Pravoslaví/Životy svatých

Raduj se, vyznavači a přední pastýři krymské země!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Nalezení ostatků svatého Lukáše Krymského

 5. (18.) března

Od roku 1946 do roku 1961 byl vladyka Lukáš hlavním archijerejem krymské eparchie.

Svatý Lukáš Krymský zesnul v Pánu 11. června 1961 v den Všech svatých, kteří zazářili v zemi ruské.

Jako pastýř však nikdy neopustil své věrné stádce: díky jeho mocným přímluvám byli lidé zázračně uzdravováni i po jeho zesnutí. Dodnes jsou známy četné zázraky a podivuhodná uzdravení na přímluvy tohoto světce a lékaře-nezištníka.

V roce 1996 byly nalezeny (tj. vyzdviženy) svaté ostatky arcibiskupa Lukáše, které nyní spočívají v chrámu Nejsvětější Trojice v Simferopolu.

Bůh udílí na přímluvy sv. Lukáše i dnešnímu člověku pomoc a podporu v nesení jeho kříže i v dobrém a bohulibém vyznávání svaté pravoslavné víry.Pokračovat ve čtení →

Aktuality/Pravoslaví/Věrouka

Pravoslavné ikony jsou oknem do věčnosti a napomáhají nám k utvoření pravé představy o Vtělení Syna Božího…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Ikona – Okno do věčnosti

 

Kristus Pantokrator
(kolem roku 1260 – 1270 po Kr.)
Posvátný monastýr „Chilandar“ na Svaté Hoře Athos v Řecku

Síla pravoslaví

V čem spočívá ve skrze přitažlivá síla pravoslaví? Co pravoslaví tolik století pozdvihuje a chrání, co jej věčně obnovuje? Esence, srdce pravoslaví, jeho neporazitelná síla je skryta v podivuhodné a jedinečné osobě Krista, Syna Božího, s nímž se setkal Nathanael a tisíce dalších jeho následovníků.

Hlavní starost pravoslaví vždy spočívala v tom, aby přes celou svou dějinnou pouť až do dnešního dne donesla zvěst o Kristu ke každému člověku, uchránila onu nepopsatelně krásnou tvář (čili obraz – ikonu) evangelního Krista a správně jej uctívala.

Jak ale správně vymezit pravoslaví na pozadí dávno zaniklých říší, bouřlivých historických epoch a náboženských sporů, které vznikaly a opět zanikaly? Jedině tak, že nalezneme počátek vzniku pravoslaví a budeme sledovat jemnou, ale zcela reálnou a hmatatelnou linii toho, čím je Ortodoxie v křesťanském smyslu tohoto slova.Pokračovat ve čtení →

Dějiny pravoslaví/Homílie/Věrouka/Životy svatých

Aby nám ikony vždy připomínaly, že také my se musíme stát „obrazem Božího obrazu“!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Homilie při příležitosti Neděle Pravoslaví

 Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského

V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos

 

Drazí bratři a sestry v Kristu,

„Velké bylo hoře a utrpení, které prožívala svatá Církev Kristova v průběhu sto dvaceti let, během nichž trvalo pronásledování ikon (tzv. ikonoborectví).“ Těmito slovy uvedl kdysi své kázání dnes již v blahé paměti zesnulý starec Georgios Grigoriatský ze Svaté Hory Athos.

„Přesvatý Bůh však proměnil tuto bolest v radost a útěchu, když se definitivně obnovily (doslova vztyčily) svaté ikony za vlády císařovny Theodory.“ Tuto radost bylo podle starce Georgia možné „spatřit“ (a zaslechnout) také dnes večer během zpěvu posvátných žalmů a hymnů, v nichž byl oslavován Trojslunečný Bůh, „neboť Církev znovu přijala svou krásu“ (řec. κόσμον[1]), to jest svou ozdobu, kterou měla od počátku.

Pravoslavný chlapec v Jeruzalémě

Starec Georgios považuje za tuto „krásu“ Církve její svaté, konkrétně „osoby (a jejich tváře) Krista, Panagie a svatých, pravoslavně na ikonách zobrazené“.Pokračovat ve čtení →

Homílie/Poučení/Pravoslaví/Věrouka

Příspěvek při příležitosti Neděle Pravoslaví!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Pravoslavná víra a její étos

Metropolita Jeremiáš Gortynský

Náš vztah s Bohem, moji milovaní, je vyjádřen slovem „víra“. Jde o mocné slovo, které vyjadřuje pevný a silný vztah, doslova pouto. Pochází z řeckého slova „důvěřovat čili spoléhat se“ (εμπιστεύομαι). Když pravíme „věřím“ v Boha, tak to znamená, že Mu plně důvěřuji, vkládám svůj život do Jeho rukou, patřím Mu.

