Duchovní rady ctihodného starce Filothea Zervakose k výchově dětí…

Vyučujte své děti v jejich útlém a něžném věku a poučujte je, aby si pamatovaly vaše učení,
až zestárnou.

Filotheos Zervakos
(1884-1980)

Kromě dobrého příkladu mají rodiče povinnost vychovávat své děti už od ranného dětství. Naučit je bázni před Bohem, snažit se odstranit jejich špatné a prudké instinkty a nedostatky, které se začnou projevovat, a nelichotit jim. Naopak, je třeba své děti vychovávat v tom smyslu, aby tyto projevy, jejich zlé touhy a chtění, nečinily. Vezměme si za příklad měkkou svíčku, kterou lze tvarovat, jak chcete, neboť na sebe snadno přijme pečeť, kterou na ni vložíš, a stejně tak i malé dítě lze tvarovat, jak si přejete. Na nepopsaný papír, cokoli napíšete, zůstane na něm nesmazatelně zapsáno. A malé dítě, které je poučováno a kterému je vštěpováno učení od útlého věku, to pro něj zůstane nesmazatelně vepsáno, i když zestárne. A proto, vyučujte své děti v jejich útlém a něžném věku a poučujte je, aby si pamatovaly vaše učení, až zestárnou.Pokračovat ve čtení →

Stromovní kaple a překonaný strach starce Paisije…

Neobyčejná kaple uvnitř starého stromu zasvěcená svatému starci Paisijovi Svatohorci v Konitse

V řečtině se jí říká „Dentroeklisia“ čili malý chrám (kaple) v útrobách starého stromu, která se nachází 22 km severně od Konitsy v řeckém Epiru, jen pár metrů za křižovatkou do vesnice Agia Varvara, vedle provinční silnice do Amarantos.

Tento strom utrpěl v minulosti několik katastrof a požárů (kolemjdoucí si zde např. zapálili oheň, aby se zahřáli), takže se jeho stav každým rokem zhoršoval. Vypadalo to, že se brzy strom zhroutí úplně! Známky zkázy jsou viditelné ještě dnes, pokud se člověk podívá na otvor mezi malým zvonem, kde uvidí spálený vnitřek stromu, zuhelnatělé části a popel.

Před několika lety se však díky nápadu a splnění slibu jednoho obyvatele vesnice Agia Varvara tento slabý, avšak požehnaný strom proměnil na kapličku, poté co byl uvnitř vyztužen kamenem. Díky této úpravě se brzy proměnil na zcela svébytné poutní místo na počest svatého starce Paisije Svatohorce, který touto oblastí v mládí několikrát osobně prošel. Chodil totiž do sousední vesnice Amarantos, aby zde prováděl tesařské práce a podílel se na opravách místních domů.Pokračovat ve čtení →

Toto je den, který učinil Hospodin, a proto radujme se a veselme se v něm…

Den, kdy naše farnost znovu povstala ve vší své kráse a „zaplesala“ a „rozveselila se“!

Skvěj se, skvěj se, nový Jeruzaléme, neboť vzešla nad tebou sláva Hospodinova.
Plesej nyní a vesel se, Sione! Ty pak Přečistá Bohorodice,
raduj se ze vzkříšení Syna svého!

Kristovo Vzkříšení přineslo světu Radost, Světlo a Pokoj!

Kdy jindy jsou tyto božské a nadpřirozené dary lépe cítit než v den Vzkříšení.

Kristus svým učedníkům přál, aby se radovali.Pokračovat ve čtení →

Děkujeme ti, Pane, Bože náš, že jsi snížil řády andělů a pozvedl jsi nás do nebe…

Nejsme tady, jsme tam nahoře se Svatými

Starec Emiliános Simonopetrsský

Kde je Kristus? Tady a všude! Kristus, druhá osoba Nejsvětější Trojice, je především usazen ve Svatyni svatých po pravici Otce nebeského. Takže si nemyslete, že když jdeme do chrámu, jednoduše vstupujeme a vystupujeme z běžné budovy. Místo toho vystupujeme nahoru a vstupujeme do Svatyně svatých, do samotného nebe. Když otevíráme oponu Královských dveří a Kristus je přítomen ve Svatém kalichu, tak i my hříšníci otevíráme nebeské dveře a vstupujeme! I když jsme hříšníci, vstupujeme do svaté liturgie, a tím vstupujeme i nahoru do nebeského Jeruzaléma. Právě tehdy si uvědomíme, jakou slávu mohou naše duše zažít! Usedáme po pravici Otce, přijímáme čest ze cti Krista a přijímáme Tělo našeho Pána a Boha.Pokračovat ve čtení →

Ty, která jsi nazvána Životodárným Pramenem blahodatných uzdravení…

Ikona Matky Boží „Životodárný pramen“

(řec. Ζωοδόχος Πηγή)

 

památka v pátek Světlého týdne a také 4. / 17. dubna

V 5. století se v Konstantinopoli, blízko Zlaté brány (Χρυσεία Πύλη), nacházel háj, který byl zasvěcený Přesvaté Bohorodici. V tomto háji byl pramen, který se od dávných časů proslavil mnohými zázraky. Postupem času však toto místo zarostlo křovinami a pramen vody, kdysi tak slavný pro své zázraky, byl pokryt řasami a zaplněn bahnem a blátem.

