Přednáška o Monastýru sv. Kateřiny na Sinaji

Třetí a poslední z řady paschálních přednášek

Brno, (20.5.) 3.6.2018

Tradičně v neděli podvečer, avšak zcela mimořádně přímo na svátek sv. císaře Konstantina Velikého (+337) a jeho matky císařovny Heleny (+327), jsme se znovu shromáždili v prostorách naší farnosti na Úvoze, abychom se společně ponořili do dalšího posvátného tématu naší víry a podali přítomným posluchačům základní údaje o jednom z největších poutních míst svatého Pravoslaví na světě: a sice o Monastýru sv. Kateřiny na Sinaji.

Právě svatá císařovna Helena totiž vybudovala již počátkem 4. století první kapli ke cti Přesvaté Bohorodice na místě, kde již koncem 3. století působili ctihodní poustevníci (anachoreti, resp. eremité). Kolem této kaple se nacházela krásná zahrada, jež jako zázrak na poušti fascinovala všechny poutníky. Legendární keř, jenž byl uprostřed této zahrady, „který hořel, ale neshořel“ (srov. Exodus, 3. kap.), dal také monastýru jeho původní jméno: Hořící keř.

Hora Sinaj

Název hora Sinaj se vztahuje k místu, kde podle Bible (Exodus 19–20) dal Hospodin Desatero přikázání Mojžíšovi. Jiné biblické pasáže místo nazývají horou Oreb.

Klášter svaté Kateřiny

Monastýr svaté Kateřiny (arabsky Dayr Sānt Kātrīn, řecky Iera Monî Agias Aikaterinîs sto Oros Sina) je klášter v poušti na Sinajském poloostrově v Egyptě, situovaný na úpatí Mojžíšovy hory na místě, kde podle Svatého Písma spatřil Mojžíš hořící keř. Je to oblast spjatá s významnými starozákonními událostmi, jež mají přesah do doby novozákonní, a ve své podstatě představují kontinuitu Božího záměru a spásy tohoto světa.

V „hořícím a přitom neshořivším keři“ spatřujeme také Boží Matku, která ve svém nitru počala Syna Božího a přitom zachovala své panenství: „Raduj se, jež jsi neumístitelného Boha umístila, svatého tajemství bráno.“ (Ikos 8, Akathist Přesv. Bohorodici)

Navzdory všeobecné známosti tohoto klášteru jako Monastýru svaté Kateřiny, bylo toto posvátné místo původně zasvěceno právě Přesv. Bohorodici a svatým prorokům Mojžíšovi a Elijášovi, kteří na nedaleké Hoře za svého života pobývali. Později sem přicházejí svatí mučedníci a manželé Galaktion a Epistimie z Fénicie (+250) a po nich další ctihodní…

Cenné informace podává text Putování po svaté zemi urozené poutnice Egerie, jež navštívila Sinaj na konci 4. století. Egerie vypráví o množství mnichů, několika biskupech a také o třech chrámech, jež existovaly již v této rané době.

Sinajský monastýr sv. Kateřiny vždy byl a nadále zůstává řeckým pravoslavným klášterem, jehož počátky se datují ke 4. století, přičemž v 6. století nechal zbožný císař Justinián II. obehnat monastýr vysokými zdmi, které přetrvaly až dodnes. Kromě toho Justinián povolal z Pontu v Malé Asii 200 vojáků i se svými rodinami, kteří měli za úkol místní mnišské bratrstvo chránit.

Potomky těchto křesťanských vojáků tvoří jeden z dnešních beduínských kmenů žijících v sousedství, jehož symbióza s obyvateli monastýru sv. Kateřiny je obdivuhodná. Obě komunity žijí ve vzájemném míru, lásce a nezištné pomoci.

Co stojí rovněž za zmínku, že po celou dobu své historie nebyl monastýr ani jednou dobyt. Vděčí tomu za mnohá privilegia a ochranu, kterou nad tímto místem převzali nejprve byzantští a později arabští vládcové, včetně proroka Mohameda (viz jeho Dekret „Ahtiname“).

