ženy myronosice přišly s vonnými mastmi pomazat tělo Pána Ježíše Krista a byly mezi prvními, jež hlásaly jeho Vzkříšení, stejně tak i svatá Jelizaveta po celý svůj život ošetřovala nemocné, starala se o sirotky a rozdávala almužnu chudým. Svým životem a láskyplnými skutky neustále šířila Kristovo učení. „Odpouštěj svým nepřátelům a buď všem sluhou,“ bylo její životní zásadou, jíž se plně oddala a jíž se po celý život řídila.

Úryvek níže uvedeného článku, jehož autorkou je Mgr. Taťána Fejsaková, byl zveřejněn před lety a napsán pro tehdy vycházející Brněnský pravoslavný věstník „Dobrý pastýř“ (č. 14, roč. 2006).Continue reading →

Velká a ctihodná velkokněžna položivší život za své přátele i nepřátele…

Ctihodná mučednice velkokněžna Jelizaveta

Památka 5. / 18. července a v den památky svatých nových mučedníků a vyznavačů ruských

Řecká ikona napsaná v ikonopisecké dílně svatohorského monastýru Vatoped

Ctihodná mučednice velkokněžna Jelizaveta se narodila 20. října roku 1864 v protestantské rodině hesenského vévody Ludvíka IV. a jeho manželky princezny Alice, druhé nejstarší dcery britské královny Viktorie. Roku 1884 se provdala za Sergeje Alexandroviče¹, bratra ruského cara Alexandra III.

Když si u svého muže povšimla hluboké víry, velkokněžna se snažila najít celým svým srdcem odpověď na otázku: Která víra je pravá? Horlivě se modlila k Bohu a prosila Ho, aby jí odkryl svou vůli. Po dlouhém rozmýšlení se velkokněžna rozhodla a zvolila svaté Pravoslaví. Dne 13. dubna roku 1891, na Lazarovu sobotu, proběhl obřad přijetí Jelizavety Fjodorovny do lůna Pravoslavné církve. V onom roce byl velkokníže Sergej Alexandrovič jmenován generálním gubernátorem Moskvy.Continue reading →

Chyť se šatů Panagie

 Ctihodný starec Paisij Svatohorec

Chyť se šatů Panagie

Jednou se zeptali starce Paisije:

„Papuli, jak mohu být spasen?“

„Chyť se za šaty Panagie (Panny Marie).“

„To znamená s absolutní důvěrou, jakou má dítě ke své matce.“

Vysvětlení:
Papuli (řec. Παππούλη) je zdrobnělina znamenající „dědečku“ či „stařečku“.

Nevšední životní příběh ušlechtilého člověka a učitele careviče Alexeje

Charles Sydney Gibbes (Archimandrita Nicholas)(19.1.1876 – 24.3.1963)

Angličan na carském dvoře, který přijal pravoslaví

Charles Sydney Gibbes (později o. Nicholas) se narodil 19. ledna 1876 v Rotherhamu, v Jižním Yorkshire v Anglii, kde jeho otec John Gibbes řídil místní banku. Jeho matka Mary Ann Elizabeth ze Surrey byla dcerou hodináře Fischera. Pokud rodina Gibbsova měla původně 11 dětí, tak z nich přežilo pouze 5. Charles, nejmladší přežívší syn, začal studovat na Broadstairs na jihu Anglie a pak na Hornsea na pobřeží East Riding. Charles Sydney vstoupil na přání svého otce nejprve na církevní školu, konkrétně na St. John’s College v Cambridge, kde o čtyři roky později, v roce 1899, získal svůj diplom.

Po absolvování teologických kurzů v Cambridge a Salisbury si Charles uvědomil, že necítí žádné náboženské povolání a proti otcovské radě začal hledat skutečnou životní cestu sám.

Gibbesovy schopnosti hovořit jazyky se ukázaly jako vynikající předpoklad k tomu, aby odjel do cizích zemí vyučovat anglický jazyk. Tak se dostal až do Ruska. Zde, v Petrohradě, začal učit v různých šlechtických domech; později se stal také učitelem v Imperiální právní škole.

V roce 1908 ho požádala carská rodina, aby vyučoval angličtinu také velkokněžny. O pár let později, v roce 1913, začal učit angličtinu rovněž devítiletého careviče (Alexeje), jehož si velmi oblíbil a obdivoval ho pro jeho milou a ušlechtilou povahu.Continue reading →