Jednou se stalo, že voják Leon (budoucí císař Leon I.) na tomto místě potkal slepce, bezmocného poutníka, který se ztratil. Voják Leon mu pomohl vyjít na cestu a posadit se do stínu, aby si cestou znavený mohl odpočinout. Potom se vydal hledat vodu, aby mohl dát slepci napít. Pojednou uslyšel hlas: Leone! Nehledej vodu daleko, abys uhasil slepcovu žízeň. Překvapený a udivený tajemným hlasem, který uslyšel, začal voják hledat vodu, ale žádnou nenašel. Zastavil se a zůstal stát, zamyšlený a zarmoucený kvůli tomu, co se stalo. V tom okamžiku se znovu ozval ten samý hlas a pravil:Pokračovat ve čtení →

Své dětství prožil mezi klášterem, mořem a rybáři…

Stručný životopis Fotise Kontoglou

Fotis Kontoglou (řec. Φώτης Κόντογλου, pseudonym Φώτης Αποστολέλης) se narodil 8. listopadu 1895 v maloasijském městě Aivali (Ayvalık v dnešním Turecku) a zemřel 13. července 1965 v Aténách. Byl významným řeckým spisovatelem, malířem a ikonopiscem.

Vychovala ho jeho matka Despina Kontoglou a jeho strýc Stefanos Kontoglou, který byl igumenem v nedalekém klášteře Svaté Paraskevy.

Své dětství prožil mezi klášterem, mořem a rybáři.

V roce 1913 se zapsal na Aténskou školu výtvarných umění. V roce 1923 pobýval nějakou dobu v klášterech Svaté Hory Athos, kde objevil techniku byzantské ikonografie.

O dva roky později se oženil s Marií Chatzikambouri, která byla také z Aivali (Kydoniai) a která se v roce 1922 přestěhovala do Řecka.Pokračovat ve čtení →

„Papa Nikolaos Planas“ – Když svatí opěvují svaté…

Osobní svědectví Fotise Kontoglou
o velkém athénském světci 20. století!

„Papa Nikolaos Planas“

Přesvatá a přesladká ústa, která vše, co pronesla, byla pravda, vyslovila také tato slova, která přinášejí pokoj srdci každého člověka:

„Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.“ (Mt 5,8-9)

Jak únavný je zlý a lstivý člověk, zatímco člověk dobrý a zbožný šíří do svého okolí pokoj a ztišení.

Prorok David hovoří o člověku zlém takto: „Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.“ (Žalm 10,7)

I starověcí Řekové nazývali takového zlého člověka někým, kdo je „záštiplný“, někdo, kdo druhé unavuje. A takový vpravdě nešťastný člověk není únavný pouze vůči ostatním, nýbrž tak působí také vůči sobě samému kvůli svým lstivým starostem a znepokojujícím myšlenkám, zatímco člověk dobrosrdečný a dobrodušný působí díky své prostotě na druhé utišujícím způsobem.

Pokračovat ve čtení →

Fotis Kontoglou hovoří o neopakovatelném zázraku naší víry!

O jedinečnosti a neopakovatelnosti
Kristova Vzkříšení

Ikona Krista „Spasitele Duší“, dílo Fotise Kontoglou 
(1962)

Všechno, co se ve světě děje, se děje mnohokrát znovu a znovu, stejně jako dříve.

Pouze jedna věc se stala jen jednou, a už se nebude opakovat.

Jedná se o Kristovo vzkříšení.

Toto je jediný zázrak všech zázraků, nevyjádřitelný zázrak, který obrátil svět vzhůru nohama a dal naději zoufalému lidskému pokolení.

Fotis Kontoglou ve svém ateliéru při práci nad ikonami

Slavný řecký ikonopisec a pravoslavný křesťan Fotis Kontoglou prizmatem svých poučení!

Neboj se, bratře, zůstat sám se sebou!

Neboj se, můj bratře, zůstat sám se sebou!

Snaž se, abys nebyl přemožen jednou a tisícem různých věcí, abys nakonec nezapomněl sám na sebe!

Protože kdokoli ztratil sám sebe, sedí uprostřed stínů a s duchy v poušti smrti.

Zamiluj si proto Krista a evangelium více než mrtvou moudrost lidí, více než veškerou čest a slávu tohoto světa!

A teprve potom se budeš radovat z každé hodiny svého života.

Žádná cesta nevede ani nepřináší srdci pokoj, kromě Krista, Který tě bolestně volá a říká ti:

„Já jsem cesta.“Pokračovat ve čtení →

Neříkáme, že Kristus „byl vzkříšen“, ale říkáme, že „vstal z mrtvých“!

V Bohu moudrá poučení otce Epifania (Theodoropoulose)

Vlevo mladý Eteoklis (pozdější o. Epifanios) krátce poté, co byl postřižen metropolitou messinijským Chrysostomem (Daskalakisem) na žalmistu, vpravo již otec jeromonach Epifanios.

Kristus vstal z mrtvých! Christos anésti! Christos voskrése!

Neříkáme, že Kristus „byl vzkříšen“, ale říkáme, že „vstal z mrtvých“.

Pokud bychom říkali, že Kristus „byl vzkříšen“, znamenalo by to, že ho vzkřísil někdo jiný.

Pán Ježíš však vstal z mrtvých sám, svou vlastní mocí.

A to je zásadní rozdíl.

Připravil Michal Dvořáček.