Základem kláštera je trojlodní bazilika, ve které se nachází unikátní kolekce starobylých rukopisů a ikon z období před pádem Konstantinopole.

V areálu se dále nachází tzv. Mojžíšova studna. Z dalších zajímavostí jmenujme také mešitu, která zde, uvnitř pravoslavného monastýru, byla postavena v roce 1106 pro muslimské poutníky, ale která se dnes již nevyužívá k rituálním účelům.

Od roku 2002 je klášter na seznamu Světového dědictví UNESCO .

V 6. – 7. století, v epoše před arabským rozmachem, představoval Sinajský klášter zcela mimořádné centrum duchovního života pro veškerý křesťanský svět. Žila zde celá plejáda teologů a asketů, z nichž mnozí jsou v dějinách Církve známi pod přídomkem „Sinajský“: např. sv. Anastasios, sv. Georgios, sv. Hesychios. V 7. století se igumenem kláštera stal sv. Jan Klimakos, jemuž se podle tradice v jeskyni poblíž kláštera zjevil nebeský žebřík vedoucí do ráje. Jeho hlavní dílo Žebřík (řecky Klimax), nazývané rovněž „Duchovní desky zákona“, což připomíná zjevení Boha Mojžíši, dodnes zůstává nejdůležitějším zdrojem poučení pro pravoslavné mnichy na jejich duchovní cestě.

Nesmírný význam Sinaje jako duchovního centra celého křesťanského světa si v této době uvědomuje nejen Východ, ale i Západ. Papež Řehoř Veliký (590–604), autor Liturgie předem posvěcených darů, dává klášteru značné dary a staví klášterní nemocnici, jež funguje až do dnešní doby.

Důležitý okamžik v dějinách kláštera představovalo jeho nové zasvěcení sv. Kateřině. Podle tradice pocházela sv. Kateřina z císařské rodiny, byla mimořádně vzdělanou alexandrijskou křesťankou a zemřela mučednickou smrtí za císaře Maxentia na počátku 4. století. Poté, co byla popravena, její ostatky zmizely: andělé je přenesli na nejvyšší vrchol vedle hory Sinaje, nazvaný později horou sv. Kateřiny. Po několika staletích měli mniši Sinajského kláštera vidění, po němž nalezli ostatky světice na hoře a přenesli je do chrámu, kde se nad těmito ostatky začaly dít zázraky a začalo z nich vytékat myro.

Napoleon Bonaparte zvláštním nařízením z 18. prosince 1798 potvrdil klášteru osvobození od daňových povinností a udělil další výhody.

Ikony v klášteře

Klášterní sbírka čítá více než dva tisíce malovaných ikon, z nichž značná část je datována do doby před rokem 1453, kdy Konstantinopol dobyli Turci, a patří tedy přímo do byzantské epochy. Některé ikony byly namalovány v klášteře, jiné se sem dostaly jako dary zbožných poutníků nebo jako donace z různých měst a zemí. Co do dekorativnosti prostá díla křesťanského Egypta, Sýrie a Palestiny se zde objevují vedle křižáckých obrazů, spojujících východní a západní tradice. Je velmi významné, že mnohé ikony byly vytvořeny v Konstantinopoli nebo byly namalovány mistry, kteří se vyučili v byzantském hlavním městě – nejdůležitějším duchovním a uměleckém centru celého východokřesťanského světa. Jsou to ikony nejvyšších kvalit, jež lze směle řadit k vrcholům světového umění. Bez nadsázky můžeme říci, že bez sbírek Sinajského kláštera by se veškeré dějiny rané ikonopisectví změnily v roztříštěnou a málo srozumitelnou mozaiku náhodně dochovaných fragmentů.

