Neposlušnost Bohu je odpadlíctvím a odloučením od Boha. A když je člověk oddělený od Boha, je také oddělen od Lásky, kterou je Bůh, a je také oddělen od Života, kterým je Bůh. A také proto umírá. Člověk prožívá (realitu toho, co je) „nyní i vždycky až na věky věků“ pouze tehdy, když je spojen s Bohem.
Zdroj: Pemptousia.gr
Více na FB PCO v Brně:
Když se lidské srdce stává působením Boží lásky (rozžhavené jako nějaká) pec, tehdy může spálit každou marnivost, která se ho dotkne, a teprve tehdy v něm začíná panovat vnitřní pokoj, když člověk prochází různými spalujícími zkouškami, které ho v jeho životě potkávají.
Zdroj: Pemptousia.gr
A co ke svému odchodu z tohoto pozemského života ještě krátce před svou smrtí sám pravil?
„O mém odchodu mi byla dána božská zpráva shůry: Viděl jsem Panagii a Theologa (Jana), které jsem prosil, abych mohl ještě tuto Paschu zůstat u svých (duchovních) dětí. Oni mi však řekli: ’To nejde, už bylo učiněno rozhodnutí. Na Paschu půjdeš s námi do Nebe!’“
Zdroje a další poučení ke svatému Amfilochijovi:
https://www.romfea.gr/pneumatika/28297-osios-amfiloxios-makris-den-ginetai-allo-elifthi-i-apofasis
https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=2173496789394553&id=131060700304849
Svátek všech svátků, den Světlého Kristova Vzkříšení je již sám o sobě pro každého pravoslavného křesťana Nebem na zemi. První ze vzkříšených (viz 1. Kor 15,20), Kristus, pro nás otevřel dveře do věčného života, a všichni ti, kdo se připravili k tomuto velikému svátku tak, jak to Bůh požaduje a jak to učí svatá Církev, ti všichni dnes spatřili odlesk této věčnosti. I dnes zde, na tomto místě, stejně jako i tam, vše je naplněno radostí, slávou a světlem.
Cesta ke svátku je ale dlouhá a těžká, avšak Pán ze své milosti k nám neodvrhuje ani ty, kteří na tuto cestu nevešli od samotného počátku. Ten, kdo pracoval po šesté, deváté a dokonce po jedenácté hodině, jak hovoří svatý Jan Zlatoústý, ten je stejně tak očekávaným hostem jako ti, kteří pracovali a postili se od počátku, již od první hodiny.Pokračovat ve čtení →
Ctihodná matka Marie Egyptská nás v našem životě provází a něžně nás vede k proměně a změně směru od hříchu ke svatosti. Zklamala jako prostitutka a uspěla jako asketa. Jde o nesmírně statečnou ženu. Navýsost inspirativní v jejím křesťanském zápase, ačkoli se mu asi nikdy nemůžeme zcela vyrovnat. Svým životem usvědčuje a současně přesvědčuje všechny hříšníky, aby zanechali skutky tmy a běželi vstříc svatosti.
Ať se proto nikdo nebojí slov, ale nesmiřitelných a odhodlaných (hříšných) skutků.
Svatá čtyřicátnice se pomalu blíží ke svému konci. Ctihodná Marie nám jistě pomůže, abychom se beze strachu pohybovali kupředu. Vyzývá nás, abychom znovu ve svém životě nalezli správný směr, zorientovali se, a důvěrně k nám promlouvá a svědčí o tom, že i nevěstky se chtějí stát světci…Pokračovat ve čtení →
Pouze přímým konfliktem mezi dobrem a zlem, životem a smrtí, můžeme dokonale poznat jedno i druhé. Pokud netrpíš nějakou úzkostí a necítíš zápas tělesné anebo duševní smrti, nebudeš moci skutečně poznat Spasitele, Dárce života, který nás osvobodil od úzkosti a duchovní smrti.
Zdroj: Pemptousia.gr
Ničeho se neboj, ani Boha. Měj bázeň před Bohem jako svítilnu osvěcující tvou cestu, abys věděl, jak přesně máš kráčet, neboť bez bázně před Bohem není možné dosáhnout čistého svědomí, ani duchovní moudrosti, kterou nebudeme s to nikdy získat, neboť počátkem i koncem (alfou i omegou) moudrosti je bázeň Boží.
FB: Γέροντας Εφραίμ της Αριζόνας
Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského
V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos
Bohonosný otče náš, Jane, zjevil ses jako obyvatel pouště,
anděl v těle a divotvůrce, půstem, bděním a modlitbou přijal jsi dary nebeské, modlitbou uzdravuješ neduhy těl i duší těm, kteří se k tobě s vírou utíkají.
Sláva Tomu, jenž ti dal sílu; sláva Tomu, jenž tě korunoval;
sláva Tomu, který skrze tebe všechny uzdravuje. (Tropar, 1. hlas)
Drazí bratři a sestry v Kristu,
„Náš Pán, Vůdce náš ve víře a Zakladatel, jakož i Hlava naší Církve, o nás vždy pečoval, a dodnes pečuje, abychom my, jeho věrní, měli správné duchovní vedení pro náš život v Kristu.“
Těmito slovy uvedl starec Georgios Grigoriatský v roce 2006 svou besedu na téma 4. neděle velkopostní, zasvěcené svatému otci Janu Sinajskému čili Klimakovi.
Tehdejší igumen svatohorského monastýru sv. Řehoře hned na úvod svého kázání zdůraznil, že právě proto náš Pán a Spasitel „zjevil ve své Církvi mnoho duchonosných a bohonosných učitelů, kteří jsouce osvíceni Duchem Svatým nás vyučují pro náš život v Kristu“.
Mezi tyto velké Učitele naší víry patří také svatý Jan Klimakos, jehož památku si každoročně připomínáme právě o 4. neděli velkopostní.Pokračovat ve čtení →
