Přenesení ostatků svatého Václava

Oslava svátku Přenesení svatých ostatků sv. knížete Václava je v Pravoslavné církvi slavena 4.3. podle starobylého juliánského kalendáře
(tj. 17.3. dle kalendáře občanského)

 

Na letošní březnovou sobotu s datem 17.3. připadá podle pravoslavného kalendáře památka přenesení svatých ostatků svatého mučedníka Václava, knížete českého, ze Staré Boleslavi do Prahy.

Památka svatého Václava je pro nás důležitá zejména proto, že tento světec je patronem naší země, k němuž se obracíme v těžkých okamžicích našeho života a našich dějin, a hledáme u něj útěchu, tak jak to známe a vyznáváme ve Svatováclavském chorálu:

Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha! Kriste, eleison.

Památka našeho národního světce a patrona našeho chrámu k nám však promlouvá zejména jako aktuální výzva k obrácení našich životů k Hospodinu, neboť nám v osobě tohoto zbožného a ušlechtilého panovníka dává dobrý příklad k následování. Vždyť svatý mučedník a bohabojný kníže Václav, a zejména jeho krátký, avšak na převratné události bohatý život, je zcela pregnantním naplněním slov apoštola Pavla (viz 2Kor 9,6–11), která jsou čtena v den památky svatého Václava, kdy nás apoštol Pavel vyzývá ke štědrosti a pomoci druhým: Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo. Celým svým životem svatý Václav svědčil o této velké ctnosti a stal se zářným a sebe obětujícím se příkladem pomoci a dobrodiní konaného pro své bližní.

Také proto jej zná nejen východní, ale i ta západní tradice zejména jako „Dobrého krále Václava“ (Good King Wenceslas).

Osobnost svatého Václava je nám také připomenutím toho, co říká svatý evangelista Lukáš o tom, kdo usiluje o dosažení svatosti (viz Lk 5,1–11). Že není možné spoléhat sám na sebe, na své vlastní síly, ale předně na Spasitelovo slovo, který vyzývá každého z nás, abychom zanechali všeho a vydali se po jeho stopách. Při vyslechnutí této výzvy poznáváme naši vlastní nemohoucnost, když se pokoušíme dosáhnout něčeho bez Boží pomoci, a současně také cítíme rychlou pomoc od Hospodina, která se dostavuje ve chvíli, kdy již sami začínáme pochybovat…

Pán Ježíš Kristus nás neopomněl ujistit, že Jeho vlastní jho, pokud jej bereme na svá bedra, čili spasitelný kříž naší víry, že toto Jeho jho netlačí a břemeno netíží, neboť On každému, kdo se namáhá, dává náležité odpočinutí: Zanechávám vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já vám dávám, ne jako dává svět. Ať se vaše srdce nermoutí ani nestrachuje. (Jn 14,27)

Svatý Václav uposlechl slova Spasitele, která řekl Šimonu Petrovi: Neboj se. (Lk 5,10)
A sám velký přímluvce země české, svatý kníže Václav, se nebál podstoupit vlastní oběť, kterou nám křesťanům ukládá zákon Boží lásky, protože ani v pýše, ani v uspokojení žádostí těla ani v uspokojení touhy nenajdeme pravé štěstí, nýbrž toliko a jedině v Lásce – v Kristu a jeho boholidské Osobě.

A díky tomu zůstává svatý Václav naším stálým a věrným přímluvcem u našeho Spasitele!

Tropar, hlas 3.

Svatý mučedníče, kníže Václave,

národa slovanského nebeský ochránce,

pros milostivého Boha,

aby spasil duše naše.

MD

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *