Svátek Proměnění ukazující nám pokorného Ježíše i bohočlověka Krista

Slovo ke svátku „Proměnění Páně“
Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského

 V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
Řehoře na Svaté Hoře Athos

 

Na každého, který se v těchto dnech přibližuje ke svátku Proměnění Páně, musí, chtě nechtě, učinit velký dojem zejména ta skutečnost, že k tomuto slavnému dni se pojí zvláštní a zcela neopakovatelná zkušenost naší svaté Církve, která je vyjádřena bohohlasnými zpěvy posvátných textů a mystickou teologií svatých Otců, jakož
i duchovním přínosem pravoslavného mnišství.

Starec Georgios Grigoriatský pronesl bezpočet homilií při příležitosti tohoto svátku během svého dlouhého, čtyřicetiletého igumenství v monastýru sv. Řehoře na Sv. Hoře Athos.Pokračovat ve čtení →

Strastiplná cesta ruské velkokněžny Olgy Alexandrovny z Petrohradu do Toronta

Životní pouť velkokněžny Olgy Alexandrovny Ruské,
nejmladší sestry svatého cara Mikuláše II.

(1882-1960)

Slovo úvodem

Podobně jako slunce vyzařuje své paprsky a zahřívá a osvěcuje vše živé i neživé stvoření, tak i svatí mají tendenci předávat světlo těm, kteří jsou v jejich blízkosti. Jedno známé novozákonní přísloví, které má všeobecnou platnost, praví, že: „Každý dobrý strom nese dobré ovoce…, neboť dobrý strom nemůže nést zlé ovoce…”. A tak charakter každého z nás je dříve či později rozpoznán „podle našeho ovoce” čili podle plodů, které vydáváme (srov. Mt 7, 17-20).

Onen původní pramen, zdroj našeho bytí a inspirace, do značné míry ovlivňuje naše další směřování. Ukazuje cestu. A na nás pak záleží, zda po ní jdeme, nebo z ní scházíme, zda se vyhýbáme těžkostem, nebo je snášíme, abychom prošli nějakou „životní zkouškou“ a v ní očistili naši duši, jak se čistí železo „výhní ohně“.

Tato úvaha nás vede k osobnosti, která prožila poměrně pohnutý a strastiplný život, který nicméně přijímala s křesťanskou pokorou a trpělivostí a který prožila tak, jak jí bylo vštěpováno v útlém mládí: se zájmem a péčí o blaho svého bližního.

Ačkoli se narodila do mocné carské rodiny, tíhla spíše k prostému a poklidnému životu, jenž by byl naplněn každodenní prací a uměleckou tvorbou. Pokud by nebylo tragických událostí spojených se svržením absolutního monarchy Ruska, její život by se jistě odvíjel zcela jiným směrem.

V dnešním volném a inspirativním pokračování na téma osobností a členů carské rodiny Romanovců si přiblížíme jednu ze sester cara Mikuláše II., konkrétně Olgu Alexandrovnu Romanovou, která prožila všechny ty bouřlivé před- a poválečné zvraty spíše v ústraní a vždy raději v zaujetí svou prací, malováním a pomocí druhým, k nimž měla vždy velmi blízký a laskavý vztah bez ohledu na své postavení a šlechtický původ. Pokračovat ve čtení →

Duši milující Boha lze připodobnit ke svíci a jejímu tání díky paprskům „Slunce spravedlnosti“…

Svatý Maxim Vyznavač

„Bůh je Slunce spravedlnosti“

Bůh, jak je psáno, je Sluncem spravedlnosti, a je tomu tak proto, že na všechny obecně rozptyluje paprsky své dobrotivosti, a duše se tak ve své „mravnosti“ stává buď svící, když miluje Boha, nebo hlínou, když miluje hmotu.

Vězme, že podle své povahy je hlína vysoušena sluncem, zatímco vosk bývá ve své přirozenosti změkčován, a podobně i duše, která miluje hmotu a svět, vede sama sebe ke zkáze, konkrétně tím, že ačkoli naslouchá Božím poučením, reaguje proti nim svým chováním (mravností) a zatvrzuje se jako hlína tak, jak to kdysi činil Faraón…Pokračovat ve čtení →

Rodíc, panenství jsi zachovala, při zesnutí svět jsi neopustila…

„15. srpen“ – Svátek Zesnutí Přesvaté Bohorodice

(15./28.8.)

„Rodíc, panenství jsi zachovala, při zesnutí svět jsi neopustila. Přešla jsi k životu, jsouc Matkou Života, přímluvami svými zbavuješ smrti duše naše.“ (tropar)

„V přímluvách neusínající Bohorodici a nezměnitelnou naději jakožto Zastánkyni hrob ani smrt neudržely. Neboť Matku Života do nebe převedl Ten, kterýž se usídlil v lůně vždy panenském.“ (kondak)

Zesnutí Přesv. Bohorodice je jednou z největších a nejdojemnějších oslav pravoslavných křesťanů po celém světě.