Osobní zkušenost a pouť otce Jozefa na Sinaj

Díky velké Boží milosti byl otec Jozef v roce 2017 učiněn hodným na vlastní oči spatřit místa, o nichž dnešní přednáška pojednává. „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme svýma očima viděli, co jsme spatřili a čeho se naše ruce dotýkaly.“ (1Jn 1,1) Také jeho oči spatřily místa, která po více než 1700 let vydávají svědectví o křesťanské víře a hodnotách pravoslavného mnišství na místě, které kdysi rozkvetlo jako luh duchovní a naplnilo pustinu milovníky ctností a askeze.

Otec Jozef Fejsak s br. Michalem Dvořáčkem v zaujetí a v obdivu nad podivuhodnými příběhy spjatými s církevní tradicí na Hoře Sinaj

O tento nikterak bezvýznamný rozměr byla dnešní přednáška obohacena. Vždyť osobní zkušenost a přítomnost na těchto posvátných místech, navíc osoby duchovní, „služebníka Kristova a správce Božích tajemství“ (1Kor 4,1), dodává také přednášenému tématu větší hodnověrnost a poutavost.

Otec Jozef na úvod předestřel základní historické a církevní paralely související se založením, rozkvětem a dalším rozvojem mnišského společenství v monastýru sv. Kateřiny.

Otec Jozef také naznačil některé starozákonní události jako např. vítěznou bitvu izraelského národa proti Amalekitům, proměnění hořké vody ve sladkou, Mojžíšovo vidění Boha „tváří v tvář“ v keři který „hořel, ale neshořel“, jakož i přijetí Desek zákona, tzv. Desatera.

Všechny tyto podivuhodné události se zde před více než třemi tisíciletími staly, a nadále zůstávají vyryty do skalních rozsedlin a kamenné tváře tohoto místa.

Při své pouti, jež nesla rysy nebezpečí z důvodu napjaté politické a vojenské situace v Egyptě a na Sinajském poloostrově, dal otec Jozef přednost návštěvě a bohoslužbě v klášteru před výstupem na Horu Sinaj. A učinil dobře.

Po namáhavé a několikrát odkládané cestě z Sharm el Sheikh, provázené přísnými bezpečnostními opatřeními, přenocoval otec Jozef u bran monastýru, aby v časných ranních hodinách mohl vstoupit dovnitř a účastnit se jako pravoslavný duchovní svaté bohoslužby spolu s místními otci mnichy.

Po svaté liturgii si mohl prohlédnout místní muzeum s těmi nejvzácnějšími exponáty – ikonami, rukopisy, listinami a ukázkami církevního umění, jež mají nevyčíslitelnou hodnotu. Zahlédl také kopii Mohamedova dekretu známého jako „Ahtiname“.

Blíže si mohl prohlédnout také vzácnou a starobylou baziliku z 6. století, postavenou na popud svatého císaře Justiniána II., její překrásnou figurální mozaiku na téma Proměnění Páně, dále posvátný Mojžíšův keř a další pamětihodnosti, které mu otcové Michal a Nifon osobně ukázali.

Otec Jozef potvrdil, že jen velká Boží milost a souhra dějinných událostí, a koneckonců také vzácná symbióza křesťanských mnichů s místním kmenem beduínů, vedle celé řady dalších spletitých okolností… mohly odvrátit tuto vzácnou památku před zničením, které klášteru mnohokrát hrozilo.

MD

Ke stažení v úplné verzi:

Poslední z řady popaschálních přednášek – Monastýr sv. Kateřiny na Sinaji_červen_PCO Brno_2018

Zdroje a užitečné odkazy:

http://media.pravoslavi.cz/m/Sinaj-noe.html

http://media.pravoslavi.cz/m/Sinaj-noe.html

http://www.sinaimonastery.com/index.php/en/

https://www.youtube.com/watch?v=d39nvZ393l8

http://www.rodon.cz/ikony/Chramy-a-klastery/klaster-sv-kateriny-na-sinaji-ikony-1682

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.