Tam, kde všichni žijí pro jednoho a jeden pro druhé…
První jeruzalémská obec křesťanů je velkým a současně jedinečným vzorem pro dnešní pravoslavné obce a farnosti…
Archim. Georgios Grigoriatský (+2015) si v jednom svém zamyšlení povzdechl a sám sebe se v duchu ptal, jaký by to asi byl dnes krásný život mezi lidmi, kdyby v jejich srdcích kraloval Kristus. Neboť kdekoli tam, kde byl Kristus ze strany lidí přijat s láskou, tam všude „nalezli lidské bytosti svůj smysl a naplnění svého života“[1] . Příkladem toho budiž první křesťanská obec v Jeruzalémě spolu s obdivuhodným smyslem pro nemajetnost (či spíše dobrovolné vzdání se majetku pro potřeby druhých) nebo příkladná organizace řeckých pravoslavných obcí za turecké nadvlády či sama pravoslavná kinovia (monastýry), kde v souladu s pravidly svatého Basila Velikého „všichni žijí pro jednoho a jeden pro druhé“ [2].
Především dnes, v době nečekaných útoků proti některým nám drahým osobám a proti základnímu církevnímu principu „sobornosti“ našeho duchovního života, je třeba se neustále vracet k onomu nedostižnému prvoapoštolskému vzoru života prvotních křesťanských obcí, kde nejvíce rozkvétala láska, blahočinnost, jakož i duch pokoje, obětavosti, tichosti a věrnosti (viz Gal 5,22).Pokračovat ve čtení →