Pravoslavná církevní obec v Brně a její věřící právě dnes vstupují na cestu požehnaného půstu a připravují se, aby koncem srpna uvítali svátek „Zesnutí“ čili „Letní Paschy“, jak se tento svátek také mezi věřícím lidem nazývá.Pokračovat ve čtení →

Poučení ke Svato-uspenskému půstu

Postní období před svátkem
Zesnutí Přesv. Bohorodice
(15./28.8.)

Svatý Simeon Soluňský (arcibiskup města Soluně; konec 14. a začátek 15. stol.) uvádí k Uspenskému půstu tato slova:

„Půst v srpnu byl ustanoven na památku Matky Boha-Slova, která, když poznala, že se blíží čas Jejího zesnutí, nepřestávala setrvávat v půstu a v modlitbě, a to i přesto, že byla již svatá svým životem. Pokračovat ve čtení →

Když promlouvají duchonosní starci

Starec Efrem Filothejský-Arizonský

Νáš Kristus nás zve a očekává…

Mé dítě, bez ohledu na to, jak se cesta našeho života plní trny, náš Kristus nás zve a očekává, že se po této cestě vydáme i my, neboť také On sám po ní kdysi kráčel.

V souženích nachází Bůh odpočinutí. Naopak, v uspokojení nachází pohodlí ďábel, který je příčinou všeho zla. A proto, jakkoli dlouho budeme zápasit, jednoho dne zápas skončí a úsilí každého bude odměněno.

„Na světě soužení míti budete, ale doufejte, já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33), říká náš Pán.Pokračovat ve čtení →

O úctě k Přesv. Bohorodici se učme od svatých…

Svatý Nektarios se k Přesv. Bohorodici obracel v modlitbě vždy velmi prostým způsobem

 Otec Andreas Konanos

 

Svatý Nektarios se k Přesvaté Bohorodici vždy obracel prostřednictvím její ikony, kterou měl ve své kelii, a hovořil „s ní“ o různých starostech, které ho trápily.

Hovořil o svých dluzích a finanční situaci monastýru.

Mluvil s ní také o řemeslnících a stavebních materiálech.

O nemocných a bezdětných párech.

O suchu na polích.

Modlil se před jejím svatým obrazem, který byl zpodoben v renesančním stylu.

A Přesvatá Bohorodice se mu v něm několikrát zjevila.

Protože viděla jeho prosté srdce, naslouchala jeho povzdechům.

Viděla nespravedlnosti, které se děly vůči jeho osobě.

Cítila, jak často se k Ní obracel, jako když se obrací syn ke své Matce.

Věděla, že je člověkem opravdovým, s nějakým obsahem, nikoli člověkem povrchním.Pokračovat ve čtení →

Úprava programu bohoslužeb: doplněna svatá božská liturgie na 14. (1.) srpna

DOPLNĚNÍ

14. 8. (1. 8.) Úterý
SV. LITURGIE – 8.00; VEČERNÍ – 19.00

VYNÁŠENÍ DRAHOCENNÉHO A ŽIVOTODÁRNÉHO
KŘÍŽE PÁNĚ

SV. MUČEDNÍKŮ MAKABEJSKÝCH

PO SV. LITURGII SVĚCENÍ VODY, MEDU A MÁKU

ZAČÁTEK „USPENSKÉHO“ PŮSTU KE SVÁTKU ZESNUTÍ PŘESV. BOHORODICE

Bohoslužby

Odkaz na úplnou zprávu s podrobným čtením ke svátku „Vynášení drahocenného a životodárného Kříže Páně“ a „Mučedníků Makabejských“, kdy bude také sloužena svatá liturgie spojená po jejím závěru se svěcením pokrmů (vody, medu a máku), je k dispozici na FB PCO Brno:

Pravdivá láska v Kristu v souladu s poučeními starce Paisije

Svatý starec Paisij Svatohorec
v dialogu s protestantem

O úctě k ikonám, k Přesvaté Bohorodici,
o modlitbě a dalších praktických
a věroučných otázkách

 

Zaujat rozhovorem s poutníkem před svou kelií Panagudou
Svatá Hora Athos

Slovo úvodem

Následující rozhovor mezi ctihodným starcem Paisijem a jedním zbožným mladým mužem, který se před tím nechal obelstít věroučně zhoubným čili heretickým učením protestantské víry, byl zveřejněn v roce 1995 v ročence Monastýru sv. Řehoře „Ο Όσιος Γρηγόριος“.

Blažený a ctihodný starec Paisij díky svému rozhovoru s tímto mladíkem, na jehož znepokojivé existenciální otázky odpovídal zdánlivě prostým a jasným způsobem, zachránil i tuto konkrétní duši (mladého muže) před jistou záhubou a znovu ho přivedl zpět do lůna Pravoslavné církve.

Tehdejší představený svatohorského monastýru sv. Řehoře, otec archim. Georgios (+2014), udělil své požehnání ke zveřejnění tohoto článku a tím i celého rozhovoru na jednom z pravoslavných blogů, odkud čerpáme při našem překladu také my.Pokračovat ve čtení →