Panagie se zlobí, když neděláme znamení kříže správně.
Znamení kříže musíš konat správně. Když to neuděláš správně, zlí duchové nejen že tě neopustí, ale navíc se ti budou vysmívat.
A Přesvatá Bohorodice se bude zlobit.
Když děláš znamení kříže, musíš položit pravou ruku nejprve na čelo, pak na pupek, pak na pravé rameno a nakonec na to levé.Pokračovat ve čtení →
Ve jménu Církve a boholidských svatyní a pravd není možné, aby došlo k sebemenšímu kompromisu.
Apoštolská a svatootcovská věrnost všemu, co vychází z Církve, je tím nejvyšším pravidlem v našem vztahu k ní.
Věrnost znamená akrivii (přesnost).
Není dovoleno žehnat žádnému druhu hříchu, žádné věci, která by vyprázdnila a potřela Pravdu, Všepravdu naší Církve, její boholidskou existenci. Nic takového se nesmí stát.
V Církvi je všechno boholidské: to jest život, prostředky, účel, nesmrtelnost, věčnost. Není zde místo pro ikonomii (shovívavost), čistě lidskou, humanistickou a feministickou, protože to by byl odklon od teologické pravdy Církve, od její boholidské apostolicity, svatosti, jednoty a univerzality.
Původní zdroj:
Άγιος Ιουστίνος Πόποβιτς, Δογματική, σελ. 681, Ορθόδοξη φιλοσοφία της Αλήθειας
Převzato: Το μέγα Γεροντικόν
Starec Paisij Svatohorec procházel v jednu chvíli velmi obtížnou fází svého života.
V té době v Církvi vznikl problém a ke starci přicházelo mnoho biskupů, kteří ho žádali o pomoc.
Byl to však velmi komplikovaný problém, a přestože by si to starec přál, nebyl schopen v této věci pomoci; jak říkal, bez ohledu na to, ze které strany se na problém díváte, vždy narazíte na duchovně bezvýchodnou situaci.
Proto se rozhodl při řešení tohoto problému obrátit své úsilí k modlitbě.
Během této doby se starec Paisij neustále modlil, aby Bůh vyřešil vzniklý církevní problém; a zvláště se modlil ke svaté Euthýmii Všechvalné.
„Svatá Euthýmie, ty, která jsi zázračně vyřešila vážný problém, kterému Církev tehdy čelila, pozdvihni Církev ze současné bezvýchodné situace!“Pokračovat ve čtení →
Svatý starec Paisij (uprostřed), starec Josef Vatopedský (vlevo)
a metropolita Athanásios (vpravo)
Když se starec Paisij vrátil ze své cesty po Austrálii, kam odcestoval na pozvání tehdejšího australského arcibiskupa, zeptal jsem se ho, jaký druh lidí v Austrálii žije. Jak vedou duchovní zápas, jak bývají spaseni a zda milují Boha?
Starec odpověděl, že se v Austrálii setkal s úžasnými lidmi, protože tam jsou lidé spaseni prostřednictvím bolesti, ale také pokorou, trpělivostí a modlitbou.
Myslím, že se to týká všech lidí, kteří žijí v současném světě.
Bolest je přítomna v životě každého člověka – v našem osobním životě, v životě naší rodiny, v životě naší země, na celém světě, v celé společnosti.
Kamkoli se podíváte, všude je bolest, válka, smrt a problémy. Stačí si poslechnout nějaké zpravodajství, a vaše srdce se naplní bolestí.Pokračovat ve čtení →
Nevíra pochází z hrdosti. Hrdý člověk tvrdí, že pozná vše svou vlastní myslí a také pomocí vědy, ale poznání Boha pro něj zůstává nemožným, protože Bůh je poznáván pouze zjevením Ducha Svatého.
Pán se zjevuje pokorným duším. Jim ukazuje své skutky, které jsou pro naši mysl nepochopitelné. S naší přirozenou myslí můžeme poznat pouze pozemské věci, a to částečně, zatímco Bůh a všechny nebeské věci se poznávají skrze Ducha Svatého.