My křesťané jsme podepsali posvátnou úmluvu, že patříme Bohu, a ve skutečnosti jsme také učinili sliby a přísahali, že patříme Jemu (jsme Jeho děti, synové a dcery) a že budeme žít podle Jeho vůle. Tyto přísliby a přísahy se uskutečnily v okamžiku, kdy jsme vstoupili do Boží rodiny, která se nazývá „Církev“. Ano! Ježíš Kristus, Syn Boží, se stal člověkem a přišel na tuto zemi, aby zde založil svou Rodinu. A do této posvátné Boží rodiny jsme vstoupili také my, když jsme byli pokřtěni. Tehdy jsme dali slib, že se odříkáme satana a všech skutků jeho, a sjednotili jsme se naopak s Kristem.Pokračovat ve čtení →

Homílie/Pravoslaví/Věrouka

Svatá Čtyřicátnice aneb Jak nás může přivést blíže k našemu Pánu!

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Homilie k Neděli Syropustní a příprava
ke svaté Čtyřicátnici

Podle díla (†) archim. Georgia Grigoriatského

V Bohu zesnulého igumena Posvátného monastýru
sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos

Drazí bratři a sestry v Kristu,

„Dnes je Neděle před Velkou Čtyřicátnicí. Od zítřejšího dne začíná doba velkopostní, období zasvěcené půstu, askezi a usilovné modlitbě.“ Těmito slovy uvedl starec Georgios Grigoriatský svou homilii před začátkem svatého
a velkého půstu před svátkem Paschy v roce 1991.

Církev dnes všem věřícím připomíná vyhnanství našich předků z Ráje, prvních stvořených lidí na této zemi.

Jak k tomu došlo? A proč vlastně, když, zatímco žili v Ráji, byli šťastni? Do té doby, dokud milovali Boha a milovali také jeden druhého, byli opravdu šťastnými lidmi. Když ale nechali, aby do jejich nitra vešel egoismus a přeslechli přikázání svého nebeského Otce, „od té chvíle už nemohli žít v Ráji,“ jak dodává starec Georgios.Pokračovat ve čtení →

Poučení z pateriků

Hřích je podvodný, zrádný a plný falešnosti

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Svatý Jan Kronštadtský

Hřích je podvodný, zrádný a plný falešnosti

Hříšný člověk neuspěje v odpuštění svých hříchů do té doby, než pocítí celým svým srdcem, že tyto hříchy jsou hloupé, ničivé a falešné. Podobně jako dříve učinil hřích, který považoval za něco příjemného a uspokojivého, tak nyní musí litovat a vyznat, že takový hřích je podvodný (zrádný) a vede k záhubě.

Zdroj: Pemptousia.gr

Poučení z pateriků/Poučení/Věrouka

Pane Ježíši Kriste, uděl nám pravé pokání, které přináší slzy vyznání…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Duchovní poučení starce
Efrema Filothejského-Arizonského

* Žádná lidská radost nezůstává bez následné lítosti a zármutku. Pouze radost pocházející od Boha je pravou a upřímnou radostí. Sláva a peníze, to vše je falešné. Tyto všechny věci uvádí smrt na jejich pravé místo.

* Náš nebeský Otec nás vyučuje tím, jak nás kárá, ale nikoli, aby nás přivedl do zoufalství, nýbrž abychom začali činit pokání a napravili se.

* Bolest očišťuje duši, činí ji pokornou, citlivou k bolesti, dobrou, a tím vším v ní připravuje základy k božskému navštívení.Pokračovat ve čtení →

Pravoslaví/Životy svatých

Celým svým životem svědčil o Boží síle a moudrosti, kterou Bůh dává těm, kteří Ho milují…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Svatý a spravedlivý Nikolaos Planas

(1851 – 1932)
(památka 17. února / 2. března)

Byl neúnavný ve službě, více jak půl století sloužil každý den svatou liturgii.

Byl velmi zdrženlivým člověkem-asketou, omezoval se jen na to nejnutnější. Jeho bohatstvím, pokladem a středem jeho života byl liturgický život Církve.

Byl člověkem modlitby, jehož životem byla služba víry a lásky.

Byl příkladným postníkem. Během Velkého půstu nikdy nepoužíval olej.

Byl prostý a moudrý, přesný v odpovědích. Otec Nikolaos v sobě spojoval prostotu a kněžskou důstojnost, dětskou naivitu a svatost.Pokračovat ve čtení →

Měsíční poučení/Poučení/Věrouka/Životy svatých

Otec Serafim Rose hovoří nejen na téma Velkého půstu…

Publikováno od autora: Michal Dvořáček / 0 komentářů

Velký půst, naše vyhnání

U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sión.
(Žalm 137,1)

Tato slova velkopostního žalmu nám, pravoslavným křesťanům, Novému Izraeli, připomínají naše vyhnání. Pro Rusy, kteří byli odtrženi od Svaté Rusi, má tento žalm zvláštní význam a smysl, nicméně i pro všechny ostatní pravoslavné křesťany platí jeho význam stejně, to jest, že pozemský život – je vyhnanstvím, a Nebe – zemí zaslíbenou, vlastí milovanou.

Velký půst byl pro nás naší Matkou Církví ustanoven jako čas vyhnanství, aby nezeslábla naše paměť na Sión, od nějž jsme se tak daleko vzdálili. My jsme si toto vyhnanství zasloužili a kvůli našim mnohým hříchům ho nyní velmi potřebujeme. Jen skrze zármutek vyhnanství, na který nás upozorňuje půst, to jest modlitba a pokání dnešních dnů, jsme způsobilí v sobě zachovat a uchránit podobu Siónu.Pokračovat ve čtení →