Někteří lidé se celý svůj život namáhají, aby poznali, co se nachází na Slunci nebo na Měsíci, nebo něčím podobným, ale to naší duši neprospívá.
Pokud se ale pokusíme zjistit, co se nachází v nitru člověka, pak bychom viděli v jeho hříšné duši temnotu a peklo. A to je užitečné pochopit, protože budeme žít věčně buď v Nebeském království, nebo v pekle.
Pán seslal na zemi Ducha Svatého. A ti, kteří jej přijali, cítí ve svém nitru skutečný Ráj.Pokračovat ve čtení →
Lidé mají mnoho nedostatků a rozmarů. Není možné je všechny napravit.
Nemáme tedy na výběr. Je třeba se naučit je všechny snášet a tolerovat.
Mnoho lidí je všeobecně nevděčných. Pokud ale očekáváme odvetu, budeme zarmouceni…
Pokud ale žádnou odvetu či pomstu neočekáváme, pak zůstaneme klidnými.
Přijímejme od lidí to, co nám dávají.Pokračovat ve čtení →
památka 12. / 25. června
Svatá Orosie, ve španělském prostředí známá jako svatá Eurosia, jejíž jméno bylo z řečtiny nepřesně počeštěno jako Dobroslava (přibližně 864—880, † Jaca), je patronkou španělského města Jaca. Jejím otcem byl pravděpodobně kníže Mojslav (podle ruského slovníku historických slovanských jmen to byl bělochorvatský kníže), zmiňovaný mezi statečnými českými knížaty (viz Fuldské letopisy k roku 872); přesněji řečeno: otec Dobroslavy Mojslav nebyl Čech, ale kníže bílých Chorvatů, kteří tehdy sídlili v severovýchodních Čechách a na severní Moravě.
O Orosii lze tedy hovořit jako o moravské princezně, protože patřila do vrstvy vládnoucích kruhů Velké Moravy jakožto státního útvaru. Brzy osiřela a byla vychovávána knížetem Bořivojem I. a svatou Ludmilou, nejspíše na Levém Hradci.Pokračovat ve čtení →
Svatý nemiluje to, co má rád on osobně, ale to, v čem má zalíbení sám Kristus.
Svatý opouští sám sebe a běží ke Kristu.
Na svou chudobu zapomíná a do bohatství našeho Pána vkládá svou naději.
Protože to je právě moc lásky, která má schopnost přimět ty, kteří milují, aby se dělili o dobré.
A proto také vůle a touha všech svatých jsou vynakládány směrem k Bohu.
Zdroj: Το μέγα Γεροντικόν
Uděláš pro své děti vše, co je v tvých silách.
Uděláš to proto, neboť v budoucím životě bude po tobě Kristus žádat buď tvé děti, které budou spaseny, nebo rány na tvých kolenou, způsobené usilovnou modlitbou.
Rodiče dnes bohužel nevědí, jak velkou mají zodpovědnost za své děti…
Zdroj: Friends of Holy Mount of Athos
Poprvé jsem slyšel o „Vojínu Rodionovi“ při zasedání Redakční rady našeho brněnského pravoslavného časopisu Dobrý pastýř, kde moji kolegové, čerpající ze zahraničních zdrojů, zmínili zprávu o hrdinském činu tohoto muže.
„Žeňa (Jevgenij Rodionov) odmítl sundat křížek, vzdát se víry a zachránit si svůj vlastní život.“
Právě toto byla první krátká informace, která se mi tehdy vryla do paměti.
Jaký však byl příběh tohoto muže?
Po mnoha týdnech útrap strávených v čečenském zajetí, do nějž upadl nemorální lstí a kde snášel obrovská utrpení, se Jevgenij zachoval statečně, jako pravý voják a pravý křesťan.
Nepolevil ve víře a naději a pokusil se o útěk. Pokračovat ve čtení →